Marie Pěchoučková je velmi talentovaná jezdkyně, která postupně sbírá zkušenosti a zároveň už i mnoho úspěchů v sedle svých poníků i velkých koní. Své výborné jezdecké schopnosti prokazuje i v letošní sezoně, kdy si již stihla připsat titul oblastní mistryně Plzeňské oblasti v dětské kategorii na pony i na velkých koních. Její talent ještě hlouběji podporuje její otec Milan Pěchouček, který své dceři poskytuje kvalitní jezdecké zázemí v domovském areálu a přidruženém Jezdeckém klubu Tachov. 

 

 

Vybavíte si svůj úplně první kontakt s koňmi? Kdo vás ke koním přivedl? 

První kontakt s koňmi si nepamatuji. Vím však z vyprávění, že jsem ve stáji v kočárku byla hned od narození. Ke koním mě přivedli samozřejmě moji jezdecky založení rodiče, na koni jsem prý seděla ještě s plenkou a dudlíkem.

 

Které jezdecké disciplíně se věnujete nejvíce a jaké výkonnosti jste v ní dosáhla? 

Mojí hlavní disciplínou je parkurové skákání. Nejvyšší soutěží zatím pro mě bylo STP** s poničkou Carou a L** s velkou klisnou Hello Glasgow-B, přičemž s těmito dvěma klisnami jsem letos vybojovala titul dětské mistryně Plzeňské oblasti. 

 

Kdo vás zdokonaloval a předával vám postupně nové jezdecké zkušenosti? 

Úplné začátky mě naučila mamka. Později, když jsem začala skákat, což bylo asi v mých osmi letech, tak mě začal trénovat táta a je tomu tak dodnes. Také moc vděčím za drezurní tréninky Daniele Křemenové. 

 

Kdy se u vás dostavil takový ten první zásadnější úspěch a kterých dalších si osobně ceníte nejvíce? 

Největší úspěchy zatím zažívám s pony klisnou Carou 31, se kterou jsme se vypracovaly od úplných začátků až po naši aktuální výkonnost, a sice stupeň STP**.

 

 

Na které své koně vzpomínáte nejraději? 

Zde musím vyjmenovat asi úplně všechny své poníky. Všem vděčím za cenné zkušenosti, které mám a díky nim všem jsem tam, kde jsem. Byli to poníci Vileander, Terezka, Jolanka a Mařenka, Dominka, Gissell a Cara 31.

 

Byl pro vás některý z nich tím výjimečným a nezapomenutelným?

Za svého životního poníka zatím považuji klisnu Gisselle. Kobylku jsem poprvé zahlédla na závodech ještě s její bývalou jezdkyní Helenkou Bečvářovou. Hned mě zaujala svým vzhledem a povahou. Když z ní Helenka „vyrostla“, nabídla mi Gissellku k ježdění. Díky šimličce jsem vlastně začala i závodit, před tím jsem na závodní kariéru ani nepomyslela. První závody jsme absolvovaly u Michaely Kodadové ve Svržně a hned oba parkury jsme šly čistě, to mě velice motivovalo do dalšího závodění. 

 

Čím si vás Gisselle získala a co jste se s ní naučila?

Získala si mě hlavně svým obrovským srdcem, milou povahou a její chutí mi vždy a ve všem pomáhat. Určitě mě naučila trpělivosti a systematičnosti v práci s koňmi. Jen díky ní závodím, na každé další závody se těším a užívám si je. 

 

Vybavíte si nějaké zajímavé společné zážitky? Co patří mezi další plány?

Společných zážitků máme spoustu, od prvního ZP, přes oblastní mistrovství ve skákání i drezuře, po republikové mistrovské skákání družstev. V létě se nejraději chodíme koupat do řeky nebo na vyjížďky bez sedla. S Gissellkou jsme stále spolu a letos máme vyskákanou kvalifikaci na mistrovství České republiky, kde budeme závodit ve skákání družstev.

 

Foto: Michaela Kodadová / poskytla Marie Pěchoučková