Ilustrační foto archiv DS Pardubice

 

Proto pardubičtí pořadatelé vybrali několik příběhů, které v letošním roce slaví kulaté výročí a dříve narození si je pamatují nebo si vzpomenou na nějakou perličku spojenou s vybraným ročníkem.

 

Kalendář ukazuje 10. října 1965 a místo dvoudenního mítinku se v Pardubicích koná jediný dostihový den, jehož vrcholem je samozřejmě Velká pardubická. Celková dotace činila 200 tisíc korun, o start projevilo zájem celkem 25 koní a startu jich bylo třináct. Složení startovního pole bylo z dnešního pohledu naprosto nepochopitelné. Zahraniční účastníci válcovali ty domácí, ti byli na startu pouze čtyři. Museli bojovat se čtyřmi koňmi ze Sovětského svazu, s trojicí z Rumunska a dvojicí z Maďarska. Moc šancí se zástupcům Československa nedávalo. Poprvé Velkou pardubickou startoval Jiří Šindler a příliš se mu nevedlo. Odstartovalo se na potřetí, ale ani to nebyl start podle představ. Desítka koní začala dostih rychle, a tak pro zbylou trojici skončil dostih už na startu. Blízko vítězství v dostihu byl Cavalet v sedle s Evou Palyzovou, ale klopýtl na poslední proutěné překážce, poté se před něj dostala Mocná s Františkem Vítkem, který tak mohl slavit druhé vítězství v nejprestižnějším tuzemském dostihu. U sázkových pokladen se na Mocnou vyplácelo 30 korun za deset vsazených. Cavalet doběhl druhý, třetí honorář putoval do Sovětského svazu zásluhou Gaboje, čtvrtý doběhl Vampir a tabuli doplnil Erebus. Celkem okolo cílového mezníku proběhlo devět koní. Trenérem Mocné byl Stanislav Bárta a reprezentovala Státní statek Benešov. Tehdy plnokrevníci nesli hmotnost 70,5 kilogramu.

 

V roce 1975 vyšlo datum konání Velké pardubické na 12. října, kdy se v Pardubicích konalo celkem osm dostihů a Velká byla odběhnuta jako pátá v pořadí. Celková dotace se za deset příliš nezvýšila, a tak se osmnáct koní vydalo bojovat o 220 tisíc korun. Zápisné bylo tři tisíce. Celková dotace byla určena pro pět nejlepších v cíli, ale další koně, kteří proběhli okolo cílového mezníku, si vydělali 3 tisíce korun jako zvláštní prémii. V roce 1975 byly vyplaceny tři prémie, neboť celkem dostih dokončilo osm koní. Dráha byla dobrá, svítilo sluníčko, teploměr ukazoval 13 stupňů, přesto vítězný Mor potřeboval ke zdolání kurzu více než 11 minut. Mor v sedle s Karlem Benšem vyhrál o šest délek před Kybem s Kamilem Kuchovským a Dafné s Jiřím Chaloupkou. Pořadí první tří koní nikdo neuhodl, a tak se výherní podíl převáděl do dalšího dostihu. Zatímco v roce 1965 měli převahu koně ze zahraničí, v roce 1975 byli na startu pouze tři, bulharští Danija a Geolog, kteří doběhli na šestém, resp. sedmém místě a německý Nebel II dostih nedokončil. Dostih se navždy zapsal do historie střetem volně pobíhajícího Bledaxe s vedoucím Flangem před poslední proutěnou překážkou. Jezdec Flanga František Grassl byl vymrštěn ze sedla, oba koně padli k zemi, nejlepší trio se jim vyhnulo a Mor rozhodl o svém vítězství. Grassl dostal po dostihu stejnou stuhu jako první tři jezdci, ale to byla slabá náplast na tragédii, ke které došlo několik stovek metrů před cílem.

