reklama 11B

Sibylle Vogt: Ani se mi nesnilo, že dojdu tak daleko. EJC bude výzva

ikonka

Jedna z nejúspěšnějších evropských jezdkyň Sibylle Vogt v rozhovoru před cestou do Prahy mluví o přelomovém úspěchu v Rijádu, fenoménu Murzabajev, svém tajném dostihovém snu i neviditelných bariérách, kterým stále čelí ženy v turfu.
23.09.2021 06:30  |  Autor: Martin Cáp  |  Rubrika: Dostihy  |  
EXKLUZIVNĚ
| FANCLUB
reklama 12B

Hned o dvě premiéry se na letošním Evropském poháru žokejů postará Sibylle Vogt. Šestadvacetiletá jezdkyně bude v sobotu první nominovanou ženou i švýcarskou reprezentantkou v historii největšího českého rovinového mítinku.

Pražskému publiku předvede nejen svou pověstnou motivaci a tah na branku, ale i výborný fyzický fond. Nastoupí totiž do všech devíti dostihů. Ve dvou ze čtyř vrcholů odpoledne spojí síly s trenérem Lubošem Urbánkem a stájí Lokotrans, pro něž letos opakovaně jezdila v Německu. Sériový sprinterský vítěz Jir Sun a dvouletý Ashat budou zřejmě jejími hlavními šancemi, na bodované umístění může pomýšlet i s Popocatepetlem v jednom z rámcových dostihů.

Ve zbylé části programu sice pojede vesměs outsidery, ale první vítězná jezdkyně v historii německých klasických dostihů už opakovaně dokázala, že umí při podobných příležitostech překvapit. Ve velkém rozhovoru pro Jezdci.cz se netají tím, že se na svůj pražský debut velmi těší.

Sibylle, termínová listina je v těchto dnech poměrně nabitá i v Německu. Jak těžké pro vás vlastně bylo uvolnit se na Evropský pohár žokejů do Prahy?

O možnosti zúčastnit se EJC jsem přemýšlela už v loňském roce, ale musela jsem v daném termínu jezdit pro trenérku Carmen Bocskai ve francouzském listed. Letos jsem poměrně brzy věděla, že ve Francii mě žádný větší start nečeká, a tak se otevřela možnost jet do Prahy. Ještě jsem musela počkat, jestli trenér Peter Schiergen nepošle více koní do drážďanské grupy 3. Nakonec však běží jen jeden a já jsem se mohla rozhodnout pro Prahu.

Na českých závodištích budete debutovat. Co vás napadne, když se řekne český turf?

Je to tak, v Česku jsem ještě nebyla. Nicméně jsem už jezdila pro několik českých stájí, například pro Lokotrans jsem vyhrála velký handicap v Hamburku a byla druhá v Baden Badenu.

Do hodnocení Evropského poháru žokejů se započítává šest dostihů, ale vy jste v sobotu přijala maximální počet devíti angažmá. Jak k tomu došlo a nezvažovala jste menší nasazení vzhledem k tomu, že hlavní dostihy mítinku přicházejí až na závěr programu?

Když bylo jasné, že se zúčastním Evropského poháru žokejů, sedla jsem si s Jiřím Palíkem a poprosila jsem ho o pomoc, abych měla v sobotu co nejvíce jízd. Chci využít maximum možností, jak z angažmá v Praze vytěžit co nejvíce. Odjezdit devět dostihů pro mě není problém, v Německu máme kolikrát i dvanáct dostihů za den. Jsem naprosto fit a v tomto ohledu si věřím.

Že špičkové dostihy budou až na závěr, z mého pohledu nehraje větší roli. Dokonce mi to vyhovuje lépe. Už se moc do Chuchle Areny těším a jsem zvědavá na atmosféru, kterou je EJC pověstný. Klobouk dolů, že se většina dostihů v sobotu vysílá živě v České televizi. To je něco, co v Německu vůbec nemáme.

Vy už jste podobnou soutěž, International Jockeys Challenge, vyhrála loni při nejbohatším dostihu světa Saudi Cupu v Rijádu. Odnesla jste si odtud nějakou zkušenost, která by se vám v sobotu mohla hodit?

Ano, už jsem si podobný formát vyzkoušela v Saúdské Arábii. Že by mi tahle zkušenost mohla v něčem pomoci u vás v Praze, si úplně nemyslím. Úspěch v takové soutěži závisí v první řadě na tom, jaké koně člověk dostane a jak rychle se jezdec dokáže adaptovat na prostředí, dráhu i způsob ježdění v dané zemi. Tohle jsou faktory, které rozhodují. Evropský pohár žokejů bude pro mě výzva.

Zastavme se ještě u zmíněného úspěchu v Rijádu. Co pro vás vlastně byl největší zážitek ze Saudi Cupu a jak vám toto vítězství pomohlo ve vaší kariéře?

