Halla. Klisna, která patří mezi vůbec nejslavnější koně skokového sportu. Ve Warendorfu, domově německého jezdectví, má sochu. V Cáchách při světoznámém festivalu se jezdí její „memoriál“. Je jediným parkurovým koněm, který má tři zlaté olympijské medaile. Se dvěma zlaty se jí přiblížilo několik skokanů, třeba Jus de Pomme, Ratina Z, Touch of Class nebo Authentic, ale tři nejcennější medaile nemá, na rozdíl od drezury, žádný jiný parkurový kůň než Halla.
Hnědka dosáhla těchto úspěchů v sedle s německým reprezentantem Hansem Günterem Winklerem. S jiným jezdcem by to asi nikdy tak daleko nedotáhla, protože nebyla jednoduchá. Než se dali dohromady s Winklerem, který to s ní uměl skvěle, vystřídalo se jich v jejím sedle několik. „Ona je něco mezi géniem a bláznivou kozou,“ říkal o ní německý olympionik.
Dcera klusáka
Halla se narodila v Darmstadtu v chovu Gustava Vierlinga. Její původ není zcela jasný. Jisté je, že otcem byl americký klusák Oberst a matka Helene byla podle několika zdrojů po plnokrevném Ulonovi. Jiné zdroje ji uvádějí bez původu. Kdo byla Helenina matka nelze dohledat.
Helene byla původně vojenským koněm, na němž jezdil německý důstojník. Ještě před koncem války se dostala k Vierlingovi, podle kterého byla škoda ji jen zapřáhnout, protože i ve svém věku a po armádní službě dobře skákala. Chovatel chtěl její hříbě, a tak ji připustili Obertsem a v květnu 1945 se narodila klisnička Sonnerglanz, alias Halla.
Zpočátku s ní bylo počítáno do turfu, podle některých zdrojů dokonce startovala párkrát i v klusáckých dostizích. Ale brzy se ukázalo, že přesto, že je rychlá, plnokrevníkům v dostizích nemůže konkurovat. Dostala se do tréninkového centra ve Warendorfu jako případná „nová krev“ pro olympijskou všestrannost pro hry v Helsinkách 1952. Navzdory očividnému talentu se však nedostavovaly vytoužené pokroky, a to proto, že kvůli problémovému výcviku střídala často jezdce.
Setkání s Winklerem
Hans Günter Winkler se s ní setkal právě ve Warendorfu v roce 1950, ale zatím jen na krátkou spolupráci. Už tehdy bylo ale zřejmé, že Winkler si s klisnou rozumí mnohem víc než jeho kolegové. Jenže oficiálně ji jezdil Otto Rothe, který byl vybraný do olympijské sestavy, takže ji Winkler měl napoprvé jen na jednu soutěž. Potom ji musel vrátit.
V říjnu 1951, tedy ani ne rok před olympiádou, se po jedné soutěži v military zdálo, že Halla ve sportu skončí dřív, než začala. Kdo ji tenkrát jel, není známo, ale od drezury po parkur bylo její vystoupení jednou velkou katastrofou. Zakladatel warendorfského jezdeckého centra Gustav Rau zavolal Vierlinga a řekl mu, ať si Hallu odveze, že s ní není možné pracovat. Zklamaný chovatel vzal koně domů.
Za nějaký čas se Vierling účastnil chovatelské konference ve Warendorfu a při té příležitosti se náhodou potkal s Winklerem. Prohodili pár slov a Vierling, jenž si byl vědom, že tento jezdec je jediným, kdo si s Hallou trochu rozuměl, se ho zeptal, zda ji nechce. Winkler neměl moc peněz, ale toužil vlastnit koně, aby nemusel zažívat znovu to, že koně, kterého připravuje, musí vrátit jinému jezdci. A tak si spolu plácli.
Opravdová hvězda
Německý jezdec byl od začátku přesvědčený, že Halla je velice chytrá a vkládal do ní velké naděje. I když ani pro něj nebyla její příprava nijak snadná. Winkler ovšem dokázal akceptovat Hallinu povahu, přizpůsobil jí styl, nepoužíval bič, ostruhy nebo hlasité povely. V parkuru k ní mluvil v klidu. Ona mu to oplácela tím, že se k výkonu postavila vždy s maximální snahou. Jezdec říkával, že hodinu před soutěží se na ni nesmělo moc mluvit, jako by byla nějaká herečka, diva. Ale na kolbišti pak nechala všechno.
V padesátých letech spolu vyhráli dvě mistrovství světa. Bylo to v roce 1954 v Madridu a o rok později v Cáchách. V další sezoně přišly první olympijské triumfy. V roce 1956 ve Stockholmu vybojoval zlato v soutěži jednotlivců i týmů. Winkler přitom skákal s nesmírně bolestivým zraněním třísla. K tomu došlo už v prvním kole, ale on se i přesto, že měl z bolesti až závratě, rozhodl pokračovat. Pokud by odstoupil, připravil by družstvo o medaili.
Přestože kvůli zranění nemohl v sedle ani dobře ovládat nohy a používat tak potřebné pomůcky, dokončil rozhodující jízdu bez trestných bodů. Nebo možná přesněji řečeno, Halla dokončila jízdu bez chyb. Na poslední překážce, když bylo jasné vítězství Německa, padla památná věta z úst komentátora: „Halla se směje, jako by věděla, o co jde!“ Za čtyři roky nato brali Němci opět zlato, a opět jim k němu pomohli Hans Günter Winkler s Hallou. Celkem tak klisna v kariéře získala rekordní tři zlaté olympijské medaile.
V roce 1960 ukončila kariéru. Za dlouhou společnou cestu zapsala dvojice více než stovku vítězství, včetně ceněného derby v Hamburku a Velké ceny při světoznámém mítinku v Cáchách, kde to Winkler obzvlášť miloval. Halla se po konci sportování dostala do chovu, dala několik hříbat. Žádné z nich ale nepřekonalo svou matku-šampionku. Uhynula v roce 1979 ve čtyřiatřiceti letech.
Zdroj: FEI, Wikipedie, Sporthorse-data