 

V roce 1985 se Velká pardubická konala již první říjnovou neděli, šestého. Předchozí ročník skončil hromadným pádem, a tak před sezónou následovala přísná opatření, ať již na překážkách nebo v podmínkách kvalifikace koní. Na start dostihu, jehož dotace byla opět 220 tisíc korun, bylo pouze 11 koní. Od té doby startovalo méně koní pouze v roce 1993, devět. Přesto se 95. ročník zapsal do historie. V sedle devítiletého Paramona absolvoval svou první Velkou pardubickou Josef Váňa a doběhli na druhém místě za suverénně vítězným Festivalem z Plemenářského podniku Kladruby. Festivala provedl nástrahami tratě Pavel Vozáb. Paramon sice v průběhu dostihu padl, ale dostih dokončil, což tehdejší pravidla umožňovala. Trojici nejlepších doplnil Santos s Kamilem Kuchovským. Na Festivala sázková kancelář vyplácela 66 korun za deset vsazených. Poprvé se na startu Velké objevil také ryzák Železník v sedle s Antonínem Novákem. Dostih nedokončil, ročenka o důvodu nemluví. V tom roce měli polokrevní koně váhovou výhodu 5 kilogramů a tu také dokázali využít. První dva koně v cíli byli polokrevníci, i když oba nesli o kilogram a půl více. Také Festival potřeboval ke zdolání kurzu více než deset a půl minuty.

 

V roce 1995 se konala Velká pardubická 8. října. Již v roce 1994 prošlo závodiště velkými změnami, zejména Velký Taxisův příkop byl upraven, aby nedocházelo k tolika nepříjemným pádům. Úpravy také vyvolaly vyšší zájem o start v zahraničí, a tak se na start postavila dvojice koní z Anglie a stejný počet z Francie. Celkem bylo na startu 16 koní a osm z nich platně proběhlo cílem. Dvojice Unisono a Miráno byla diskvalifikována, neboť jezdci se ocitli na zemi a koně znovu nasedlali, což v to dobu již nebylo možné. Z cizinců se dostal do cíle jediný, It’s A Snip v sedle s Charlie Mannem, který po boji vyhrál o délku a čtvrt. Chvíli před cílem se zdálo, že je poraženým koněm, ale po pobídce bičíkem ještě zrychlil a dokázal se prosadit. Na druhém místě skončila Vinny, jejíž jezdec Zdeno Koplík od čtrnácté překážky bojoval s prasklým třmenovým zámkem a občas působil jako kaskadér. Trojici nejlepších doplnil Chalcedon s Pavlem Szikorou. It’s A Snip patřil k favoritům dostihu, byl nabízen v kurzu 3,5:1. Od poloviny devadesátých let se cizinci ze západní Evropy na startu Velké objevují celkem pravidelně, ale od roku 1995 se jim nepodařilo vyhrát. Zopakovat triumf se pokoušel několikrát i Charlie Mann s některým ze svých svěřenců, ale marně. Zajímavostí dostihu byl také fakt, že pětice nejlepších doběhla ve třech délkách. V devadesátých letech také podstatně rostla dotace Velké pardubické, v roce 1995 se běželo o 1,8 miliónu Kč, což byl téměř devítinásobek sumy předlistopadové.

 

Kalendář ukazuje neděli 9. října a devítiletá hnědka Registana má útočit na třetí triumf ve Velké pardubické v řadě. U sázkových pokladen je nabízena 1,7:1, v jejím sedle je anglický jezdec James Crowley, který vystřídal v zimě 2004 vážně zraněného Petera Gehma. O 14 dní dříve Crowley splete kurz Gran premia v Meranu a připraví stájového druha Registany, Kolorada, o cenné vítězství. V Pardubicích je také pod tlakem a na tribunách to jen zašumí, když je jasné, že Registana spadla už na druhé překážce. Pro klisnu tak více méně končí dostihová kariéra a pro Crowleyho ta v překážkových dostizích. Od té doby se věnuje rovinovým kláním a patří v Anglii k nejlepším. Dotace dostihu byla opět o řádný kus povýšena, běželo se o 4,5 miliónu korun, které byly rozděleny mezi pětici nejlepších v cíli. V cílové rovině mohli diváci sledovat dramatický souboj, který o půl délky vyhrál svěřenec Františka Holčáka Maskul v sedle s německým jezdcem Dirkem Fuhrmannem, který se od té doby na startu Velké neobjevil. Druhý skončil Decent Fellow s Josefem Bartošem, oba se dočkali o rok později. Trojici nejlepších doplnil Laneret s Pavlem Tůmou. Maskul si zopakoval vítězství z roku 2002, tehdy byl jeho trenérem Radek Holčák a v sedle byl Peter Gehm. Maskul byl před startem nabízen 10:1. V roce 2005 skončila pětiletka vítězství německých jezdců Velké pardubické a nastával čas svěřenců Josefa Váni. Ani v roce 2005 nechyběli na startu dva koně ze zahraničí, ale ani jeden neproběhl okolo cílového sloupku.

 

(bda)

Zdroj: www.pardubice-racecourse.cz