Filip Študent: Jsem rád za každého bosého koně, musí však mít podmínky

ikonka

„Přestože mě podkovářství živí, jsem rád za každého koně, který je silný, zdravý a spokojený jako bosý,“ říká v rozhovoru pro Jezdci.cz podkovář Filip Študent. Povídali jsme si o tom, jaké má mít bosý kůň podmínky a zda je barefoot pro každého koně.
13.09.2021 06:30  |  Autor: Lucie Spiwoková  |  Rubrika: Ostatní  |   FANCLUB

 

Před pár týdny získalo švédské parkurové družstvo zlato na olympijských hrách v Tokiu. Zajímavostí bylo, že dva ze tří týmových koní závodili bez podkov. To ještě víc otevřelo diskuzi o barefootu, tedy o ježdění naboso, ve vrcholovém sportu. My jsme si o kování, respektive nekování, povídali se zkušeným podkovářem Filipem Študentem. 
 

Co říkáte na barefoot trend ve vrcholovém jezdectví?

Přestože mě podkovářství živí, jsem rád za každého koně, který je silný, zdravý a spokojený jako bosý. A pokud je takto schopen absolvovat i olympijské soutěže, jsem rozhodně za. Jen bych nerad, aby byli nakonec špičkoví koně transportováni na špičková závodiště zabaleni v krabicích s nápisem "FRAGILE" a po absolvování soutěží do ní zase opatrně uloženi.

 

Narážíme na práci s nejlepšími a velice drahými sportovními koňmi. Po triumfu neokovaných švédských koní na olympiádě se mezi jezdeckou veřejností hodně mluví o tom, zda vůbec pracují v terénu…

Terén je pro sportovního koně blahodárný bez ohledu na to, jestli je to olympijský vítěz za desítky milionů. Je třeba jen mít možnost takového terénu, kde mohu koně choulostivého či ještě málo adaptovaného vodit pouze po tak hrubém povrchu, na který je připraven. Všechno je o správném odhadu jezdce, podmínkách a managementu. 

 

Jaká je ochrana nekovaného kopyta?

Vzhledem k povaze tohoto rozhovoru pomineme ochranu podkovou. Botičky, které přestože dnes využívají nejmodernější technologie z humánního sportu, mají řadu specifik. Náročnost nazouvání, nemožnost přesného napasování pro velmi nepravidelné tvary kopyt, složité udržení ortopedických úhlů a pák, nízká životnost a vysoká pořizovací cena. Dovolím si proto hovořit o značné nepraktičnosti. Pokud někde dochází k nadměrnému opotřebení rohoviny, máme k dispozici i sofistikované kopytní tmely, lepidla, polymerové náhrady rohoviny. Je ovšem třeba říct toto: kopyto je důmyslný orgán s mnoha funkcemi, které žádná umělá hmota nemůže plně suplovat. Použiji-li tvrdou hmotu, tak ta tyto funkce blokuje či s nimi nejde v součinnosti, měkká pružná zase nevydrží. Dá se tím nicméně podpořit přechod naboso, jak o tom psal podkovář Pedera Fredricsona Peter Glimberg, ale opět je tu jistá nepraktičnost. 

 

Čtěte také: King Edward je bosý. A není sám! Trend barefoot ve sportu začíná sílit

 

Jaké podmínky je tedy třeba mít pro koně, který má být bosý?

Opotřebení nesmí být větší než nárůst, schopnost adaptace musí převažovat nad stresovými faktory. Schopnost, či neschopnost, adaptace u koně je však daná nejen podmínkami, ale také geneticky. Je to individuální, je třeba koním zajistit pohyb jak pouze po měkkém povrchu, aby si mohla kopyta zvykat, tak po hrubším, aby zesílila. Pak už je to jen na naší schopnosti sledovat, odhadovat a menežovat. Schopnost adaptace, podmínky a management, to je zkrátka klíč. Který kůň to má, může být bos.
 
 

Jak vypadá péče o bosé kopyto? Jaká je frekvence ošetřování, jak ho ošetřuje podkovář a potom jezdec či majitel?

Je to hodně o schopnosti vnímat a odhadovat. Základem je „nemontovat se“ do toho, co má na kopytech zůstat. Stěna, chodidlo, rozpěry, střel. Dále je třeba usměrnit to, co jde-roste nesprávným směrem a včas tím předejít většímu problému a následné potřebě odebírat příliš materiálu nosného a ochranného. To vše při snaze docílení úhlů a správných proporcí kopytních struktur. A frekvence…? Prostě kontroluji: není třeba - nechávám, je třeba - zakročím. Pokud jde o praktičnost vzhledem k práci externího podkováře, tak je můj odhad cca čtyři týdny. Za předpokladu, že sami majitelé dokáží malé problémy vidět a popřípadě řešit například zarašplováním. Výhodou je, když podkovář může koně vidět takříkajíc každý den a řídit se čistě podle potřeby koně.
 
 

Kdy doporučujete kovat?

Kovat je třeba, když požaduji sportovní výkony na mokré trávě v dostizích nebo všestrannosti, nebo třeba na sněhu, jako se jezdí v St. Moritz. A obecně, pokud nejsem schopen dát koni výše popsané podmínky, pokud nedokážu odhadnout, po čem bude kde chodit, je to jasný adept na podkovy. Můj osobní názor zní: pokud nejste schopni, ať už z jakýchkoliv důvodů, udržet koně bosého bez omezení jeho svobodného pohybu, okovejte ho.

Foto: Monika Diego Salvatore