Největším zážitkem pro mě bylo moci jezdit ve stejných dostizích se všemi těmi světovými žokeji jako Frankie Dettori, Olivier Peslier a mnohými dalšími. To pro mě byla velká věc. Že se mi navíc podařilo vyhrát, byl malý sen, o němž jsem si nikdy nemyslela, že by se mohl vyplnit. Ještě si pamatuji, jak jsem tenkrát říkala své mamince, že v této soutěži nemám co dělat, protože v ní jsou samí špičkoví žokejové a pak jsem tam já. Strašně jsem se bála, že si uříznu ostudu. O to krásnější bylo, že to dopadlo úplně jinak.

Ten úspěch znamenal pro mou další kariéru velký odrazový můstek. I v Německu mnozí viděli, že dokážu držet krok s naprostou elitou. Vyšla se mnou řada rozhovorů, mluvilo se o mně a to mi hodně pomohlo.

Letos prožíváte další úspěšnou sezonu, připsala jste si mimo jiné klasické vítězství v German 1000 Guineas. Jaký máte z tohoto roku zatím pocit?

Je to zvláštní, ale tahle sezona zase není tak úspěšná. Na jedné straně jsem vyhrála klasický dostih, což je pro mě určitě velký milník, stejně jako třetí místo v německém derby. Ale když se ohlédnu, loni jsem měla přes 60 vítězství a letos je to o dost méně.

Samozřejmě můžu být spokojená s výsledky ve velkých dostizích a samozřejmě doufám, že ještě nějaké grupové vítězství přidám. Vyhrát jako první žena německé historie 1000 Guineas bylo opravdu speciální, dlouho jsem tomu vůbec nemohla uvěřit. Nechápala jsem, jak se to mohlo podařit a že jsem se dostala na tak skvělou klisnu jako Novemba. Její majitel hřebčín Brümmerhof mi projevil velkou důvěru, čehož si moc cením.

Jak jste se vlastně dostala k dostihům? Je pravda, že jste v dětství chtěla být policistkou?

Ano, to je pravda. Vždy jsem chtěla být policistkou, zároveň jsem si dlouho myslela, že na ježdění budu prostě moc těžká. Doma jsme vždycky měli nějaké koně, i když ne dostihové. Naučila jsem se normálně jezdit a chvíli jsem zkoušela parkur a drezuru. Poprvé jsem seděla na koni už v pěti letech. Měla jsem malé shetlandské poníky, v jedenácti jsem dostala většího poníka. Byla to kobylka jménem Wendy. Pravidelně jsem se s ní účastnila Hubertových jízd a měla jsem vždy nejrychlejšího poníka. Pak mě oslovil jeden trenér působící v jedné z okolních vesnic, který měl i dostihové koně, jestli bych si nechtěla zkusit dostihy poníků.

První dostih poníků jsem jela ve třinácti, záhy jsem se stala švýcarskou pony mistryní. V patnácti jsem se pak rozhodovala, co dál. Na policejní škole byla potřeba maturita a mně se už do školy moc nechtělo. Tak jsem si říkala, že se zkusím vyučit jezdkyní a až to budu mít v osmnácti hotové, už budu vědět, co chci dělat a třeba půjdu  na policejní akademii. K tomu však nikdy nedošlo, protože mě ježdění tak bavilo, že jsem už o ničem jiném neuvažovala. Zpočátku jsem měla problémy s váhou, ale to se mi postupně podařilo vyřešit. Dnes jsem moc ráda, že to takhle dopadlo.

Jak blízký kontakt udržujete se švýcarskými dostihy, ještě tam občas jezdíte?

Dostala jsem se tam zase až letos a odjezdila jsem ve Švýcarsku několik dostihů. Bylo to díky tomu, že v daný den zrovna nebyly v Německu žádné dostihy a neměla jsem ani žádné angažmá ve Francii. Tak jsem ve Švýcarsku párkrát zvítězila. Bylo to krásné, jinak mě s tamním dostihovým provozem už nepojí bližší kontakt.

Vy jste odešla poměrně brzy do Německa. Jak by teď vaše kariéra vypadala, kdybyste ve Švýcarsku tenkrát zůstala - jezdila byste ještě dostihy?

Do Německa jsem přišla v jednadvaceti letech. Už tenkrát jsem si uvědomovala, že švýcarská scéna se stále zmenšuje, řada majitelů odešla do Německa nebo Francie. Zkusila jsem štěstí v Německu a ono to vyšlo. Kdybych tenhle krok neudělala, asi bych dnes už dělala něco úplně jiného. Znám ve Švýcarsku několik lidí, kteří se vyučili a nějakou dobu působili jako profesionálové v dostizích, ale nedokázali se tím uživit. Stále ještě jezdí ráno v práci, ale odpoledne už sedí v kanceláři a pracují někde jinde. Ve Švýcarsku je bohužel málo dostihů na to, aby člověk zvládl těmito příjmy pokrýt životní náklady.

Odcházela jsem s nadějí, že se v Německu svezu i v dostizích, ale nikdy bych nečekala, že se dostanu na úroveň, kde se dnes pohybuji. O něčem takovém jsem si vůbec netroufala snít. Tajně si přeji stát se jednou z nejlepších evropských jezdkyň a doufám, že jsem se na této cestě o krok posunula.

