Ten příběh patří k nejzajímavějším v novodobé historii Velké pardubické, ale zmiňuje se jen málokdy. Když v roce 1980 polokrevný Simon porazil na extrémně hluboké půdě dvojici předchozích vítězů Lancastera a Limita stylem “zadrženě daleko”, jeho kurz u totalizátoru vystoupal na úroveň 400:10 a velké pořadí mělo hodnotu 15 130:10.

V sedle hnědáka stáje JZD Pokrok Otice byl tehdy třicetiletý jezdec Vlastimil Knápek, který se tehdy živil jako řidič v JZD Slušovice.

"Všichni se tenkrát divili, proč jsem až do poslední chvíle jezdil, když jsem měl tak obrovský náskok, ale mně nic jiného nezbývalo. Kdybych přestal, Simon by to okamžitě vypustil," líčil Vlastimil Knápek v nedávném podcastu na EquiRadiu.

Čtěte také: Sternkranz s Bartošem zapnuli motory, Matuský zažil vítězný comeback

Simon měl překážkový talent zakódovaný už ve svém původu. Jeho otcem byl velký Masis, který dal vedle klasických vítězů také celou řadu úspěšných steeplerů. Matka Salva se na dráze ukázala jako výborná skokanka a vyhrála sedm dostihů, mimo to byla dcerou vítěze Velké pardubické z roku 1951 Salvátora.

Simon zahájil kariéru jako tříletý a hned následující sezonu přešel na překážky. Poprvé zvítězil v pěti letech ve Veselí nad Moravou, postupně si připsal dva ročníky tehdy velmi populární Velké albertovské a nakonec v roce 1979 i Cenu Labe.

"Byl to velice dobrý kůň, ale s dřívějšími jezdci se mu až tak nedařilo. Chlapec, který ho jezdíval, narukoval na vojnu a trenér Květoslav Mocek si mě na Simona prosadil. První rok jsme spolu absolvovali asi čtyři dostihy, přeskákali jsme všechny vody a vyhráli Cenu Labe," vzpomíná Knápek.

Nejdříve pošta, potom počasí

Před jubilejní 90. Velkou pardubickou došlo k nečekané peripetii. Při uzávěrce startovní listiny pošta ve dvou případech doručila Státnímu závodišti pozdě oznámení a dvojice Simon a Óda kvůli tomu nebyla puštěna na startovní listinu. Koně i jezdci se v té době už připravovali na místě v Pardubicích.

"V dostihovém řádu tenkrát stálo, že rozhoduje datum odeslání podle razítka pošty. A protože jsme měli lístek jako důkaz, že to bylo odesláno včas, dožadovali jsme se, aby nás na startku vzali zpátky, protože jsme žádnou chybu neudělali. Jenže ve středu večer přišel do restaurace pod tribunou tehdejší dostihový tajemník Stanislav Waksmundský, vyvolal si mě ven a stroze mi sdělil, ať si najdu trenéra Mocka, naložíme koně a jedeme domů. My jsme v ten moment nemohli odjet, tak jsme zůstali do rána a to už se to řešilo. V pátek nám bylo nakonec řečeno, že startujeme. Měli jsme štěstí, že se to týkalo i Ódy, ředitel Slatiňan to za nás vybojoval," vyprávěl Knápek.

Simonovo jméno tak bylo vloženo do dostihového programu dodatečně až v den dostihu. To už se schylovalo k další neuvěřitelné zápletce. Téměř po celou dobu, kdy se řešil problém se startovní listinou, v Pardubicích vytrvale pršelo. Poslední déšť přišel v noci na neděli.

"Počasí bylo stále horší. Radost, že budeme startovat, nás proto rychle přešla. Došlo to do takového stádia, že ještě v neděli ráno nebylo jisté, jestli to nebude zrušené," potvrdil po letech Knápek.

Rozhodnutí na Havlově skoku

Koně a jezdci se museli vyrovnat s extrémními podmínkami, k nimž vedle rozbahněné dráhy patřila i mlha. Ve stínidlech běžící Simon nesl jako polokrevník o 5 kilogramů méně než ostatní. Outsider na slavném překážkovém kurzu prostál několik problémů, ale všemi nástrahami prošel a v závěrečné fázi osaměl na špici spolu s favorizovaným Lancasterem.

"Měli jsme problém na Velkém anglickém skoku a Simon podcenil i Poplerův skok, on dokázal být na takových překážkách lempl. Kritický okamžik ale nastal při nájezdu na Havlův skok. To jsme si s Jirkou Kasalem mysleli, že se ani nerozběhneme a neodskočíme, koně se na těžké dráze úplně bořili a ťukli do sebe. V ten moment se Simon rozčílil. To byl pro mě signál, že mu ještě zbyly síly. Věděl jsem, že jakmile se dostaneme na travnatý ovál, musím utéct, než se Lancaster vzpamatuje. Když jsem viděl, jak Lancaster nechce jít, řekl jsem si: Teď, nebo nikdy…"

Simon si během několika okamžiků vypracoval stometrový náskok a o vítězi už nebylo pochyb. Pro koně i jezdce to byl životní úspěch. Ve Velké pardubické spolu startovali ještě v následujícím roce, ale Simon se po najetí sovětským soupeřem zranil a nakonec zůstal stát před Havlovým skokem.

Vlastimil Knápek nedlouho poté přešel do JZD Lutonina. Dostihy jezdil do konce osmdesátých let a celkem si připsal 24 vítězství. Později mnoho let působil jako startér v Bratislavě, dnes je v penzi a zůstává dostihům nablízko jako divák a slušovický patriot.

Foto: Petr Šedivý, poskytl Dostihový spolek a.s.