Okolo koní se jezdkyně všestrannosti Dominika Tomíková pohybuje od svých čtyř let, ale zpočátku pro ni ježdění bylo spíše jen hobby. Nejdříve to bylo tedy jen takové to vožení a sem tam nějaký ten hobby křížkový parkur na ponících půjčených od sestřenice. V této době má na kontě mnoho úspěchů z mistrovských šampionátů a reprezentuje Českou republiku také na mezinárodních závodech. 

 

Kdy jste zjistila, že se jezdectví budete chtít věnovat opravdu naplno?

V devíti letech, když přišel takový můj zlom zájmu v podobě půjčení toho nejlepšího poníka pod sluncem, kterým byl Keny 2. Keny mě přivedl opravdu k hodně úspěchům. Na jaře roku 2014 jsme společně složili Zkoušky základního výcviku jezdce na pony a ve stejném roce jsme spolu vyhráli soutěž nadějí, která se jela v rámci mistrovství České republiky pony ve Zduchovicích. Následovala pak i výhra v drezurním šampionátu a také obhájení titulu v soutěži nadějí v roce 2015. S Kenym jsem se rozloučila jak jinak než výhrou, a ta se nám podařila opět ve Zduchovicích na pony mistrovství, kde jsme se stali mistry v drezuře na pony do 135 centimetrů.

 

Jak jste se poté dostala k vaší hlavní disciplíně, kterou je všestrannost?

Vzhledem k tomu, že moje mamka jezdila aktivně všestrannost, tak mě k této disciplíně směřovala také. Začínala jsem tedy od těch nejmenších soutěží a dnes už jsem na obtížnosti L. Už první rok u této disciplíny jsem získala stříbrnou mistrovskou medaili, bylo to v roce 2014 v Humpolci. 

 

Kde jste se se svými koňmi připravovala a ve které stáji sídlíte?

Mým místem tréninku a zároveň dlouhodobým domovem mých koní je Jezdecký areál klubu Derby. Z tréninkových důvodů jsem navštěvovala i nedaleký areál Dvůr Nové zámky a na crossové tréninky jsem jezdila do Loštic. 

 

Kdo vám předával nové jezdecké zkušenosti?

Nejvíce zkušeností z tréninků jsem nasbírala od manželů Heidenreichových, kteří mě až doteď provází mojí military kariérou. Z drezurních trenérek to potom byly Kamila Kolárová nebo nově Daniela Diringerová.

 

 

Jakých doposud dosažných úspěchů si osobně ceníte nejvíce?

Kdybych měla říct jakých úspěchů si nejvíc cením, byly by to samozřejmě medaile z mistrovstvích České republiky, které mám ve své sbírce již tři. S tím, že té stříbrné, kterou jsem získala letos ve všestrannosti, si cením asi nejvíce, jelikož to bylo s nejméně zkušeným koněm, kterým je Demi. Opravdu pro mě celý závod dýchala. Za můj úspěch považuji i dvakrát dokončený cross na úrovni CCI2* s půjčenou kobylkou Florou 13. 

 

Už jste některé koně zmínila, ale kteří byli těmi nejvíce důležitými pro vaši kariéru?

Za svou kariéru jsem měla to štěstí závodit celkově s patnácti koňmi a jednoho dalšího dokonce i obsedat. Moje největší srdcovky jsou poníci Keny 2, Mastino a Kača a z velkých koní potom Matrix, Flora 13, Love Jackie a Demi-RH. Nejvýjimečnější koněm mého života je právě Demi-RH, která mě i přes svoji začáteční nezkušenost překvapuje každým dnem a myslím si, že svoje nejlepší léta má ještě před sebou. Momentálně mám to štěstí ji těmito léty provázet a radovat se z každého posunu vpřed. 

 

Co patří mezi vaše další aktivity spojené s jezdectvím?

Když se objeví nějaká ta hodinka času navíc, tak se věnuji trénování dětí i dospělých v rámci výcvikových lekcí, které areál JK Derby nabízí. V budoucnu bych si chtěla udělat cvičitelskou licenci.

 

S jakým plánem jste vstupovala do jezdeckého prostředí a čeho byste dále chtěla dosáhnout?

Ze začátku jsem ježdění brala skutečně jako takový koníček. Až v roce 2020 jsem díky trenérovi Larsu Christenssonovi, který nás trénoval v rámci Sportovního centra mládeže, začala přemýšlet o účastni na mistrovství Evropy ve všestrannosti, které bohužel nevyšlo kvůli zdravotnímu stavu mé klisny. Teď se soustředím hlavně na přípravu mých dalších koní do vyšších soutěží a uvidím, kam nás naše cesty zavedou.

 

Foto: poskytla Dominika Tomíková