Na sklonku 19. století se v hřebčíně Napajedla věřilo, že hlavním předpokladem úspěšného odchovu ročků je klid. Mladí plnokrevníci byli na pastvinách rozděleni individuálně a ohrady výběhů byly vysoko zabedněné. Jednou se stalo, že bylo málo místa a jeden hřebeček musel být nouzově umístěn na pastvině společně s jiným vrstevníkem.
Když onen roček vyrostl ve slavného dostihového koně, pátralo se po možných příčinách jeho úspěchů a jedním z poznatků bylo, že správnou průpravou ročků je pohyb ve stádě a nikoli úzkostlivě dodržovaný klid. A tak se vysoká bednění z napajedelských výběhů jednou provždy vytratila.
Hrdina této letité legendy, kterou zachoval pro budoucnost někdejší zootechnik hřebčína Jiří Soukup, se jmenoval Con Amore. Vyhrál dvě evropská derby a byl jedním z nejtřídovějších napajedelských odchovanců před první světovou válkou.
Zvláštní prokletí favoritů
Rok 1904 začal pro majitele napajedelského panství Aristida Baltazziho slibně. Poté, co se v únoru vrátil z delšího pobytu na britských ostrovech, dostal od císaře Františka Josefa rytířský Leopoldův řád. Jednapadesátiletý Baltazzi byl na vrcholu sil a se zadostiučiněním sledoval, jak se jím založený hřebčín během necelých dvaceti let stal nejúspěšnějším plnokrevným chovem v monarchii.
Před nadcházející klasickou sezonou Baltazzi vkládal největší naděje do hřebce Con Amore, vítěze prestižního Graf Hugo Henckel Memorialu. Ušlechtilý ryzák s úzkou lysinou jako by z oka vypadl svému otci, hlavnímu napajedelskému plemeníkovi Matchboxovi. Jako ročka ho za 5100 zlatých získal hrabě Louis Trauttmansdorff, který ho svěřil trenérovi Herbertu Reevesovi.
O hlavního soupeře přišel ještě před začátkem sezony. Předběžného favorita rakouského derby, hřebce Ma ze stáje prezidenta uherského Jockey Clubu Elemera Batthyányho, v zimě postihl prudký kašel. Třebaže zoufalý majitel s trenérem Charliem Plannerem zkoušeli všechno možné včetně odeslání koně na pobyt u moře, Ma byl z hlediska klasické sezony odepsaný.
"Předpověď ze sklonku loňského roku, že o letošní derby svedou souboj Ma a Con Amore, je každopádně minulostí. I kdyby skvělý trenér dal Ma včas do pořádku, následky prodělaného kašle a tréninkový výpadek budou hrát proti němu. Zdá se, že cesta pro Con Amore, který výtečně přezimoval, je volná," psal před sezonou list Sport.
Tak jednoduché to ale nebylo. Con Amore v klasickém Trial Stakes zklamal matným výkonem a skončil hluboko v poli poražených. Částečný reparát složil o tři týdny později, když doběhl těsně druhý v silně obsazené Královské ceně. Pro derby se nyní nejvíce počítalo s impozantním Blocksbergem, ale podobně jako předtím u Ma zasáhly nepředvídatelné okolnosti.
"S jakým napětím čekali dostihoví příznivci po Blocksbergových úspěších v Budapešti na další hřebcovo utkání s Ma a Con Amorem, jakým požitkem by byl homérský souboj tohoto tria matadorů v modré stuze! A potom přišla zlá rána v podobě špatného šlápnutí a zranění, které Blocksberga jen několik dní před startem vyřadilo z dostihu," dramaticky líčil časopis Sport und Salon.
