Velkou cenou o 111 111 švýcarských franků v neděli vyvrcholí dostihy ve Svatém Mořici. Mítink White Turf se tentokrát obešel bez účasti českých stájí, ale vzpomínky na početné expedice tuzemských hvězd z nedávné minulosti jsou stále živé.
Dostihy na sněhu v nejluxusnějším zimním letovisku byly zejména v devadesátých letech velkým lákadlem pro celou řadu tehdejších ambiciózních stájí, a tak se ve Svatém Mořici v krátkém sledu ukázali hned tři Koně roku.
Server Jezdci.cz tento týden oslovil některé přímé aktéry, aby zavzpomínali na zlatou éru českých účastí na White Turfu.
Latén: Přišel, podíval se a zaběhl
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let začala prestiž dostihů ve Svatém Mořici strmě stoupat. Z fotogenické kuriozity a krajové speciality se začaly měnit v marketingově propracovanou podívanou, která si dala za cíl oslovit vedle místních diváků i společenskou smetánku, přijíždějící na zimní měsíce kvůli lyžování.
Výrazný podíl na tom měl manažer Rudolf Fopp, který se v roce 1989 stal viceprezidentem místního dostihového spolku. Začaly se pořádat společenské akce navázané na dostihy, modernizací prošlo také zázemí sezonní dráhy na zamrzlém jezeře. Pořadatel začal uměle zasněžovat, zavedl trofej pro nejlepšího jezdce skikjöringu a stále důsledněji lákal do Svatého Mořice známá jména mezinárodního turfu. Zrodil se White Turf se sloganem "Dostihy na vrcholu světa".
Součástí této aktivity byla i první sovětská účast v roce 1990, kdy hřebčín Voschod vyhrál dostih přes proutěné překážky. Dotace Velké ceny Svatého Mořice se během čtyř let zdvojnásobila na 100 000 švýcarských franků a v roce 1993 v ní běželo dvacet koní z šesti různých zemí. Mezi nimi se nacházel i osmiletý Latén z Hřebčína Napajedla.
Druhý z Čs. derby 1988 a jeden z nejpopulárnějších tuzemských koní své doby absolvoval svůj debut na sněhu o dva týdny dříve, když pod německým šampionem Peterem Schiergenem skončil po bláznivém průběhu druhý na 1800 metrů. Na vítěze ztrácel "daleko" a stejná propast zela i za ním. "Latén vypadal jako v létě. Držel se a jako starý mazák toho moc nepotřeboval. Přišel, podíval se a zaběhl," vzpomíná trenér František Holčák.
Pro Piaget 54. Grosser Preis von St. Moritz na 2000 metrů angažoval tehdejší švýcarskou jedničku Urse Sutera. Do cílové roviny točil Latén na nadějné pozici a zdálo se, že umístění mezi prvními třemi mu nemůže uniknout. V posledních dvou stovkách metrů však upadl a bylo po nadějích. "Latén se rád lepil na bariéru. Nebylo to tam uježděné a šlápl do hlubokého sněhu. Obrovská škoda, sahal po velkém výsledku," lituje Holčák.
Češi nicméně při své premiéře na sněhu zanechali výborný dojem. Přispěl k tomu i Emin, který pod Josefem Váňou na začátku mítinku zadrženě o 8 délek zvítězil v proutkách na 2400 metrů. Ve stejný den zvítězil v 1600 metrů dlouhé Prix de Gourmets Muscat s Jiřím Veverkou z tehdy na Slovensku registrované stáje Quo Vadis Hanex.
Vymýšlíte si, volali čtenáři Večerníku Praha
České průkopníky brzy následovali další krajané. V roce 1994 vybojoval elitní sprinter Trelleborg pod Reném Kaderlim třetí místo v dostihu na 1600 metrů a v následující sezoně se s českými koňmi na švýcarském sněhu doslova roztrhl pytel.
Šéf pořadatelů Rudolf Fopp v rámci další popularizace mítinku založil syndikát White Turf Stables, pro který si na únor 1995 pronajal pětici svěřenců Františka Holčáka: Laténa, Law Soziriho, Reasons For Love, Make It Happena a Don Banta.
