Uzavřela se jedna z nejdelších a nejúspěšnějších jezdeckých kariér v moderním evropském turfu. Po 41 letech v sedle odjezdil Gérald Mossé v neděli svého posledního koně. Stalo se tak symbolicky v den dobytí Bastily a Shannkiyr, odchovanec někdejšího Mossého zaměstnavatele Aga Khana, doběhl předposlední ve velkém handicapu v Chantilly.
Dobrou náladu 57letého rodáka z Marseille, kterého znají pražští diváci ze dvou účastní v někdejším Evropském poháru žokejů a ti bratislavští zase z vítězství ve Slovenském derby před 24 lety s německým Lauf Nach Vorn, to však nemohlo zkazit.
Na rozdíl od svého dlouholetého kolegy a velkého soupeře Oliviera Pesliera, který se rozloučil před čtvrt rokem, má o své budoucnosti jasno. Už v lednu 2022 si zažádal o trenérskou licenci, koupil stáje v Chantilly a dohlížel na jejich rekonstrukci. Teď už je na přestup mezi trenéry připraven.
"Ježdění dostihů bylo mou velkou vášní a doufám, že druhá polovina mého dostihového života bude ještě lepší. Každý musí poznat, kdy nastal čas odejít. Od začátku jsem si říkal, že profesi žokeje opustím stejným způsobem, jakým jsem ji začal - s úsměvem na tváři. A to se podařilo," řekl britskému listu Racing Post.
"Lhal bych, kdybych tvrdil, že načasování tohoto kroku nemá žádnou souvislost s termíny dražeb ročků. Potřeboval jsem skončit do srpna, abych měl čas na schůzky s potenciálními majiteli, a doufám, že v září vyběhnou mí první svěřenci," dodal.
Žokej pro velké dostihy
V sedle byl vyhlášený stylista, mimo sedlo noblesní gentleman a dobrý společník. Obojí patřilo mezi jeho silné stránky. Jako pokračovatel klasické francouzské školy navazoval na Yvese Saint-Martina a Freddieho Heada, když jezdil s velmi krátkými třmeny a vzhledem ke své výšce často doslova balancoval za krkem koně. Právě tento sed byl ale v jeho podání vysoce efektivní.
Zároveň byl mužem bez nervů, na něhož zdánlivě nedoléhal sebevětší tlak zvenčí. Díky tomu se proslavil jako vyhlášený žokej pro velké dostihy. "Vždy mu nejvíce seděly velké úkoly, jezdil mnohem lépe ve vrcholech kalendáře, než v provozních dostizích. Dokázal se skvěle napojit na koně, opravdu s nimi spolupracovat. A jednou za čas se nebál udělat v kariéře zásadní změnu," prohlásil minulý víkend jeden z jeho dlouholetých podporovatelů Alain de Royer-Dupré.
Právě silná psychika a flexibilita spolu s výbornou kondicí přispěly k Mossého žokejské dlouhověkosti. "Nemůžu předstírat, že budu žokejem věčně, na druhou stranu mě to strašně baví. Považuji za velké privilegium, že můžu stále jezdit na vysoké úrovni. Ve svém věku už můžu být zcela nad věcí a užívat si dostihy, což taky dělám. Nemám problémy s váhou ani se zdravím," řekl Mossé před třemi lety v rozhovoru pro Jezdci.cz.
Aga Khan, Arazi i Melbourne Cup
Pro velkou scénu ho objevil Patrick Biancone. V roce 1984 se stal šampionem žáků a už těsně po vyučení dostal příležitost od slavného trenéra Francoise Boutina, který trénoval koně v majetku Jeana-Luca Lagardérea. Jako jeho stájový jezdec vystoupal Mossé v osmdesátých letech mezi francouzskou špičku, často jezdil i pro Francoise Doumena nebo Nicolase Clementa.