Pro koho momentálně pracujete a jak vypadá váš normální pracovní týden?

Působím ve stáji Carmen a Georga Bocskaiových v Iffezheimu. Jsem jejich jednička, od pondělí do pátku u nich jezdím v práci a o víkendu se přesouvám na dostihy. Zároveň jsem stájová dvojka Petera Schiergena. V tomto aranžmá dostávám hodně příležitostí včetně Francie, neboť Carmen Bocskai se v poslední době soustředí téměř výhradně na francouzské dostihy. V Německu má zase hodně startujících koní Peter Schiergen a být jeho dvojkou za Bauyržanem Murzabajevem je pro mě velká čest.

Současného německého šampiona Bauyržana Murzabajeva v Česku dobře známe, neboť byl šampionem i u nás a dvakrát triumfoval v Evropském poháru žokejů. Co říkáte na jeho dominanci v Německu a jak inspirativní je pro vás jako jezdec?

Poznala jsem Bauyržana jako velmi skromného a milého mladého muže, který kdykoli rád pomůže. Je krásné, že někdo takový v dostizích je. Má extrémně velký talent, s nímž se snoubí zvláštní ctižádost a schopnost prostát různé krize. Člověk se s ním může normálně bavit a Bauyržan je vždy ochoten poradit. Vnímám ho jako velké obohacení německé dostihové scény.

Jak náročné jsou pro vás pravidelné výjezdy do Francie, při nichž čerpáte cenné zkušenosti, ale zároveň trávíte hodně času na dálnicích?

Výlety do Francie mě moc baví. Dávají mi hodně a osvojuji si tam cenné dovednosti jako taktické ježdění. Každá zkušenost v jiné zemi a na nové dráze jezdce posouvá dál. Je jasné, že je to zároveň vykoupeno obrovským úsilím a cestovními útrapami. Beru to nicméně tak, že mám přesně to, co jsem chtěla. Vždy jsem si přála nejezdit dostihy pouze o víkendech, ale v ideálním případě každý den. Mým snem bylo stát se dostihovým jezdcem, ne pracovním.

Jedním z problémů současného dostihového sportu je nedostatek kvalitních žokejů. Čelí podle vás ženy v této souvislosti stále určité bariéře, s níž musí bojovat, nebo se to v poslední době zlepšilo?

Trochu se to myslím zlepšilo. Jezdkyně se dnes lépe etablují, i tak ale musíme počítat s házením různých klacků pod nohy a je vlastně jedno, jestli od některých majitelů, trenérů nebo kolegů. Mnozí z nich nás stále ještě zcela neuznávají.

Ve Francii je to trochu jednodušší díky váhové úlevě 1,5 kg pro jezdkyně. V dalších zemích je to jiné, jsme stavěny na stejnou úroveň jako muži a musíme odvést stejný výkon, což považuji za správné. Cítím ale, že by se ženám přece jen mělo nějakým způsobem vyjít vstříc. Vždyť ve většině sportovních disciplín existují mužská a ženská kategorie, což u nás není možné. I klisny mají úlevu, takže ten francouzský model vnímám pozitivně.

Jedním dechem však musím říct, že já sama mám v Německu velké štěstí. Kolegové mě akceptují a uznávají. Nemám s nikým problém a vztahy ve vážnici jsou dobré. V civilu si pomáháme, i když na dráze jsme soupeři. Vnímám to prostředí jako férové, cítím se v něm dobře a to mi hodně pomáhá k dobrým výkonům i potřebnému sebevědomí.

Akce jako Evropský pohár žokejů bývají svým způsobem i show. Řekla byste, že jste v sedle spíše showman nebo introvert?

Je jasné, že podobné soutěže vždycky musí být tak trochu show. Já sama nejsem přímo introvert, ale nemůžu ani říct, že bych sama sebe stavěla do popředí a starala se na závodišti o velkou show. Snažím se být na lidi milá a dobře s nimi vycházet. Umím se radovat z vítězství, ale nejsem žádná superstar, nýbrž normální člověk jako každý jiný.

Foto: se souhlasem Deutscher Galopp




K odběru se přihlašte ZDE!

 

Nový Jezdecký zpravodaj vychází každý pátek a je zcela zdarma. Přímo do vašeho e-mailu vám jednou týdně doručíme to nejzajímavější z našich webů - zpravodajství napříč disciplínami, rozhovory, podcasty i videa. Už nikdy vám nic podstatného z našeho servisu neunikne!

 

Novinky z jezdectví a dostihů můžete sledovat i protřednictvím našich specializovaných skupin na Facebooku! Spravujeme pro vás:
 

Máme rádi parkury Jezdci.cz

Máme rádi dostihy Jezdci.cz

Máme rádi drezuru Jezdci.cz

Máme rádi vozatajství Jezdci.cz

Máme rádi všestrannost Jezdci.cz

Máme rádi reining a western Jezdci.cz

Máme rádi voltiž Jezdci.cz

Máme rádi vytrvalost Jezdci.cz

Máme rádi pony sport Jezdci.cz


reklama 13D

NEPŘEHLÉDNĚTE