"Na místě nám všechno pomáhal řešit pan Slavomír Kákoš. Měli jsme zajištěno ubytování i vše potřebné pro koně. Dali nám kartu a ukázali nám, kde je banka. Majitel Law Soziriho Josef Kořenek spal jednu noc za 800 franků v novém hotelu na kopci a už druhou nebo třetí noc se přesunul za námi na ubytovnu. Byly to příjemné dny, zalyžovali jsme si a zkusili jsme i curling," vrací se ve vzpomínkách František Holčák, který si dokonce ze Švýcarska přivezl nového svěřence Peaceful Gentlemana.
Kromě výpravy z Velkých Karlovic dorazila do Svatého Mořice i stáj Večerníku Praha. Majitel Fidelis Schlée a trenér Roman Vítek přivezli klasickou vítězku Ajantu a jejího neméně populárního kolegu Merlina Bohemia.
"Pro nás to bylo v té době něco neskutečného, těžko se to dnes mladým lidem popisuje. Když ve Večerníku Praha vyšla moje reportáž ze Švýcarska, čtenáři mě podezírali, že jsem si většinu věcí vymyslel. V redakci stále zvonil telefon, přišel i nějaký dopis," líčí novinář Aleš Pohořal.
Majitel stáje i novin Schlée, pověstný svou slabostí pro luxus všeho druhu a limuzíny Rolls-Royce, se ve slavném zimním letovisku cítil jako ryba ve vodě. "Nějaký velký místní podnikatel se ho zeptal, jestli máme zahraničního sponzora, když jsme přijeli s koňmi. Schlée se strašně urazil a ten byznysmen se mu pak několikrát omlouval a posílal mu v hospodě panáky," dodává Pohořal.
Pro české Koně roku Laténa a Ajantu byl Svatý Mořic poslední zastávkou jejich úspěšných kariér. Ve vrcholech mítinku se jim nedařilo, desetiletý Latén nicméně před odchodem do rodného hřebčína získal druhé místo v rámcovém dostihu na 800 metrů. Čtyři dotovaná umístění slavili ještě Don Bant, Law Soziri a Reasons For Love.
Dobrá rada od švýcarských kolegů
V následujících letech si dostihy na sněhu vyzkoušeli i další jedničkoví koně. Tradičně se ve Svatém Mořici dařilo svěřencům Allana Petrlíka, který po Trelleborgovi startoval i se Samba Dancerem a Caravelem.
"Byl jsem ve Svatém Mořici s koňmi čtyřikrát a moc rád na to vzpomínám. Všem to sedlo dobře, žádný z koní neupadl z tabule," říká Petrlík.
Upravit zimní přípravu pro něj ani v té době nebyl zásadnější problém. "Působil jsem tenkrát v Chuchli a měl jsem domluvené s vedením závodiště, že můžeme cválat na protější straně od 1800 do 1000 metrů. Vždycky se ten kůň dá nějak připravit," vysvětluje.
Ve Svatém Mořici podle něj mají nejlepší šanci uspět koně, kteří upřednostňují měkko. "S Trelleborgem jsem strávil na jezeře týden před dostihy, aby si zvykl a osahal si podmínky s praskajícím ledem a odletujícím sněhem. Moje výhoda byla, že jsem ve svých jezdeckých začátcích poznal švýcarské amatéry a pozdejší trenéry Vogela a Schlaflützela. Ti mi dali dobrou radu, že vzhledem k nadmořské výšce 1800 metrů a řidšímu vzduchu zdejší dostihy v praxi odpovídají o 200 metrů delším distancím na normálních drahách. Kdo přijede a dá koním na jezeře galup, dělá obrovskou chybu," konstatuje Petrlík.