Vrcholem této éry byly vítězství v Ceně vítězného oblouku 1990 se Saumarezem a série pěti úspěchů s fenomenálním dvouletkem Arazim o rok později. "Arazi byl od začátku superhvězda. Přitom to byl vlastně malý koník, ale měl velké srdce a neuvěřitelnou akceleraci. Na Breeders’ Cupu ho jel Pat Valenzuela, protože jsem byl v Hongkongu a nemohl jsem se dostat do Spojených států," vzpomínal Mossé.
Neméně úspěšné období zažil během osmiletého působení u Aga Khana, které je dodnes považované za jednu z nejúspěšnějších spoluprací žokeje s velkou stájí. Třikrát ovládl Prix du Jockey Club a jeho pět triumfů v Prix de Diane dodnes nebylo překonáno. Řadu sezon strávil také v Hongkongu, kde nasbíral přes 600 vítězství včetně všech dostihů grupy 1 tamního kalendáře. Jako první Francouz dokázal zvítězit i ve slavném Melbourne Cupu.
Seznam velkých koní Mossého kariéry je velmi dlouhý a on sám jen těžko odhaduje, kdo z nich byl nejlepší. "Těch hvězd bylo strašně moc. Red Cadeaux byl výborný a velmi konzistentní kůň. Dále třeba Jim And Tonic nebo Americain - na něm jsem vyhrál Melbourne Cup a to pro mě byla výjimečná chvíle," vypočítával.
Důvěra, která se vyplatila
Možná největším Mossého oblíbencem byl ale klasický vítěz a hvězdný mílař Ashkalani. "Měl jsem ho strašně rád. Ashkalani byl v práci velmi nenápadný, jako dvouletý debutant neukazoval v tréninku vůbec nic. Chvíli dokonce uvažovali, že ho ještě před vstupem na dráhu vyřadí z tréninku, protože vypadal úplně marně. Namítal jsem, že by se měl aspoň vyzkoušet v dostihu, než to s ním vzdají…" líčil Mossé během své pražské návštěvy.
Psal se 19. říjen 1995 a tím dostihem bylo Prix des Capucines na 1600 metrů v Longchamp. V poli se sešly příští hvězdy jako L’Africain Bleu, Grenadier nebo Le Tourron, ale to v té době nemohl ještě nikdo vědět, šlo o dostih kategorie B.
"Ashkalani byl dlouho poslední, jenže pak přišel na 150 metrech s takovým zrychlením, že jsem jenom žasl. Z posledního místa se během pár okamžiků dostal na první. Nikdo ve stáji tomu nemohl uvěřit, protože v práci prohrál snad všechny galopy..."
"Po tom prvním vítězství Ashkalani zase pracoval špatně, ale to už jsem řekl trenérovi Alainu de Royer-Duprému: Prostě mu věřte a neřešte to. Tak ho poslali do grupy 3 a dopadlo to zase stejně," smál se Mossé po letech. Ashkalani později vyhrál klasické Poule d’Essai des Poulains, Prix du Moulin a další dostihy, než odešel do chovu.
Svět se mění. No a?
K tajemstvím úspěchu Géralda Mossého patřila i obdivuhodná schopnost se neustále adaptovat na nové podmínky. Stejně dobře vycházel s členy své žokejské generace, ale i s kolegy o dvacet let mladšími, jak ukázala jeho víkendová rozlučka.
"Ježdění dostihů je dnes úplně jiná prácem než před pětadvaceti lety. Člověk se prostě musí přizpůsobit situaci. Dostihový průmysl má potíže, zmenšuje se. Je stále méně skutečně bohatých majitelů, klesají dotace… Celý svět se mění, v mých očích ne nutně k lepšímu. Mezi lidmi je méně respektu, střetávají se generace a mladí lidé to celé vidí zase trochu jinak. Všechno je rychlejší a na všechno je málo času. Nejsem moc nadšený třeba ze sociálních sítí. Na druhou stranu zůstávám optimistou. Stále do toho jdu po hlavě a neohlížím se kolem sebe," řekl Mossé v roce 2021 při svém posledním pobytu v Praze.
