Dopingové kauzy hřebců Biriatou a Gabona z tréninku Ingrid Janáčkové Koplíkové, kteří byli na jaře v rozmezí jednoho měsíce pozitivně testováni na zakázanou látku dexamethason, jsou nejvíce probíraným tématem letošního roku na tuzemské dostihové scéně. Mimo oficiálních zápisů z disciplinárních řízení české a slovenské dostihové autority se však na veřejnost nedostalo o moc více informací k řešení a legislativnímu pozadí těchto případů. Server Jezdci.cz proto požádal o několik odpovědí předsedu Pořádkové komise Jockey Clubu ČR Otakara Nového, který z titulu své funkce vedl vyšetřování kauzy Biriatou.
Dá se stručně shrnout, jaká různá legislativa vstupuje do rozhodování o případech pozitivních testů na zakázané látky a jak moc českou autoritu při tom omezují závazné mezinárodní standardy?
Základním předpisem regulujícím dostihový provoz v České republice je samozřejmě Jockey Clubem ČR vydávaný Dostihový řád a na něj navazující předpisy publikované ve Věstníku ČT, v tomto případě především ty upravující antidopingovou kontrolu koní, jako je například Metodický pokyn k provádění antidopingové kontroly dostihových koní v České republice. Pokud jde o mezinárodní standardy, jedná se především o Mezinárodní dohodu o chovu, dostizích a sázkách (IABRW), která vznikla v rámci Mezinárodní federace dostihových autorit (IFHA) a k jejímž signatářům se řadí i Jockey Club ČR.
Co se týká její závaznosti – jedná se o podobný princip jako u směrnic v rámci EU, jednotlivé články nejsou přímo závazné, ale signatářské dostihové autority, které článek ratifikují v plném rozsahu, se zavazují přijmout ve své vnitrostátní legislativě taková ustanovení, která jeho záměry provádějí.
Případ trenérky Ingrid Janáčkové Koplíkové vyvolal na české dostihové scéně velkou pozornost. Byl ale z pohledu Pořádkové komise Jockey Clubu ČR něčím netypický ve srovnání s jinými případy z minulosti?
Nemyslím si, že by tento případ po věcné stránce něčím zásadně vybočoval, abnormální ve srovnání s minulostí byl však zájem, který tento případ rozpoutal na sociálních sítích. Často se v této souvislosti zmiňuje případ diskvalifikace vítěze Velké pardubické Nikase, ale tam byl širší dopad tohoto případu dán výjimečným postavením Velké pardubické v rámci českého sportovního dění, což jej činilo zajímavým i pro celostátní média. Tento případ z celospolečenského hlediska takový dopad neměl. Odlišná byla i role sociálních sítí, před osmi lety ještě nebyly tak rozšířené, a tenkrát, pokud si to dobře pamatuji, většinu představovaly příspěvky vyjadřující podporu žokeji Marku Stromskému, který přišel o vytoužený triumf ve Velké, zatímco tentokrát se ukázala spíše negativní stránka emocí většiny přispěvatelů.
Různí pozorovatelé od začátku spekulovali, zda bude mít na rozhodování o případu hřebce Biriatou nějaký vliv skutečnost, že o měsíc později měl pozitivní test v Bratislavě jiný kůň ze stejné stáje Gabon. Také prezident Jockey Clubu ČR Jiří Charvát ve svém stanovisku ze 7. června teoretickou možnost prolnutí obou případů připustil. Z právního hlediska ale nakonec zvítězil pohled řešit českou kauzu zvlášť, protože nebyly v době rozhodování k dispozici informace a verdikt ze Slovenska?
Český dostihový řád v ustanovení § 2 stanoví svou místní příslušnost a tím i mantinely působnosti svých orgánů na území České republiky. Projednávání pozitivního výsledku antidopingového testu provedeného po dostihu na Slovensku, proto náleží do kompetence orgánů tamní dostihové autority. Pořádková komise by při projednávání tuzemského případu mohla k výsledku tamního řízení přihlédnout jako k přitěžující okolnosti ovlivňující výši uložených sankcí, avšak pouze v případě, že by slovenská kauza již byla pravomocně ukončena. To ovšem neznamená, že by případ Gabon celou kauzu nijak neovlivnil – Jockey Club na základě této skutečnosti provedl kontrolu tréninkové centrály Ingrid Janáčkové Koplíkové, v jejím rámci u několika koní provedl odběry pro antidopingovou kontrolu a výsledky této kontroly byly zohledněny při rozhodování v případu Biriatou.
Jak velkou překážkou je obecně situace, když se souběžně řeší v různých zemích více případů týkajících se stejné stáje? Mají dostihové autority v takové situaci legislativně možnost nějaké spolupráce v rámci projednávání případů, nebo berou pouze na vědomí výsledky vyšetřování v jiné zemi?
