Jak vzpomínáte na uplynulou sezonu?

Minulá sezóna byla moje nejúspěšnější, takže na ni vzpomínám opravdu ráda.

Co bylo pro vás největším úspěchem?

Určitě nejvyšší příčka na mistrovství České republiky pony a pak také výhra v Národním poháru ČJF v kategorii dětí.

Byla uplynulá sezona v něčem výjimečná/jiná, než ty předešlé?

Jak už jsem zmiňovala, byla nejúspěšnější, a díky mým kamarádům i nejzábavnější. Takže asi byla výjimečná…

S jakými plány jste šla do sezony 2017? Podařilo se je naplnit?

Pro obě naše klisny to byla první opravdu vážně míněná sezóna v L, protože jsou ještě celkem mladé a začalo se s nimi pracovat později. Na jaře jsme se hlavně oťukávaly a sbíraly zkušenosti. To, že se nám dařilo se celou sezónu stále zlepšovat a dosáhnout výše uvedených výsledků, je myslím víc, než v kolik jsme doufali.

Zaměříme se nyní na mistrovství České republiky. Jak na něj vzpomínáte?

Jako na strašné nervy.

Co pro vás bylo při této soutěži nejtěžší?

Nejtěžší bylo ustát stres a tlak okolí před posledním kolem, do kterého jsem nastupovala z prvního místa, ale Janička mi docela dýchala na záda.

Kdo/co byl vaším největším soupeřem?

Když pominu moji vlastní hlavu, tak Jana Táboříková s poníkem -  s úžasným a vtipným jménem Maybe The Best.

Jak hodnotíte průběh mistrovství České republiky?

Nemám tolik zkušeností, abych tohle mohla hodnotit, ale neměli jsme žádný důvod k nespokojenosti.

Jak jste spokojena s místem konáním?

Zduchovický areál je pro nás jeden z těch bližších, navíc to tu známe z jiných závodů i z SCP, které se koná taktéž zde, takže nám určitě vyhovuje.  

Jakého koně jste sedlala? Prozraďte nám něco o něm.

Sedlala jsem Niriu, sedmiletou klisnu českého sportovního ponyho. Doma jí říkáme Nefinka. Měla dlouhé dětství, až do čtyř let si u chovatele užívala volnosti ve stádě. Pak putovala k nám a tohle byla teprve její druhá závodní sezóna. Nefi je sice strašně ochotná a opravdu chce vyhrávat, ale je také extrémně citlivá a každá moje chybička ji rozhodí a ruší, takže pro mě je to rozhodně na ježdění jeden z nejtěžších koních, na jakých jsem kdy seděla.

Řadíte zisk zlaté medaile k jedněm z největších úspěchů?

Rozhodně! Na Nefince nikdy nikdo kromě mě nestartoval a od začátku si ji připravujeme samy – hlavně proto je to pro nás obrovská odměna. V prvním roce své kariéry jsme spolu vyhrály titul šampióna ČR v kategorii Z, letos začala závodit v L a hned se stala mistryní. Myslím, že takový úspěch se už nemusí opakovat.

Jaké máte další cíle ve své kariéře?

Myslím, že je na čase začít s těžšími úlohami a až je dobře zvládneme, sbírat zkušenosti i v zahraničí. S Nefinkou máme společně ještě dva roky a pokud se nám bude dařit, třeba se za dva roky podíváme i na mistrovství Evropy.

A jaké máte plány do sezony 2018?

Jak už jsem říkala, pokud se nám bude dařit i v těžších úlohách, tak zkusit vyjet do zahraničí.

Můžeme se na vás opět těšit na MČR 2018, kde budete obhajovat titul?

Uvidíme. Ale pokud ano, pak chceme zkusit kategorii Masters.

S jakými koňmi se na vás můžeme těšit?

Určitě s Nefinkou a Weinlese. Weinlese je moje zlatíčko, s Nefinkou mi to pořád trošku skřípe, ale samozřejmě všichni tři děláme to nejlepší, co dokážeme.

Dá se očekávat, že se představíte i při některých halových akcích?

Jelikož doma nemáme halu a přes zimu koníkům dopřáváme odpočinek a užíváme si hodně vyjížděk do přírody, tak začínáme sezónu spíš později a „halovky“ pro nás moc nejsou.

Jak náročné je naplánovat venkovní i halovou sezonu, aby měl kůň pořád chuť závodit?

To plánuje hlavně mamka a vím, že nad tím hodně přemýšlí, aby bylo všechno dobře načasováno. Nikdy nejedeme celou sezónu v jednom zátahu, dáváme koním střídavě kratší odpočinek i v létě, hodně práce se snažíme dělat venku, máme tu nádherné kopce, kde kobylky pravidelně posilují. A práci prokládáme odpočinkovými vyjížďkami, kavaletovými nebo skokovými hodinami, takže nemají jenom dokola drezuru. Každá naše kobylka je jiná, zatímco jedna potřebuje před závody spíš trochu volna a vyvětrat hlavu, ta druhá naopak intenzivní práci.

Účastníte se soustředění s jinými lektory?

Ano, ráda. Dobří trenéři se neliší tím, co požadují, ale spíš tím, jak to říkají, a myslím si, že k pochopení je dobré slyšet to různými slovy. Pokud si někdy nejsem úplně jistá, co a proč po mně trenér chtěl, ptám se mamky, ona je takový spojující článek, který zajistí, že v tom nemám zmatek. A cizí oko je potřeba, abych měla co nejpřesnější zpětnou vazbu.

Co byste si přála, aby přinesl rok 2018?

Hlavně zdraví pro moje koníky, rodinu i pro mě.

Foto: archiv jezdkyně