Eric Navet je velké jméno parkurového sportu, kterému věnujeme následující profil. Francouz je držitelem několika medailí ze Světových jezdeckých her, včetně třech zlatých. Aktuálně se věnuje trenérské činnosti. Jaká byla jeho cesta na vrchol a jaký je jeho názor na současný jezdecký sport?

 

Eric Navet se narodil v roce 1959. Vyrůstal jako příslušník třetí koňařské generace. Jeho otec Alain býval výborným jezdcem a majitelem hřebčína Haras De Baussy. „Když jsem byl malý, posadili mě na koně dřív, než jsem začal chodit. Jezdit pro mě bylo naprosto přirozené, jako pro ostatní děti běhat nebo jezdit na kole. Dostali jsme s bratrem poníky. Chudáci poníci, jezdili jsme na nich celé dny,“ řekl před pár lety Eric pro server Practical Horseman.

 

Jeho táta ho na farmě naučil všechno o koních a horsemanshipu. Ročně spolu připravovali kolem třicítky mladých koní a brzy se dostal do mládežnické reprezentace. Pozornost upoutal na juniorských mistrovstvích Evropy, na kterých během tří let získal dvě stříbrné a jednu zlatou medaili. 

 

 

V roce 1984 byl Navet zařazen do olympijského kádru pro hry v Los Angeles. Byl to zajímavý příběh. „Ani jsem o nich nepřemýšlel. Neměl jsem koně na olympiádu, bylo mi jen 25 let a mnohem víc jsem se věnoval přípravě mladých koní. K vysoké úrovni jsem měl daleko. S koněm J´tadore jsem se potkal poprvé tři měsíce před hrami,“ uvedl jezdec v jednom z rozhovorů. „Jezdil ho v té době ve Francii známý jezdec, ale nemohl s ním na olympiádu. Byl profesionál a tehdy mohli na olympiádě závodit jen amatéři,“ vysvětlil Navet, jak se dostal na své první hry.

 

V Los Angeles nakonec nijak nezazářil, na olympiádu se ale probojoval ještě dvakrát. V roce 1992 získal v Barceloně s týmem bronz. Jeho partnerem byl kůň z rodinného chovu Quito de Baussy. Právě s ním dosáhl vůbec nejlepších výsledků v kariéře. O rok dřív s ním zvítězil na mistrovství Evropy v La Baule a rok před tím vyhrál historický první Světové jezdecké hry v Stockholmu. Tam navíc Francouzi obsadili první místo i v soutěži družstev.

 

Finále Světových jezdeckých her se, až na poslední ročník, jezdívalo se střídáním koní. Nejlepší čtyři jednotlivci se potkali na parkuru, který absolvovali celkem čtyřikrát, nejprve se svým koněm a potom s koňmi soupeřů. V roce 1990 skloňoval jezdecký svět hlavně dvě koňská jména. Prvním byl bělouš Milton, s nímž zářil Brit John Whitaker. Druhým byl Gem Twist, jehož postupně sedlalo několik top jezdců, ale ve Stockholmu patřil k Američanovi Gregu Bestovi. Eric Navet tyto dvě parkurové hvězdy také musel provést finálovým parkurem.

 

„Kdokoliv, koho byste se tehdy zeptali, kteří jsou dva nejlepší parkuroví koně na světě, by odpověděl Milton a Gem Twist. A já jsem měl možnost na obou jet ve stejné odpoledne. Byl to splněný sen. Oba byli ale naprosto odlišní. I když mistrovství je hodně o tlaku, rozhodl jsem se nestarat o výsledek, ale užít si to, že mám šanci jet na těchto koních,“ řekl jezdec, který měl nakonec s oběma nulu. Finále tehdy ovládl. 

 

O čtyři roky později v Haagu byl součástí stříbrného týmu, stejně tak v roce 1998 v Římě. V roce 2002 v Jerezu Francouzi dokonce vyhráli a Eric Navet si opět mohl vyzkoušet koně soupeřů ve finále. On sám tehdy sedlal Dollara du Murier a dojel nakonec druhý. Všemi těmito výkony si vysloužil to, že ho jezdecká média dodnes nazývají legendou mezi legendami. 

 

Ještě v roce 2022 závodil na mezinárodních akcích FEI. Poslední úspěch si připsal dokonce v červnu 2023, když zvítězil v charitativní soutěži při CSIO5* v La Baule. Šlo o soutěž pro čtyři bývalé elitní jezdce ve stejném formátu se střídáním koní jako bývalo finále Světových jezdeckých her. Tentokrát šlo o koně zapůjčené jezdeckým klubem Sports Equestres Militaires.

 

Na start se vedle Erica postavil další z hvězdných Francouzů Frederic Cottier, dále Švýcar Markus Fuchs a Němec Lars Nieberg. Eric Navet jako jediný předvedl se zapůjčenými koňmi čtyři čisté jízdy.

 

Aktuálně se Eric Navet věnuje trenérské činnosti. Už před lety se odstěhoval do Spojených států amerických. Pomáhá v přípravě americkému reprezentantovi Karlovi Cookovi, který loni předvedl skvělé výkony na olympijských hrách v Paříži. Podle Cooka je Navet nejlepším jezdcem všech dob. 

 

Francouz ale tvrdí, že uspět tehdy bylo snazší než dnes. „Jezdecký sport, tak jak vypadá dnes, mám rád. Je techničtější a jemnější. Kdysi jste potřebovali mít jen odvahu a schopného koně. Dnes jsou překážky mnohem lehčí, háky mělčí a vzdálenosti jsou mnohem obtížnější,“ říká ke srovnání jezdeckého sportu kdysi a nyní Eric. „Tehdy měl každý šanci.“

 

Pro současný sport má ale i slova kritiky. „Teď je složitější se prosadit. Aby šel vývoj dopředu, potřebujete peníze. Abyste vstoupil do systému, potřebujete čím dál víc peněz.“ Eric naráží mimo jiné na systém pozvánek na mezinárodní závody, kdy pořadatel zčásti musí respektovat světový žebříček, ale zčásti sám rozhoduje o skladbě účastníků. 

 

„Pro dobrého jezdce s normálním přísunem peněz je těžké se prosadit. Dnes v Evropě třeba platíte za VIP stůl, abyste dostali pozvánku na závody CSI3*, když nejste na dobré pozici na žebříčku. Ale řekněme, že se dobrý jezdec třeba zraní, ztratí body a co pak? Zabrzdí vás to a je to složité. Myslím, že možnost zaplatit si VIP stůl by měla být třeba na Global Champions a na největších pětihvězdových akcích, ale vídám to víc a víc,“ říká Navet. 

 

„Opravdu mě bolí přijet na dobré závody a vidět jezdce, kteří tam závodí a nemají potřebnou výkonnost, jen si prostě zaplatili. A pak jsou tu dobří jezdci, kteří stojí, protože nemají na to zaplatit si takto přihlášku.“ Eric však zároveň přiznává, že dnes je možné i více vydělat. Říká, že pokud máte chov a daří se vám v této oblasti, částky, za které koně prodáte jsou dnes výrazně výš, než tomu bylo, když byl na vrcholu kariéry on.

 

Jeho práce je nyní na pozici trenéra a Karl Cook pod jeho vedením patří k tomu nejlepšímu, čím se může zaoceánský parkur pyšnit.

 

Zdroj: FEI, World of Showjumping, Noelle Floyd, Practical Horseman