Dalším potenciálním účastníkem olympijských her v Tokiu se stal reprezentant všestrannosti Pavel Březina. S klisnou Cona Ciou startoval vůbec poprvé na úrovni čtyř dlouhých hvězd a rovnou si při této příležitosti splnili podmínky olympijské kvalifikace. Nyní je tato dvojice vedená jako náhradníci za nominovanými Miloslavem Příhodou a Miroslavem Trundou.

 

Cona Cia je poměrně mladý kůň a nemá ještě příliš zkušeností na takto vysoké úrovni, přesto se vám podařilo splnit na říjnových čtyřech dlouhých hvězdách ve Strzegomi olympijskou kvalifikaci, což je obrovský úspěch. Vnímáte to také tak?

 

Určitě, je to pořád ještě mladá kobyla, letos devítiletá, navíc ve čtyřech letech vůbec nezávodila, opravdu tedy ještě tolik zkušností nemá. Má za sebou tři starty na čtyřech hvězdách, dvakrát na krátkých a jednou na dlouhých, a pokaždé šla v mezinárodním limitu a musím říct, že ani jednou nedošlo k nějaké kritické situaci, vždycky je absolvovala poměrně hladce a bez problémů.

 

Je podle vás výhodou, že získala potřebný čas, aby dozrála, a začala závodit až jako pětiletá?

 

Rozhodně, navíc ona se postupem času neustále mění, každý rok je trochu jiná a já se s tím musím srovnávat. Ne pokaždé mi to úplně jde. Na závodech už je klidnější, dříve byla schopná se při večerní procházce na ruce vracet do stáje po zadních, až takové dokázala mít zkraty, letos už to tak nebylo. Velkou změnu jsme zaznamenali i na obdélníku, tam to není úplně ideální. Dřív byla taková natěšená, roztěkaná, ale s tím jsme si dokázali poradit, letos se spíše zatáhla do sebe a tu nervozitu projevovala jiným způsobem, byla více zatuhlejší, s tím jsem trochu bojoval. Na to se budeme muset zaměřit v přístím roce a do plánu zařadit i nějaké drezurní závody, aby šla do obdélníku třeba dvakrát za den, a zjistila, že se toho vlastně zase tolik neděje. Krom toho je také hodně jiná doma a jiná pak na závodech, kde hodně hrajou roli nervy. Prostě je to s ní někdy trochu složitejší.

 

Jak se projevuje její nervozita během krosu?

 

V krosu je to velká bojovnice a nervozita je spíše taková zdravá. Teď na posledních závodech ve Strzegomi byla před krosem na opracovišti hodně nervózní, dokonce jsem málem spadl, když vyhodila v okamžiku, kdy jsem to vůbec nečekal. Sám jsem z toho byl nervózní, přece jen takhle dlouhý kros doposud nešla, úplně jsem nevěděl, jak s tím mám naložit, proto jsem první čtvrtinu krosu jel spíše opatrně, asi to bylo dobře, že jsem úplně nepřepálil začátek. Pak už i ze mě opadla nervozita, začal jsem více cválat a bylo to o dost lepší. 

 

Díky vašemu poslednímu letošnímu startu ve Strzegomi jste vedený jakožto olympijský náhradník. Jste připraven na situaci, že byste v příštím roce skutečně nastoupil na start olympijské všestrannosti?

 

O tom jsem popravdě zatím vůbec neuvažoval. Jedna věc je se na to pokusit připravit a druhá pak celý takový velký zájezd realizovat a především ufinancovat, o tom jsme se s paní ředitelkou Paedr. Bc. Ivanou Dobešovou vůbec nebavili. V první řadě bych to přál Mílovi a Mírovi, kteří si to vyzávodili, na druhou stranu, když by jeden z nich z nějaké důvodu nemohl jet, bylo by lepší tohoto místa pro Českou republiku využít. Každopádně budeme muset s takovou variantou počítat a přizpůsobit tomu první polovinu sezony.

 

Myslíte, že takový úspěch je příslibem eventuální účasti na dalších olympijských hrách?

 

Takhle to nevnímám, přece jen další olympiáda bude za čtyři roky a to je dlouhá doba. Pro nás byl hlavním vysněným cílem na příští rok mistrovství Evropy, máme vlastně i splněnou kvalifikaci, ale bohužel jsem se včera (22. říjen - pozn. red.) dočetl, že pro disciplínu všestrannost bylo zrušeno, což mě hodně mrzí, dost nám to zkřížilo plány. Měl to být jeden ze sportovních vrcholů kobyly a vlastně i můj. Je to velká škoda i z toho důvodu, že Česká republika má nyní vícero jezdců na úrovni čtyř hvězd a bylo reálné, že by třeba sestavila družstvo, což se dosud nepodařilo.

 

Cona Cia je v majetku Vyšší odborné a střední zemědělské školy v Benešově. Jak tento úspěch vnímá paní ředitelka a studenti? Je pro žáky zajímavé sledovat sportovní přípravu koně na takové úrovni?

 

Paní ředitelka celou kariéru této klisny velmi podporuje a jsem za to rád. Myslím si, že celá škola to vnímá jako úspěch a všichni jsou rádi, že se to povedlo. Myslím, že je řada studentů, kteří to sledují a zajímá je, jak jednotlivé závody dopadly a co bude dál. Už jen proto, že to je kobyla, která se ve škole přímo narodila a dodnes tam stojí její máma. Z té samé matky máme letos tříletého valacha po Warness, což je další kůň se sportovními předpoklady. Samozřejmě záleží na škole, zda-li bude chtít podporovat dalšího sportovního koně.

 

Foto archiv Pavla Březiny