Na začátku dostihového příběhu Davida Lišky byl krátký e-mail, který poslal na podzim 2014 tehdy čtrnáctiletý mladík trenérovi Václavu Lukovi. O šest a půl roku později zakončil kariéru jednoho z největších talentů v moderní éře českého turfu ještě kratší příspěvek na Instagramu. "Tak ahoj dostihy," rozloučil se Liška pod snímkem s klasickým vítězem Ignaciem Reillym a poděkoval za podporu rodině, Lukovi i fanouškům.

Rozhodnutí šampiona českých jezdců z roku 2018 se nezrodilo přes noc. Neustálý boj s váhou ho vzhledem k vysoké postavě stál v posledních sezonách hodně sil. "Už to prostě nešlo. Kluci v mém věku stále jezdí nízké váhy, zatímco já jsem se trápil hladem a žízní. Bylo to stále těžší. Dlouho jsem o tom přemýšlel, radil jsem se i s rodinou a nakonec padlo rozhodnutí skončit," potvrdil Liška ve středu večer serveru Jezdci.cz.

Ještě loni v prosinci byl odhodlaný se o pokračování dostihové kariéry naposled poprat. Během zimního angažmá v Dubaji však definitivně pochopil, že se to nepodaří. "Chtěl jsem to ještě zkusit, ale čím více se blížilo jaro a začal jsem se váze věnovat, tělo mi to prostě neumožnilo," říká smířeně.

Luboš Urbánek: Skočil jsem telegrafní sloup a začal snít o dostizích

Jedním z prvních, kterým své rozhodnutí ještě před zveřejněním na sociálních sítích zatelefonoval, byl Václav Luka mladší. "Prakticky jsem u něj vyrostl. Dal mi hodně šancí a pomohl mi k úspěchům, za což mu nepřestávám být vděčný," dodává.

Nejmladší český žokej i šampion

Rodáka z jihočeských Albrechtic v dětství koně nijak zvlášť nezajímali, přestože je měl doma na statku. Dlouho dával přednost hokeji, fotbalu a baseballu. V jedenácti letech však zahlédl televizní přenos z Českého derby. Počáteční fascinace dostihovým adrenalinem záhy přerostla v posedlost, která ho po prvních jezdeckých pokusech doma zavedla až do Lukova střediska v nedalekých Bošovicích.

"Že je velký talent, bylo jasné prakticky hned. Viděl jsem to na první pohled podle toho, jak seděl na koni. A David si šel od začátku za svým. Denně dojížděl brzy ráno vlakem do Čížové a zbytek cesty do stáje šel pěšky. V jednom člověku se sešly velký talent, píle i vůle," vzpomínal Luka.

V patnácti letech Liška získal amatérskou licenci. Debutoval 16. srpna 2015 v Karlových Varech, první vítězství slavil o rok později ve Velké Chuchli na Singapore Spiceovi. Od té doby se kadence úspěchů dál zrychlovala. Bylo mu pouhých sedmnáct, když v sedle Nagano Golda triumfoval v St. Legeru.

Brzy nato se stal nejmladším českým žokejem a ještě jako žák Střední školy dostihového sportu a jezdectví získal titul šampiona rovinových jezdců. Po vyučení nastoupil jako stájová jednička k Lukovi, u něhož zůstal až do loňského jara.

"Když jsem se o tom bavil s rodiči, tak mi říkali, že možná to takhle mělo být - že se mi všechno podařilo tak brzy. Nikdo samozřejmě nevěděl, že to zároveň tak rychle skončí. Jsem za svou kariéru moc vděčný. Povedly se mi věci, na které jiní kluci čekají řadu let," zamýšlí se Liška.

Splněný sen v Meydanu

Během šesti sezon dokázal v pěti různých zemích vyhrát devadesát dostihů včetně tří klasických. Po průlomu s Nagano Goldem následoval ve stejných barvách úspěch ve Velké jarní ceně s teprve podruhé startujícím Ignaciem Reillym a pro trenérku Helenu Vocáskovou vyhrál Oaks na Falcon Baby.

V čerstvé paměti zůstává i dva roky starý jedničkový hattrick v barvách stáje Leram na slovenském Turf Gala nebo 27. listopad 2017 v Deauville, kdy sedmnáctiletý Liška nechal v sedle Nagano Golda za sebou svůj velký vzor Christophe Soumillona.

Možná největší sen si splnil začátkem prosince 2019, kdy o krk zvítězil na hnědákovi Celtic Princeovi v dubajském Meydanu. "Jel jsem na dovolenou do Dubaje. Když jsem navštívil Meydan a viděl tam špičkové žokeje jako Dettori, Soumillon a další, tak jsem si říkal, že bych tam jednou chtěl zkusit jezdit. Ani se mi nesnilo, že bych tam někdy mohl dokonce vyhrát," usmívá se.

Podcast o Nagano Goldovi: Rok české hvězdy očima jejího trenéra

Právě triumf v Meydanu považuje společně s klasickým vítězstvím na Nagano Goldovi za největší momenty své kariéry. "Všechno mělo své kouzlo a jsem rád za každé vítězství, které se podařilo, i třeba za umístění v derby. Ale tyhle dva momenty pro mě asi znamenaly nejvíc."

Své další profesní plány nechává otevřené, ale z dostihového prostředí se zatím odejít nechystá. "V Dubaji už mám nějaké kontakty a na příští zimu bych se sem rád vrátil. Pokud jde o Česko, něco mám v hlavě a od koní úplně odejít nechci. Rád bych se jim nějakým způsobem věnoval i v budoucnu," nastiňuje.

Poslední měsíce tráví jako pracovní jezdec u trenéra Johna Hydea ve stáji šejka Hamdana al Maktúma. "Jsem za tuto práci moc rád, snažím se načerpat co nejvíce zkušeností. Ve stáji máme z 90 procent dvouleté koně, kteří později odcházejí k jiným trenérům. Moc mě to baví, je to zase trochu jiný typ práce, než jsem znal dosud. Doufám, že tyto zkušenosti někdy zúročím…"

Foto: Bohumil Křižan, Jockey Club ČR