Rozhodování o přestupcích je v současné době výhradně v rukou příslušných orgánů jednotlivých dostihových autorit, a to především z toho důvodu, že každá autorita má svoje vlastní pravidla (dostihový řád), které se někdy méně, někdy více liší – jako příklad můžeme uvést počet povolených pobídek bičíkem. V rámci mezinárodních organizací probíhají aktivity za účelem sjednocení legislativy, zejména v těch nejzásadnějších oblastech, nejviditelnějším výstupem v této oblasti je již zmiňovaná mezinárodní dohoda IABRW. Na základě této úmluvy (článek 10, který je do tuzemského dostihového řádu inkorporován především ustanovením § 421), dostihové autority vzájemně uznávají svá rozhodnutí o sankcích.
Případ Biriatou ze 7. dubna byl oficiálně uzavřen v průběhu června a verdikt zveřejněn v týdnu po Českém derby. Co všechno tento termín ze zpětného pohledu ovlivnilo?
Dopingové kauzy jsou většinou časově náročné, především kvůli době, po kterou trvá analýza vzorků. Nejprve se analyzuje vzorek A, po jeho výsledku se majitel s trenérem mohou rozhodnout pro analýzu vzorku B v jiné laboratoři, další čas tedy zabere přeposlání vzorku do nové laboratoře, analýza vzorku B a pak přijde na řadu vlastní projednání. V případě Biriatou byl vyčerpán celý tento proces a další čas ještě zabralo čekání na výsledek analýzy vzorků odebraných v rámci kontroly tréninkového střediska, neboť jejich případný pozitivní výsledek mohl rozhodnutí zásadním způsobem ovlivnit.
Veřejnost by v takto sledovaných případech nejraději měla rozhodnutí v horizontu několika málo dnů, což není procesně možné. To samozřejmě přináší jistá úskalí pro oficiální informování. Je podle vašeho osobního názoru lepší informovat veřejnost hned po výsledku vzorku A nebo až později po úplném uzavření případu, kdy ale mezitím hrozí riziko informačních úniků, různých zkreslení a fám?
S ohledem na aktuální praxi zveřejňování výsledků antidopingových kontrol u koní ve Věstníku, kdy je jasné, že když tam negativní výsledek některé kontroly chybí, je výsledek pozitivní - tak v tomto případě je čekání na výsledek projednání případu spíše kontraproduktivní. Tady vidím úkol pro Legislativní komisi JC ČR zamyslet se a navrhnout řešení, které by způsobovalo co nejmenší problémy, ale zároveň i poskytovalo ochranu oprávněným zájmům všech dotčených.
Ve středu zveřejnila svůj verdikt i slovenská dostihová autorita v případě Gabona. Hřebce diskvalifikovala z Velké jarní ceny a trenérce uložila pokutu. Co z toho vyplývá z právního hlediska pro orgány Jockey Clubu ČR – bere se v takových případech zahraniční rozhodnutí pouze na vědomí, nebo může posloužit i jako podnět k dalším krokům na české straně?
Orgány Jockey Clubu ČR tuto sankci akceptují, vzhledem k okolnostem případu již pravděpodobně žádné další kroky nevyvolá, nicméně, jak již bylo řečeno, v reakci na samotný pozitivní nález u koně Gabon Jockey Club provedl kontrolu tréninkového střediska Ingrid Janáčkové Koplíkové a v jejím rámci provedl několik dalších kontrolních odběrů.
Ke Gabonově pozitivnímu testu došlo dávno předtím, než byl udělen trest v kauze Biriatou. Z tohoto pohledu tedy není možné chápat slovenský trest trenérky Ingrid Janáčkové Koplíkové jako porušení podmínky uložené ve věci Biriatou?
Vzhledem k obecně platnému principu, že primárním účelem podmíněného trestu je dát potrestané, dosud bezúhonné osobě, šanci k nápravě, nelze za porušení udělené podmíněně odložené sankce považovat jednání, ke kterému došlo ještě před udělením této sankce a tedy před začátkem zkušební doby. Tento obecný princip se vztahuje i na rozhodování orgánů JC ČR a tedy i na podmíněně odloženou sankci odnětí trenérské licence uloženou Pořádkovou komisí trenérce Ingrid Janáčkové Koplíkové.
V kauze Gabona ve slovenské Velké jarní ceně jsem zaznamenal na sociálních sítích názor, že měl Jockey Club hřebce s okamžitou platností distancovat na základě konkrétní látky ze vzorku A a neumožnit mu start v Českém derby. Pisatelé se při tom odvolávali na paragraf DŘ 429 odstavec c, zřejmě na tuto pasáž: „V případě, že u koně došlo k prokázání přítomnosti některé ze zakázaných látek definovaných v čl. 6 E – bodě 4. Mezinárodní dohody (např. zakázané látky, jejichž použití nemá veterinární zdůvodnění, anabolické látky, peptidové hormony, růstové faktory a příbuzné látky, hormony a metabolické modulátory – podrobnější vymezení publikováno ve Věstníku ČT), je kůň vyloučen z dostihového provozu na dobu minimálně šesti měsíců od pozitivního nálezu zakázané látky a dostihu se po uplynutí této doby může zúčastnit teprve po absolvování antidopingové kontroly s negativním výsledkem.“ V čem je tento pohled mylný?
