Na začátku března jsme se s Lukášem a koněm Landarem účastnili finále SP ve voltiži v německém Dortmundu. Již podruhé se nám společně podařilo změřit síly se světovou špičkou v tomto prestižním seriálu závodů.
Tento rok to bylo obzvláště těžké. Výsledky byly velmi vyrovnané a o postupu do finále se bojovalo až do poslední chvíle. Rozhodující a poslední kvalifikační závod se uskutečnil v lednu v Lipsku, kdy se nám podařilo vyřadit z účasti ve finále i medailisty ze světových šampionátů.
Našim cílem byla účast ve finále, a to se nám splnilo. I když se někdy zdálo, že by rozhodčí poslali do finále někoho jiného, nedali jsme se.
Příprava byla velmi složitá. Lukáš žije a pracuje v Německu, v kondici se sám udržoval po večerech v tělocvičně. My jsme se s Landarem připravovali doma za pomocí našich cvičenců. Díky chybějícímu společnému tréninku jsme se dopustili někdy i chyb, ale zvládli jsme to a na výsledky jsme moc hrdí.
Ve finále jsme absolvovali tři náročná kola, kde jsme předvedli vždy vyrovnaný výkon. Řekla jsem si, že ve finále podáme s Landarem co nejlepší výkon, nehledě na bodování. Po posledním kole jsme čekali na výsledky v kiss and cry aréně. Přestože jsme startovali první, všimla jsem si vysoké známky za koně – v tu chvíli mne nenapadlo, že nás již nikdo nepřekoná.
Najednou mi došlo, že jsme měli nejlépe hodnoceného koně ve finále SP – jaký je to úspěch!
Byla jsem za to moc ráda. Zůstali jsme celkově na 6. místě, ale je to 6. místo z těch nejlepších mužů na světě.
Pokud sledujete různé články, píše se vždy jen o konečném umístění, chybách a bodování apod. Jsme velmi rádi, že se voltiž dostává pomalu, ale jistě do povědomí širší veřejnosti. Je dobré si uvědomit, co, kdo a kolik práce za těmito výsledky stojí – i tom by se mělo psát.
Je to především Landar – kůň českého původu, 13letý valach, který za pár dní v Lysé odstartuje 3. sezónu bez jakékoliv přestávky! Nevynechal žádné vrcholné závody, šampionáty a v roce 2015 startoval dokonce jak na MS juniorů, tak ME seniorů. Nevynechal žádné domácí závody, zvládl při tom i několik propagačních vystoupení. Zlaté medaile z MČR nepočítám.
Jsem pyšná na to, že jsme ho udrželi v dobrém zdravotním stavu, kondici, že jsme najeli bezpečně tisíce kilometrů, zajistili potřebné finanční prostředky. Kolikrát se v zimě stalo (bohužel nemáme k dispozici krytou jízdárnu), že voltižní madla dostal po delší době, až v dějišti SP. Vždy se dokázal rychle vrátit zpět a s Lukášem to zvládli. Jsem vděčná, že ho můžu lonžovat.
Poděkování patří majiteli, panu Ing. Řihákovi, bez kterého bychom Landara a nejen jeho neměli. On nám vždy pomohl a pomáhá řadu let k těm nejlepším voltižním koním. Těm, kteří reprezentovali a reprezentují české jezdectví na světové úrovni a na to by neměl nikdo zapomínat, i když jde o majitele "pouze" voltižních koní.
Petra Cinerová