Tutu zkušenost se specifiky Svatého Mořice potvrzuje i František Holčák. "Nadmořská výška hraje svou roli. To nám vždycky po příjezdu říkal pan Kákoš: Franti, dva dny jen krokem. Nejlepší je, když se koně vyzkouší na sněhu už doma. Třeba vypustit čtyři, pět koní po lesní cestě. Sníh odletuje od kopyt a koně na to musejí být připravení. Je nutné to nepodceňovat a nemyslet si, že tam v dostihu chytí špici a zůstane tam až do cíle. Říkat pak po doběhu, že se kůň bál odletujícího sněhu a nechtěl kvůli tomu jít, je trochu hloupé," myslí si Holčák.
"Na tenhle závod se stojí fronta"
Dosud nepřekonaným milníkem českých účastí ve Svatém Mořici stále zůstává vítězství všestranného hnědáka Toasta v celkovém pořadí Credit Suisse Trophy. Tehdejší reprezentant stáje Milkpol-Praha je jediným celkovým vítězem skikjöringu, trénovaným jinde než ve Švýcarsku nebo Německu.
S tehdy 22letým místním lyžařem Silviem Staubem dokázal svěřenec Františka Holčáka vyhrát dva ze tří závodů a nechat za sebou výkvět místních specialistů v čele s legendární klisnou Voltou z tréninku Miroslava Weisse.
Původně se přitom počítalo s tím, že na lyžích za pozdějším účastníkem Velké pardubické pojede trenérův syn Radek.
"Jenže Švýcaři mezi sebe nechtěli pustit nikoho zvenku. Musel jsem jít na lyžařské zkoušky a absolvoval jsem i nějaký závod. Vším jsem prošel a nakonec to stejně nevyšlo. Místní nám to vysvětlovali tak, že skikjöring je u nich velká tradice a prestiž. Tamní lyžařští instruktoři prý stojí na účast frontu a předává se to tam z generace na generaci. Takže jsem neměl šanci, ale i tak jsem si to s Toastem moc užil," říká s odstupem času Radek Holčák, který s hnědákem doma ve Velkých Karlovicích absolvoval celý trénink a ve Svatém Mořici se o něj staral jako ošetřovatel.
V době před masovým rozšířením internetu si valašská stáj doma poradila svépomocí. Toast dostal v tréninku poprsní řemen a podomácku zhotovené kšíry. "Neměli jsme to úplně vychytané, třeba nám chyběla ta klíčová plachta, kterou aktéři skikjöringu používají na zachycování nášlapků. Bez ní to byl neskutečný adrenalin. Po tréninku jsem byl modrý od pasu nahoru," směje se Holčák.
První závod ve Svatém Mořici Toast prohrál kvůli nedodržení ordre. "Toast měl citlivou hubu. Říkali jsme jezdci, že v cílové rovině nesmí jako ostatní mávat těmi kšíry, protože to koni bude vadit. Jen ať se drží a nic nedělá. Možná nás tehdy považoval za exoty, protože přijel do cílové roviny a začal máchat rukama. Toast se úplně zastavil a až po chvíli se zase rozešel. Jezdec pochopil, že udělal chybu a v dalších závodech si už dal pozor," vybavuje si Radek Holčák.
Návrat? Vhodní adepti by byli
Velké skikjöringové vítězství bylo posledním startem Holčákových na zamrzlém jezeře. Zatím posledními českými aktéry byli v roce 2012 Eso a Kenya Dance ze stáje Pegas a dvojice Khalshani a Cruel Mole Joe na proutěných překážkách v sezoně 2015.
Přesto se zdá, že téma Češi a White Turf není uzavřenou kapitolou. Zájem o účast nadále projevuje hned několik stájí.
"Chtěl bych se tam ještě jednou vydat. Pokud půjde všechno dobře, jsme domluveni s panem majitelem, že bychom se příští rok chtěli zúčastnit. Myslím si, že ve stáji máme koně, kterým by sníh mohl vyhovovat - Montjeu Third, možná i některé klisny jako Rabbit Havana nebo Rabbit Bated," avizuje Allan Petrlík.
A podobně mluví i otec a syn Holčákovi. "Každý rok si vzpomenu, že bych se tam rád vrátil. Letos mě po delší době napadlo, že možná mám ideálního koně na skikjöring. Ve stopách Toasta by příští rok mohl jít King Heart," uzavírá Radek Holčák.
