Ačkoliv má u nás paravoltiž vedle paradrezury již poměrně dlouhou tradici, ve světě tomu tak rozhodně není. Voltižní soutěže pro handicapované sportovce se v jiných státech v podstatě nekonají. Naopak v České republice zatím nikde neprobíhají paravozatajské soutěže, přestože se jedná o mezinárodně uznávanou disciplínu FEI a závody spřežení jsou v Čechách i na Moravě velmi oblíbené.
Z hlediska mezinárodní paravoltiže se rozhodla Česká jezdecká federace převzít iniciativu a zástupci svazu koncept této disciplíny prezentovali na listopadovém setkání členů Evropské jezdecké federace (EEF), které proběhlo během generálního zasedání Mezinárodní jezdecké federace (FEI) v Mexico City.
„Po tomto představení proběhla debata zástupců evropských federací, v jejíž rámci se diskutovaly způsoby, se kterými některé země k parajezdeckým disciplínám přistupují. České iniciativě se dostalo ocenění, a to nejen ve formě snahy přinést toto téma na mezinárodní úroveň. EEF se za tímto účelem usnesla na založení pracovní skupiny národních federací, v níž by mělo ideálně dojít k navázaní mezinárodní spolupráce a sdílení poznatků a společného postupu k rozvoji paradisciplín,“ uvedla ve svém příspěvku na oficiálním webu Česká jezdecká federace.
Na rozvoji paravoltiže v České republice se zasloužila především současná předsedkyně voltižní komise ČJF Jana Tomišková, která se každý druhý rok aktivně podílí na organizaci mistrovství České republiky v Brně. V pořadatelství se pravidelně střídají Jezdecký klub Fany Hostěnice společně s Eponou Brno a Tělovýchovná jednota Orion Praha. „Paravoltiž v České republice je docela unikát, jelikož ve světě se závody v této disciplíně moc nekonají. I proto jsme moc rádi, že se Česká jezdecká federace rozhodla podpořit myšlenku rozvoje paravoltiže na mezinárodní úrovni,“ říká Tomišková
v podcastu EquiRadia.
To, že se tak doposud nestalo, si předsedkyně voltižní disciplíny pod hlavičkou ČJF vysvětluje tím, že nevznikla žádná komunita, která by ji posunula na úroveň FEI. „Sice máme informace o tom, že i v jiných státech tento sport funguje, ale není jich mnoho. To, že se to nyní dostalo na zasedání Mezinárodní jezdecké federace, je velký úspěch,“ konstatuje.
Paravoltiž má poměrně blízko k hiporehabilitaci, jež zastřešuje i hipoterapii osob s těžkým postižením. „Na rozdíl od jiných disciplín pro handicapované sportovce mohou paravoltiž provozovat i sportovci s mentálním postižením, nejen s tělesným. A právě tento koncept se delegátům v Mexiku líbil, jelikož se i ostatní disciplíny snaží nově zařazovat mentální handicap k tomu tělesnému,“ pokračuje Jana Tomišková. V paravoltiži je u nás dokonce víc mentálně postižených oproti tělesně postiženým, a to zhruba v poměru 60:40.
Zatímco drezura je oficiálně rozdělena do čtyř gradů, paravoltiž má tři stupně s mentálním handicapem a čtyři s tělesným. Navíc se soutěží v kategoriích dvojic a skupin s takzvaným smíšeným handicapem, kdy jednotliví soutěžící mají stanovený koeficient pro hodnocení. „Cvičence rozděluje klasifikátor handicapu, a to na základě zdravotní dokumentace, v níž musí být popsaná diagnóza sportovce. Jednotlivci jsou pak rozděleni do jednotlivých soutěžních kategorií a jsou tak již hodnoceni bez koeficientů,“ upřesňuje Tomišková.
Na podzim se v Brně uskutečnil historicky první mezinárodní camp v paravoltiži, který dal základ již zmíněné prezentaci pro generální zasedání FEI v Mexico City. „Myšlenka mezinárodního campu vznikla už před rokem, kdy jsme se rozhodli paravoltiž posunout dál. Když jsme byli ve Švédsku na mistrovství světa ve voltiži, tak jsme se dotazovali, zda by se takového projektu chtěli zúčastnit. Všem se to líbilo, ale zjistili jsme, že vůbec neví, kde se v jejich zemi provozuje tato disciplína. Tak jsme obeslali různé národní federace a do Brna v druhé polovině října dorazili zájemci ze Švédska a z Polska. Ve Švédsku se sice paravoltiž provozuje, ale ne jako závodní disciplína. V Polsku jsou na úplném začátku, ale rádi by odnož paravoltiže založili,“ uvedla předsedkyně voltižní komise ČJF
ve vysílání EquiRadia.
Po listopadovém zasedání v Mexiku se věci již začínají dávat do pohybu. „Před pár dny jsme měli krátký on-line meeting se zástupci FEI, kteří mají na starosti parajezdectví a voltiž pro zdravé sportovce. Moc se jim naše prezentace líbila a rozhodli se, že vznikne pracovní skupina, která bude usilovat o to, aby se paravoltiž posunula na mezinárodní úroveň. Zmínili, že se dokonce rozvíjí i paraparkur, ale oproti této iniciativě jsme prý o krok napřed, jelikož se již snažíme komparovat pravidla. Ta cesta však bude ještě poměrně daleká. Nejde totiž jen o sjednocení pravidel, to může být docela jednoduché. Největší kámen úrazu bude klasifikace handicapu. Tam musí zasednout lékaři či medici a připravit systém mezinárodní klasifikace. Neumím nyní říct, zda přijmou českou klasifikaci, nebo se naopak my budeme muset přizpůsobit té mezinárodní,“ dodává Jana Tomišková s tím, že pokud by v příštím roce byl zájem uspořádat mistrovství České republiky v paravoltiži jako otevřené i pro zahraniční účastníky, určitě se tomu nebude bránit.
Je tak docela možné, že Česká republika se výrazně zaslouží o oficiální vznik nové parajezdecké disciplíny FEI a třeba bude i jedním z prvních hostitelů mezinárodních závodů v paravoltiži.
Foto: Josef Malinovský
