Dominiku Kytkovou, za svobodna Kellerovou, odjakživa fascinovala anatomie. Není proto náhodou, že své vzdělání zaměřila na fyzioterapii lidí i zvířat, konkrétně koní, jelikož se sama aktivně věnuje všestrannosti. V péči má jak lidské sportovce, tak koňské atlety a o několik svých dosavadních postřehů se s námi podělila v rozhovoru.

 

Pokud zrovna neřeším závažný akutní problém, kdy je nejvhodnější začít uvažovat u koňského sportovce o různých kompenzačních rehabilitačních metodách?

 

Nejvhodnější dobou pro posezonní rekondici a rehabilitaci je chvíle, kdy koně již opustili závodní režim, ale stále ještě zůstávají v dobré kondici. Všechno, co jsme na nich během sezony napáchali, je ještě stále dobře vidět a lze jednodušeji rozpoznat.

 

Jak pravděpodobné je, že se objeví nějaký problém i přesto, že ho jezdec při běžné práci s koněm nevypozoroval?

 

Jakýkoli sport je o tom, že namáháme především pohybový aparát. Nikdo z nás není od přírody dokonalý, a právě proto lze u každého najít nějaký problém, který ho určitým způsobem limituje. 

 

Možností, jak tyto omezení řešit, je jistě vícero.

 

Určitě, například masáž přináší uvolnění daných struktur a zvyšuje v tomto místě komfort. Objevíme-li větší problém, lze využít třeba Dornovu metodu či chiropraxi, volba metody je už na každém majiteli, každému vyhovuje a věří něčemu jinému.

 

Co se osvědčilo právě vám?

 

Já volila Dornovu metodu, protože mně osobně není příjemné, když mě fyzioterapeut "prokřupává". V mých očích je to i méně efektivní.

 

Co máte na mysli "prokřupáváním", jde o nějaké mechanické napravování?

 

Ano, a dochází u toho k tomuto zmiňovanému zvuku. Abych toho dosáhla u koně, musím využít poměrně hodně síly. Během svojí práce se mi to samozřejmě taky občas stane, ale snažím se takový zvuk eliminovat. Pracuji více tahem, nežli švihem. Proto mně osobně sedí Dornova metoda, mám pocit, že mám více kontroly nad tím, co dělám, a okolní měkké tkáně mají dostatek prostoru se tomu přizpůsobit.

 

Jak hodnotíte prospěšnost masáží? Jedná se jen o doplňkovou záležitost?

 

Určitě bych masáže nepodceňovala. Opět je to velmi individuální. Měla jsem v péči skokového "téčkového" koně, kterého udržela masáž další dva roky ve velmi dobré sportovní kondici. Měl vadný postoj na předních nohách. Přední noha není připojena žádným kloubem ani kostí, ale pouze svalovým korzetem, a právě proto u něj byla masáž naprosto stěžejní. Dornova metoda by v tomto případě byla absolutně zbytečná. Svíraly se mu lokty směrem k žebrům a tím, že jsme mu to místo v sezoně před každými závody masírovali, mohl bez problému fungovat.

 

Předpokládám, že všechny zmiňované praktiky by měly fungovat na základě dlouhodobé systematické práce. Jaký je vhodný režim mimo sezonu?

 

I zde se to mění případ od případu. Zpravidla platí, že, jak dlouho problém trvá, tak dlouho se odstraňuje. Například pokud kůň běží po výběhu a jednou si špatně vyhodí, mnohdy stačí jen jedna návštěva. Pokud problém vznikal celou sezonu, lze předpokládat, že na jeho odstranění bude nutné pracovat celou zimu.

 

Jaká jsou krátce po vašem zásahu tréninková omezení?

 

Omezení tam samozřejmě jsou, právě proto je vhodné naplánovat řešení dlouhodobějších problémů právě na období mimo sezonu, kdy nevadí, že z intenzivnějšího tréninku na nějakou dobu vypadne. Osobně se držím motta, že pohyb léčí, nemám ráda, když jsou koně nuceni stát dlouhodobě na boxech. Pokud je pohyb jenom trochu možný, snažím se ho zachovat, případně přizpůsobit jeho slabinám. Například když má některou svalovou partii ochablejší.

 

Jsou pro konkrétní disciplíny specifické určité typy problémů?

 

Ano, takovou mám zkušenost. U skokových koní bývá často problém, že nejsou dostatečně proježdění, z čehož vyplývá poměrně velká ztuhlost mezižeberních svalů. Mnohdy je parkurový kůň veden primárně k tomu, aby skákal, a základní drezura, která je základem všeho, bývá opomíjena. Z takových koní se pak stávají neohebné betonové kvádry. 

U drezurních koní se setkávám s problémy v oblasti beder a krku. Důvodem bývá tendence na koně od začátku lekce tlačit. Jakmile se jezdec posadí do sedla, má sklony ihned pracovat a zapomíná na nezbytné úvodní zahřátí a uvolnění. Výsledek je pak spíše přetížení svalových partií než jejich ztuhlost.

Velmi specifická skupina jsou koně ve všestrannosti, která přináší od každé disciplíny kousek, díky čemuž bývají fyzicky nejzdatnější. Na druhou stranu je zde daleko větší riziko úrazu, proto se řeší individuální problémy, a to spíše úrazové.

Setkala jsem se také s řadou westernových koní, kde jsem opakovaně řešila problém se špatně sednoucím sedlem. Pokud nesedí, narozdíl od anglického sedla, hodně zatěžuje bedra. U pracovních dobytkářských disciplín je pak typické přetížení svalového korzetu kolem lopatek.

 

Foto Pavlína Záhorová