Citované ustanovení §429 odst. c) obsahuje podmínku – v případě, že u koně došlo k prokázání přítomnosti některé ze zakázaných látek definovaných v článku 6 E bodě 4. Mezinárodní dohody… a k tomu nedošlo. Je třeba odlišovat citované speciální ustanovení článku 6 E již výše zmíněné IABRW (což je právě ona Mezinárodní dohoda myšlená DŘ) vymezující specifickou skupinu zakázaných látek, zejména ve vztahu k mimosoutěžnímu testování, od obecného ustanovení definujícího zakázané látky v článku 6 A Mezinárodní dohody (který do českého DŘ inkorporuje ustanovení § 1 v definici zakázaných prostředků).
Nalezená zakázaná látka dexamethason je zakázanou látkou podle ustanovení článku 6 A Mezinárodní dohody (§ 1 DŘ), neboť se jedná o látku spadající do výčtu obsaženého v bodu 10. tohoto článku, nespadá však do výčtu uvedeného v bodu 4. článku 6 E (§ 429 DŘ odst. c)). Z tohoto důvodu nebyly a ani nemohly být aplikovány sankce uvedené v ustanovení § 429 odst. c) DŘ.
K tomu distancování na základě výsledku vzorku A: přítomnost zakázané látky je možné považovat za prokázanou, až pokud se trenér a majitel vzdají práva na analýzu vzorku B anebo pokud přítomnost zakázané látky prokáže i vzorek B – do té doby je přítomnost zakázané látky stále neprokázaná, a kromě toho celý tento proces probíhal mimo jurisdikci orgánů Jockey Clubu ČR.
Z bouřlivých reakcí na dvojici diskutovaných případů se zdá, že širší dostihová veřejnost má odlišnou představu o laťce nebo „přísnosti“ trestů v podobných kauzách než dostihové autority. Dá se obecně říci, kde dnes leží hranice mezi pokutami a podmínečným trestem na jedné straně a nepodmíněným odnětím licence na straně druhé? Když sleduji různé zahraniční případy, všímám si, že nejčastějším potrestáním za pozitivní testy jsou v současné době právě finanční sankce.
Vymezit přesnou hranici je samozřejmě velice obtížné, protože každý případ je trochu jiný, pokud bych to měl zobecnit, tak v případech, kdy se trenér nějakým způsobem nevyviní (např. dodávka krmiva kontaminovaného vinou výrobce), ale ani se neprokáže úmyslné podání zakázané látky, kdy jde tedy o pozitivní nález a trenér nějakým uspokojivým způsobem přítomnost zakázané látky nevysvětlí, by při prvním případu měla být uložena finanční pokuta a podmíněná sankce odnětí trenérské licence, opakované případy a úmyslné podání by samozřejmě mělo mít za následek nepodmíněné odnětí licence. Tuto linii postupem času definovalo rozhodování Pořádkové komise a Dostihového soudu, řekněme v průběhu posledních patnácti až dvaceti let.
Proměňuje se v poslední době obecně pohled dostihových autorit na tuto problematiku? Asi nejtěžší trest v novodobé domácí historii dostal v roce 2003 trenér Filip Neuberg, jemuž slovenské Závodisko po dvou pozitivních testech nepodmíněně odňalo licenci na jeden rok. Je možné, že by dnešní autority postupovaly odlišně?
Celá oblast dopingu a souvisejících antidopingových opatření je velice dynamická a dostihové autority na to musejí reagovat, protože doping ohrožuje integritu dostihového sportu jako takového, o welfare dostihových koní nemluvě. Zvyšování počtu odběrů v rámci antidopingových kontrol a jejich rozšiřování i mimo soutěže je správnou cestou, jak zajišťovat čistotu dostihového sportu. Z tuzemských případů si jako nejpřísnější trest vybavuji nepodmíněné odnětí trenérské licence na deset měsíců pro pana Vymazala za pozitivní dopingový nález u koně Sky Arrow, ale tam šlo ještě o to, že kůň na něj byl jen napsaný a ve skutečnosti ho trénoval někdo jiný, a proto jsme přistoupili i k trestu distancování koně, aby byl potrestán i skutečný viník (majitel). U případu pana Neuberga neznám detaily, ale pokud by se jednalo o dva nevysvětlené pozitivní nálezy zakázané látky v jurisdikci téže autority, myslím, že sankce by byla podobná.
