Vrcholným drezurním sportem prošla za uplynulá desetiletí už řada výjimečných koní, jejichž jména zná asi každý fanoušek jezdectví. Valegro, Totilas, Rembrandt, Gigolo, Salinero, Sachmo, Bonfire, Weihegold, Dalera… A doslova nepřehlédnutelný byl Corlandus, narostlý valach s kohoutkovou výškou 180 centimetrů. Sedlala ho jezdkyně Margit Otto-Crépin, která s ním reprezentovala Francii. 

 

Holštýnský hnědák se narodil v roce 1976 v chovu Hermanna Kruseho. Byl potomkem hřebce Cor de la Bryere a ze strany matky byl jeho dědem Landgraf I, měl tedy původ, s nímž by mohl stejně dobře nastupovat do parkurových soutěží. Drezurní stopou mezi jeho předky zanechal hlavně Consul, dědeček matky a plemeník, který zplodil drezurního olympijského vítěze z roku 1976 Granata.

 

Koně s kvalitními chody začal jako mladého připravovat Peter Mohr. Zúčastnil se s ním Bundeschampionatu 1981, kde dostal nejvyšší možnou známku za cval. To už ho měla v hledáčku Margit Otto-Crépin, která si ho vyhlédla na závodech v Donaueschingenu. Zamilovala se do něj na první pohled. „Jen jsem se na něj podívala a on se mi celý vyjevil. Byla jsem fascinovaná jeho výrazem, projevem a vtipnou povahou,“ vzpomínala později Margit. 

 

Na to, až se dostane k ní do stáje, si ale musela ještě dva roky počkat. V roce 1981 hnědák na prodej nebyl. K jezdkyni se dostal před vánocemi 1983, když bylo Corlandovi sedm let. Margit tou dobou už závodila na mezinárodní úrovni, měla dva tituly jako mistryně Francie spolu s Capricim, ale až Corlandus ji vynesl mezi světovou špičku. 

 

I on měl štěstí, že natrefil právě na ni. Občas se projevovala jeho složitá povaha, byl to silný a svéhlavý kůň, neměl rád tlak. A jezdkyně mu dávala hodně času a trpělivosti. Bez kompromisů by pravděpodobně ani nedokázala tak velkého a silného koně zvládnout.

 

Ve vysokém sportu se začali objevovat od roku 1985, kdy poprvé absolvovali mistrovství Evropy. I když tehdy nebyli na medailových pozicích, upoutali na sebe pozornost. Další rok jel Corlandus na šampionát podruhé a už patřil ke koním, s kterým odborníci počítali. Byl tehdy šestý v individuálním pořadí. 

 

A v roce 1987 už patřil k horkým favoritům. Vyhrál totiž před tím na CDI v Schoten i na CDIO v Cáchách. V britském Goodwoodu pak vybojoval individuální zlato. 

 

Jedinou olympijskou medaili v kariéře získala Margit právě s Corlandem, a to v Soulu v roce 1988. Síly tam tehdy měřili s fenomenální německou dvojicí Nicole Uphoff a Rembrandt. Každý z koní měl své silné stránky i slabiny. V první úloze byli oba celkem vyrovnaní, v další ale dostal Rembrandt výrazně lepší hodnocení. Francouzská dvojice totiž startovala až v době, kdy zapadalo slunce, a Corlanda rozptylovaly stíny. Rembrandt a Nicole Uphoff brali zlato, Corlandus s francouzskou reprezentantkou získal individuální stříbro.

 

Stejné pořadí na prvních dvou pozicích pak mělo i mistrovství Evropy 1989 v lucemburském Mondorfu. O rok později získala Margit s hnědákem bronz v Grand Prix Special a pomalu se blížil konec jeho kariéry. V roce 1992 byla dvojice nominovaná na olympiádu do Barcelony, ale nakonec nastoupil náhradník Maritim, který jel do Španělska jako náhradník, protože Corlandus neprošel veterinární přejímkou. Odešel ze sportu a užíval si výsadní postavení v Margitině stáji. Prožil dlouhý „důchod“ a v roce 2001 v pětadvaceti letech uhynul.

 

Margit Otto-Crépin o něm mluvila jako o koni, „pro kterého slovo průměr neexistovalo a byl mimořádný od hlavy až po kopyto“. Rozhodně patřil ve své době k výjimečným koním ve vrcholné drezuře. Jeho jezdkyně, rodačka ze Saarbrückenu v barvách francouzské reprezentace, zemřela devatenáct let po něm.

 

Zdroj: Eurodressage, Horsemagazine