Bezmoc velkých stájí vyvrcholila v posledních hodinách před derby, kdy definitivně kapitulovali Planner s Batthyánym a škrtli svého Ma. Tím pozbylo rakouské derby roku 1904 jakékoli napětí. Con Amore jako jediný prokázal nejen potřebnou třídu, ale hlavně zůstal zdravý a to bylo rozhodující. Louis Trauttmansdorff přesto neponechal nic náhodě a angažoval do ryzákova sedla vycházející francouzskou hvězdu, dvaadvacetiletého George Sterna.
Splnil svou povinnost
Ponořme se na chvíli do atmosféry vídeňského derby-dne v prvních letech 20. století. "Už od brzkého rána putovaly do Freudenau davy lidu a když se začala blížit hodina začátku dostihů, impozantní průvod svědčící o slabosti Vídeňanů pro dostihový sport se ještě znásobil. Tisíce a tisíce proudily v elegantních ekvipážích, po železnici, na lodích, ale také jednoduše a poctivě pěšky," popisoval Sport und Salon.
"Guldenová tribuna byla už před úvodním dostihem tak hustě zaplněná, že cirkulace před ochozy ke stání byla téměř nemožná a také lidská masa ve vnitřním prostoru dráhy byla zcela neproniknutelná. K sedlišti ovšem dorazil největší ruch až těsně před samotným derby. Zde se znovu setkali všichni, kdo patří do vídeňské společnosti: diplomacie, aristokracie, armáda, úřednictvo, finance, průmysl, zkrátka tout Vienne…"
Protože k povinnostem dostihových zpravodajů v těch dobách patřilo i vedení pomyslné prezenční listiny velkých mítinků, až do dnešních dob se zachovaly informace, že v roce 1904 dorazili na rakouské derby arcivévoda Leopold Salvátor s manželkou Blankou a bavorskou princeznou Wildtrudou. V císařské lóži usedli vévoda Miguel z Braganzy, princové Leopold a August z Koburku, ze šlechtických rodů nechyběli Windischgrätzové, Schwarzenbergové, Auerspergové, Kinští, Esterházyové, Pálffyové, Taxisové a mnozí další.
Dostihová Vídeň sice byla na přelomu 19. a 20. století zvyklá pravidelně aplaudovat největším žokejským esům doby, ale příjezd mladého Sterna z Chantilly přesto vyvolal rozruch. Syn britského trenéra působícího ve Francii se stal poprvé šampiónem ve svých osmnácti letech, kdy také získal poprvé francouzské derby. V době, kdy přijel odjezdit Con Amora do Vídně, ještě nikdo nemohl vědět, že Stern už před svou třicítkou dosáhne mety 1000 vítězství a triumfuje v deseti evropských derby.
Ve Vídni čekal drobného Francouze zdánlivě jednoduchý úkol. V sedle Trauttmansdorffova hřebce, který odskakoval jako favorit 1,5:1, chvíli čekal na vodiče Rosenmontaga a když ho nikde neviděl, udělal si tempo sám. V cílové rovině odrazil útok nebezpečného Keringö a vyhrál bez použití biče o jednu délku.
"Derby 1904 nebylo žádnou senzací, maximálně něčím, čemu se říká zajímavá sportovní událost," psal po doběhu list Sonntagszeitung. "Že vyhraje Con Amore, to věděl každý už před startem, nikdo nepochyboval a úspěšní sázkaři u totalizátoru obdrželi sedm guldenů za pět! Bývá tradicí vychvalovat po derby krásu vítězného koně, opěvovat nádherné okamžiky, kdy si majitel odvádí vítěze k vážnici a šampaňské teče proudem. Tentokrát nemůžeme nic takového tvrdit. Con Amore je pohledný ryzák, ale jeho očekávané vítězství nevyvolalo takovou bouři nadšení, jak je jindy zvykem. Prostě kůň, který udělal svou práci."
Císařův hněv a jeho následky
Napajedelský hřebec si musel obdiv expertů a zhýčkaného vídeňského publika teprve zasloužit. Tři týdny po jeho dosud největším vítězství ho Reeves poslal do německého derby v Hamburku. A ani zde se Con Amore neměl vymanit z pověsti koně, při němž stojí všichni svatí. Největšího soupeře mu tentokrát odklidila z cesty dostihová diplomacie.
