Letošní jaro přineslo v českém turfu celou řadu zajímavých jezdeckých debutů. Kromě úspěšných odchovanců Pony ligy jako Viktorie Janáčková nebo Linda Bartošová se premiérově objevila v dostihu i amatérka Vanessa Růžičková. Dcera trenérky dvou vítězů Velké pardubické Martiny Růžičkové zatím absolvovala dva bumpery v Pardubicích.

Debutovala 13. dubna šestou příčkou na klisně Torině z tréninku Barbory Málkové, 8. května pak musela zastavit Ralpha, připravovaného matkou Martinou, kvůli špatnému nasedlání.

„Dojmy? To se vůbec nedá popsat slovy, jak to bylo nádherné. Jsem z toho stále nadšená, i když druhý start v Pardubicích se nepovedl a po první třetině mi sjelo sedlo. Ale to, co jsem vnitřně prožívala, bylo naprosto úžasné. Motivuje mě to dál na sobě pracovat,“ řekla Vanessa Růžičková pro Jezdci.cz.

Čtěte také: Cena první dámy pro Embleta, trenér Nieslanik sedlal v Mostě čtyři vítěze

Ačkoli v dětství prošla pony okruhem a v roli pracovní jezdkyně se dlouhodobě podílí na přípravě svěřenců své matky, včetně Sexy Lorda, ježdění dostihů pro ni dlouho nebylo téma. Názor změnila až v průběhu minulého roku, a přispěl k tomu i odchod matčina manžela Rudolfa Jelínka.

„Od dětství jsem bojovala s váhou, takže mi už ve dvanácti letech bylo jasné, že ze mě nebude dostihová jezdkyně, i když jsem nadále jezdila koně v práci a pomáhala jsem mámě. Loňský rok nám přinesl velmi smutnou zprávu v podobě Rudovy smrti. Bylo to hodně těžké období, kdy jsem měla i nějaké zdravotní problémy a shodila jsem deset kilo. Od té doby jsem hubnula dál, a když jsem se dostala na nějakých 67 kg, napadlo mě, že už mám vlastně překážkovou váhu a že by možná nebylo od věci to zkusit,“ vyprávěla Vanessa Růžičková.

Její oblíbená všestrannost, které se zúčastňovala hlavně na bývalých dostihových koních, ji navíc v poslední době už tolik nenaplňovala. „Posun na vyšší úroveň přece jen vyžaduje větší investice. Já jsem jezdila na plnokrevnících, které jsem předělávala z dostihů do všestrannosti. Všichni víme, že ne každý plnokrevník je úplně dobrým parkurovým koněm. Vždy jsme narazili na strop. Chtěla jsem výš, ale nedařilo se to,“ přiznala.

S běloušem Stigrisem, synem Scyrise a Stigmy, pravidelně poráželi importované koně z Německa či Irska, jejich úsilí však mívalo ustálený průběh. „Pravidelně jsme se umísťovali po drezurách na prvním až třetím místě, pak jsme zvládli kros a nakonec bohužel přišel parkur, kde se nám podařilo udělat čtyři až šest chyb. Tím pádem jsme ve výsledkové listině klesali a odjížděla jsem domů smutná.“

V dostizích si nedává konkrétní cíle, ale je znát, že jí staronová disciplína vlila do žil novou energii. „Nedá se říct, že bych měla vyloženě nějaké ambice. Chci se hlavně zlepšovat, podávat maximální výkon a uvidíme, co přinese čas. Víc mě to táhne ke startům v překážkových dostizích, jsem však ráda za každou šanci, kterou dostanu,“ uzavřela Vanessa Růžičková.