Před finálovým mítinkem Zimního jezdeckého poháru 2022 v Královicích u Slaného je Zdeněk Jirásek v kategorii dvojspřeží na průběžném druhém místě, o které se dělí s Petrem Vlašicem a Petrem Myslíkem. Tato skupina ztrácí bod na lídra žebříčku Milana Domese a má jen bod náskok před pátým Martinem Zakršmídem.
Již v tuto chvíli je se svým působením v letošní halové sezoně Zdeněk Jirásek spokojen. „To, co se stalo letos, byly jenom moje dvě chyby, a to můžu dávat za vinu jenom sám sobě. Byl bych na tom velice dobře, kdybych neudělal zbytečné chyby ve Slatiňanech a v Tlumačově, ale za chyby se platí. Ve finále samozřejmě budu dělat, co bude v mých silách. Když mám kolem sebe dobré lidi, kteří mě podpoří a neudělám zase nějakou chybu, tak udělám maximum, aby se podařilo třeba dosáhnout na příčku nejvyšší,“ konstatoval v rozhovoru pro EquiRadio.
Zároveň však uvedl, že má k letošní sezoně Zimního jezdeckého poháru jisté výhrady. „Je to pouze můj názor, který nikomu nevnucuji. Vnímám však rozdíl mezi profi a hobby jezdci v tom, kdo má a kdo nemá závodní licenci. Strašně se mi nelíbí, když při halových závodech startuje třeba dvacet jezdců v hobby kategorii, kteří si to jdou pouze zkusit a pak jedou i normální závod. To jsou lidi, kteří mají licence a zkušené koně. V každém případě, když ti koně jdou trať několikrát za sebou, tak je to pro ně určité plus. Teď to bylo v Brně obráceně, hobby kategorie se jela jako poslední a z patnácti přihlášených jich nakonec startovalo pouze pět. To je takové zajímavé, že?“
Zdeněk Jirásek není jediný, kdo na tento „nešvar“ upozornil. I proto je v rozpisu finálového klání jasně uvedeno, že spřežení nemůže startovat ve stejném složení v hobby soutěži a v soutěži oficiální. „Ve druhém kole všichni koně jdou lépe, a to bez ohledu na to, jak jsou dobří. Pokud si to vyzkouší v hobby soutěži, tak mají veliké plus do té oficiální. Myslím si, že toto mohlo pořadí rapidně ovlivnit. My, když jsme začínali jezdit, tak tyto hobby kategorie za nás vůbec nebyly. Hodili nás hned do řeky se starými chlapy, kteří už léta jezdili a nikdo to více neřešil. Dnes je tolik zbytečných vymožeností. Připadá mi, že tento sport, kterému jsem před lety propadl a věnoval jsem tomu celý život, nikam nepostupuje, ba naopak. Sport zkrátka nejde nikam dopředu,“ zklamaně konstatuje.
Ve vysílání EquiRadia také zmínil, že dnes některé vozataje jednodenní halové závody přitahují víc než kompletní soutěže. „V dnešní době je ta halová sezona pro mnohé i více zajímavá než ta venkovní. Ráno přijedu, večer odjedu, nestojí mě to moc peněz a ve finále si můžu vydělat to samé, jako když jsem na venkovních závodech čtyři dny. V tomto nyní vnímám ten veliký rozdíl mezi těmito dvěma typy závodů,“ říká. Soutěže v halách jsou samozřejmě lákavé i pro diváky, a to díky specifické atmosféře, která pod širou oblohou vytvořit nejde. „Tratě se však musí stavět atraktivně. Těmto závodům dává atmosféru divák a pokud jsou ty tratě postavené tak, aby se to běhalo jako show, jako je třeba Světový pohár v Lipsku, tak potom je to jistě velmi zajímavé a přitažlivé pro diváky. Stavba tratí se letos při Zimním poháru o něco zlepšila.“
Letos velmi diskutovaným tématem byla také nafukovací kola. „Já si myslím, že to je také věc, která je diskutabilní. Podle mě ta gumová kola v hale mají veliké plus a nechápu, kdo toto vymyslel a prosazuje. Myslím si, že by se to mělo sjednotit. Všechno je to trochu o penězích, přezutí kočáru také není levná záležitost. Ve světě se jezdí na ráfových kolech, tak by mě zajímalo, proč my máme zase tuto výjimku. V dnešní době už máme tak kvalitní povrchy ve finále, a ještě k tomu tak kvalitní techniku, která ten povrch dokáže srovnat. Takže bych argument spojený s ničením povrchu bral jako takovou výmluvu,“ myslí si své Zdeněk Jirásek.
Pomalu již také střádá plány na hlavní část vozatajské sezony 2022, která začne hned začátkem dubna, na kdy Národní hřebčín Kladruby připravuje do Slatiňan jednodenní závody. „Určitě vítám tento nový mítink ve Slatiňanech. Já si vážím každého pořadatele, který dělá závody. Kdo koně doma chová, tak s nimi musí někam jet. Co s nimi doma? Za stodolou nic nenatrénujete, a hlavně vás to pak nemusí ani bavit. Já jsem pro, aby se pořád jezdilo. Už jezdím asi třicet let a když je možnost, tak jedu všude. Bude teď možná trochu problém s financemi a z těch drezur jsem malinko rozvrkočený, protože je tam nějaká změna pro páry. Další změna se týká nošení helmy při závodech, a když si představím, že budu mít bílou košili, kravatu, zástěru a sako a na hlavě budu mít helmu, tak si nebudu připadat asi moc dobře. Sako a helma, nevím, jestli je to to pravé ořechové,“ říká Jirásek, který je pro drezuru a parkur zastáncem tradičních klobouků či cylindrů.
Přestože letos pětašedesátiletý zkušený vozataj nesouhlasí se všemi změnami, které aktuální doba přináší, koně a závody spřežení ho stále baví a chce se této disciplíně věnovat aktivně dál. „Dokud to půjde, budu se moci hýbat a budu mít takový tým lidí, jaký mám, tak to chci dělat do smrti,“ dodává Zdeněk Jirásek v rozhovoru pro EquiRadio.
Foto: Josef Malinovský a Gabriela Pilařová