Když při zahájení derby-mítinku rakouský hřebec Sorrento zesměšnil domácí elitu v Grosser Hansa-Preis, zavolal si vedoucího státního hřebčína Graditz hraběte Siegfrieda von Lehndorffa do lóže samotný císař Vilém II., jehož se zdrcující porážka velice dotkla. Podle vzpomínek současníků se měl německý monarcha vyjádřit velmi pohrdavě o úrovni domácího chovu a vyjádřil přání, aby favorit modré stuhy Pathos startoval jedině, pokud bude mít oprávněné šance na vítězství.
V Lehndorffovi začala hlodat pochybnost a pod zvyšujícím se tlakem uspořádal následující úterý v berlínském Hoppegartenu ostrou práci na 2200 metrů. Pathosův čas 2:28 ho nepřesvědčil, a tak vedení hřebčína rozšířilo zvěsti, že favorita trápí záchvat kašle a škrtlo ho.
Následující vývoj působil jako déja vu. "Je to zvláštní pocit chladného nezájmu, s nímž budeme přihlížet našemu letošnímu derby," psal německý Sport-Welt. Vítězství Rakušanů se jevilo jako jisté, a jestli to bude Con Amore nebo další napajedelský odchovanec Bon marché, koho to zajímá? Zvláště když oba hosté měli v sedlech nejlepší žokeje: na Con Amora opět přijel George Stern, Bon Marché měl vést populární Američan v rakouských službách Fred Taral.
Žádné překvapení se nekonalo. Stern navzdory špatnému průběhu dostihu našel skulinu k rozhodujícímu útoku a v cílové rovině lehce odešel od soupeřů. Triumf Rakouska a Napajedel dokonal druhým místem Bon Marché. "Výsledek byl přijat se zvláštní vyrovnaností jako něco nevyhnutelného, na co jsme byli předem připraveni," podotkl Sport-Welt.
Stern psal historii třetím vítězstvím v derby během jednoho měsíce, ale unikátní zápis se povedl i jeho čtyřnohému partnerovi. Předtím ani potom už žádný kůň z Napajedel německé derby nevyhrál.
Rodina Waldrun jako trvalá vzpomínka
Brzy po hamburském úspěchu se v rakouských dostihových kruzích rozšířila fáma, že Con Amore bude zaskákán a poslán do Paříže na prestižní Grande Course de Haies d’Auteuil. Ve skutečnosti hřebec cestoval do Budapešti, kde vítězstvím v St. Legeru konečně došel uznání.
"I tentokrát přálo Con Amoremu jeho slavné štěstí, když jeho hlavní soupeř Keringö nenastoupil na start úplně fit… Navzdory těmto okolnostem je Con Amore fantastickým koněm, dělajícím čest našemu chovu. Jeho letošní suma vyběhaných dotací 319 750 korun je rekordem, na který dosud nikdo jiný nedosáhl," uzavřel sezónu vídeňský tisk.
V příštích letech Con Amore opakovaně potvrdil svou třídu. Jako čtyřletý vyhrál šest dostihů, a když v roce 1907 odcházel do chovu, mohl se pochlubit 14 vítězstvími z 28 startů.
Hřebcovým působištěm byla rodná Napajedla, kam přišel jako státní hřebec. V chovu dal několik úspěšných dcer. Na dráze se uplatnily Hochzeit a Rose d’Amour, Countesse Titi se dostala do francouzského chovu.
Vůbec nejúspěšnějším potomkem Con Amora však byla White Clover, která ve Vídni vyhrála řadu prestižních dostihů klisen či Esterházy Memorial a v chovu Antona Drehera následně založila dodnes velmi úspěšnou rodinu, o jejíž rozvoj se postarala slavná německá klisna Waldrun.
Foto: archiv autora
