Gabriela Šimková: Už nechci trávit delší dobu bez koní a tréninků

ikonka

Mělnická jezdkyně Gabriela Šimková měla spoustu zálib a koníčků. Pak přišlo jezdectví a vše ostatní muselo jít stranou. V rozhovoru vypráví o svých začátcích, snech i běžném dni ve stáji. Její disciplínou je parkur, ráda by ale vyzkoušela i drezuru.
02.03.2023 06:30  |  Autor: Denisa Vegrichtová  |  Rubrika: Sport  |   FANCLUB


Parkurová jezdkyně spadající do kategorie dětí Gabriela Šimková začínala u Jany Špálové v Bechlíně. Touha závodit ji přivedla do Jezdeckého klubu Mělník, kde pod taktovkou Vladimíra Mestenhausera začala sbírat první úspěchy. V budoucnu by ráda startovala na mistrovství Evropy.
 
Jak jste se dostala ke koním? Nikdo z rodiny se jezdectví nevěnoval, tak co vás k tomu přivedlo?
Koně jsem měla ráda odmala. Dříve jsem se věnovala krasobruslení a posléze sportovní gymnastice, ale oba sporty mě nakonec přestaly naplňovat a řekla jsem mamce, že bych chtěla vyzkoušet ježdění na koni. Mamka tomu zprvu nebyla moc nakloněná, jelikož ona sama má z koní respekt. Nakonec svolila s tím, že to bude se vším všudy, abych věděla, co péče o koně obnáší. Původně byla přesvědčená, že na jízdárnu půjdu maximálně třikrát, opak se však stal pravdou a ke koním jsem začala chodit ráda. Bavilo mě nejen ježdění, ale i veškerá práce okolo nich. Od samého začátku jsem věděla, že se jedná o ten pravý sport pro mě, i když začátky nebyly úplně lehké, ale tomu už tak bývá.
 
Měla jste předtím nějaké jiné záliby, kterých jste se kvůli jezdectví musela vzdát?
Kromě zmiňovaného krasobruslení a gymnastiky jsem měla mnohem více aktivit, jak sama, tak s rodinou. Například jsme hodně cestovali, to miluje celá naše rodina. Ale kvůli jezdectví už to není možné v takové míře, jak jsme byli zvyklí. Nechceme totiž nechat naše čtyřnohé parťáky dlouho samotné a já sama nechci být delší dobu bez koní a tréninků.
 
Kde jste začínala? Kam poté směřovala vaše cesta?
Začínala jsem jezdit v Pony klubu Bechlín, kde mě trénovala Jana Špálová. Nejdříve jsem do stáje chodila jednou až dvakrát týdně, později se intenzita zvýšila na čtyři dny v týdnu. Následně moje cesta směřovala do Jezdeckého klubu Mělník. Rozhodla jsem se pro změnu, protože jsem měla touhu posunout se dál, vzdělávat se, zažít nové věci, poznat nové lidi a hlavním cílem a snem bylo začít závodit. To vše se mi díky panu Mestenhauserovi podařilo.
 

Psali jsme: Mrzena: Ráno jsem u jaderných reaktorů, odpoledne se věnuji koním

 
Vy se věnujete parkurovému skákání, co na této disciplíně máte nejraději? Neláká vás vyzkoušet i nějakou jinou?
Jelikož mám ráda adrenalinové sporty, parkur mi ten pravý adrenalinový zážitek poskytuje. Nejraději mám soutěže na čas a soutěže s návazným rozeskakováním. V budoucnu bych ráda vyzkoušela i nějaké drezurní závody.
 
Kdy jste složila Zkoušky základního výcviku jezdce? Vzpomenete si na své první oficiální závody?
Zkoušky základního výcviku jezdce jsem skládala v říjnu 2021. Moje první závody byly o měsíc později v Královicích, které jsem absolvovala s dvěma poníky, Vikym a Luckym. S Luckym jsem obsadila třetí místo, s Vikym místo šesté.
 
Vy jste začínala rovnou na velkých koních, na pony jste měla pouze několik startů. Myslíte si, že je to výhoda nebo nevýhoda? Máte v plánu se ještě k pony sportu vrátit?
Myslím si, že je velká výhoda, že jsem začala jezdit na velkých koních a jsem za to ráda. Získala jsem díky tomu mnoho zkušeností, které třeba ještě moji vrstevníci kolikrát nemají, a tak jsem v tom před nimi o krok napřed. Nicméně mě mrzí, že jsem neměla moc startů v pony soutěžích a pokud to bude možné, ráda bych se k nim v nadcházející sezoně vrátila.
 
Jakých dosažených úspěchů si nejvíce vážíte?
Vážím si všech úspěchů, každý z nich mě posunuje o kousek dál. Ale kdybych si měla vybrat, tak hodně zlomové pro mě bylo oblastní mistrovství, kde se mi podařilo získat tři zlaté medaile, a to v kategoriích Naděje roku s koněm Grand, dále pak v kategorii Děti s úžasnou klisnou Jettou a v neposlední řadě v soutěži družstev s týmem Mělnické Buchtičky, opět s valachem Grandem. Ráda vzpomínám i na účast na mistrovství České republiky v družstvech, což pro mě byla obrovská výzva a zkušenost. A i když jsme s Grandíkem úspěšní zrovna nebyli, atmosféra byla naprosto skvělá.
 

Čtěte také: Petr Netušil: Neriskuj to, říkali mi. Svůj sen jsem si i přesto splnil

 
Komu vděčíte za to, že jste se dostala tam, kde jste?
Nejvíce si vážím podpory celé své rodiny, která se kvůli mně častokrát obětuje a jezdí mě podporovat na všechny závody. Velké díky patří také mému jedinečnému trenérovi panu Vladimíru Mestenhauserovi, kterému jsem velmi vděčná, že se mi usilovně věnuje, je mi oporou a neustále mě posouvá dál, a to i přesto, že to se mnou občas není jednoduché.
 
Kolik máte v současnosti koní na nadcházející sezonu?
Momentálně intenzivně trénuji na třech koních, se kterými máme v plánu závodit v letošní sezoně. Jedná se o klisny Armen a Fatimu a valacha Lauruse.
 
Jak vypadá váš běžný den u koní?
Ve stáji trávím vesměs veškerý svůj volný čas. I když si snažím nechávat volné pondělky, dost často se mi to nedaří. Na jízdárnu jezdím hned po škole, připravím si koně a jdu na trénink. Většinou mám dva za sebou. Poté musím obstarat své koně a večer se vracím domů. O víkendu jsem ve stáji už od rána, starám se o koně, trénuji, nebo s nimi chodím do terénu.
 
Jaké jsou vaše plány na nadcházející sezonu? A jaké máte dlouhodobější sny a cíle?
V letošní sezoně bych se ráda kvalifikovala na mistrovství České republiky dětí a juniorů, a to jak v kategorii jednotlivců, tak i do družstev. Můj dlouhodobější sen a cíl je dostat se na mistrovství Evropy a dále sbírat další zkušenosti po boku svého trenéra. Věřím, že jich bude ještě nespočet.
 
Foto: poskytla Gabriela Šimková