„Fotografie jezdeckého sportu nejsou jen o zachycení krásných okamžiků, ale i o emocích a realitě, která se odehrává na kolbištích. Jsou chvíle radosti, vítězství a souhry mezi jezdcem a koněm, ale také momenty, které bychom nejraději neviděli – pády a zranění. Právě v těchto okamžicích je důležité neotáčet se zády. Nemusíte být lékař, ale základní princip první pomoci platí vždy: být nablízku, udržovat kontakt se zraněným a dát mu najevo, že pomoc je na cestě. V krizové situaci hraje psychická podpora obrovskou roli – vědomí, že člověk není sám, může mít zásadní vliv na jeho stav. Každá vteřina může rozhodnout, a proto nikdy nenechávejte nic náhodě.“
Díky výše uvedeným myšlenkám a konkrétním činům udělila Východočeská oblast České jezdecké federace Marcelovi Runštukovi cenu Fair play. Přestože jsou tyto situace součástí reality jezdeckého sportu, fotografie mají sílu uchovat ty nejkrásnější momenty – okamžiky naplněné emocemi, láskou, štěstím i soustředěním. Nejkrásnější snímky nejsou jen obrazy zachycené objektivem, ale příběhy psané samotným životem. Nejvzácnější jsou ty, které dýchají autentičností, které nelze naaranžovat, protože si svůj příběh tvoří samy. A právě v těchto nenucených momentkách se skrývá kouzlo Marcelových fotografií.
Marceli, jak jste se dostal k fotografování jezdeckého sportu? Byla to láska k fotografii, ke koním, nebo kombinace obojího?
K fotografování jsem se dostal už na střední škole, kde jsem poprvé vzal do ruky fotoaparát a začal objevovat kouzlo zachyceného okamžiku. K jezdeckému sportu jsem se ale dostal až později – před deseti lety, kdy jsem poprvé zavítal na parkurové závody. Letos tedy slavím deset let s koňmi a při té příležitosti chystám překvapení. Co to bude, si zatím nechám pro sebe – jsem teprve v procesu a věřím, že to dotáhnu do konce.
Koně se pro mě za tu dobu stali mnohem víc než jen objektem na fotografii. Jsou mou vášní a součástí života. I kdybych jednoho dne přestal fotit, vím jistě, že jezdecké závody nikdy neopustím. Fotografování jezdeckého sportu totiž není jen o stisknutí spouště. Za každým snímkem stojí hodiny strávené v různých povětrnostních podmínkách, čekání na ten pravý moment a obrovská dávka trpělivosti a citu. Není to jen koníček, je to způsob života.
Které jezdecké disciplíny nejraději fotíte a proč?
Nejvíce mě baví všestrannost, protože kombinuje tři různé disciplíny – drezuru, cross country a parkur. Každá část závodu má svou jedinečnou atmosféru a výzvy, což mi umožňuje zachytit nejen technickou stránku jezdectví, ale i emoce, souhru člověka s koněm a někdy i dramatické okamžiky.
Jaké jsou hlavní rozdíly při fotografování různých jezdeckých disciplín? Která z nich je podle vás nejnáročnější na zachycení?
Každá část všestrannosti je jiná. Drezura je o preciznosti a eleganci, takže se snažím vystihnout harmonii pohybu a správný moment, kdy kůň vypadá nejlépe. Parkur je dynamický, klíčový je správný odraz a výraz koně. Největší výzvou je však cross country – fotit koně v terénu při skocích přes mohutné překážky vyžaduje nejen dobré technické vybavení, ale i rychlé reakce a cit pro ten správný moment.
Jaké největší výzvy vnímáte při fotografování koní? Na co si musíte dávat pozor?
Největší výzvou je zachytit správný moment, kdy kůň vypadá nejlépe – nejen pohybově, ale i výrazem. Důležité je i správné nasvícení, hlavně v krosu, kde často fotím v různých světelných podmínkách – od ostrého slunce po stinné lesní pasáže. Výzvou je i kompozice, aby vynikl nejen kůň, ale i překážka a prostředí, což je někdy velmi složité.
Máte nějaký snímek, který pro vás osobně znamená nejvíce? Čím se vymyká ostatním?
Ano, mám několik oblíbených snímků, ale jeden mi obzvlášť utkvěl v paměti – kůň a jezdec v krosu při skoku přes vodní překážku, zachyceni přesně v momentě dopadu, kdy se od hladiny zvedla sprška vody. Nejde jen o techniku, ale i o energii a souhru mezi jezdcem a koněm.
Jakou techniku nejčastěji používáte při focení jezdeckého sportu?
Fotím bezzrcadlovkou s teleobjektivem, nejčastěji 70 až 200 milimetrů nebo delším. V krosu používám spíše delší ohniska, někdy využívám i širokoúhlý objektiv pro zajímavé úhly. Klíčové je rychlé ostření a dobrá světelnost, protože podmínky se často mění.
Preferujete výraznější úpravu fotografií, nebo se snažíte zachovat co nejpřirozenější vzhled?
Snažím se zachovat přirozený vzhled, ale úpravy samozřejmě dělám. Většinou se jedná o lehké korekce expozice, kontrastu a barevnosti, aby vynikla atmosféra snímku. Vzhledem k množství fotek a krátkým lhůtám mezi závody však není vždy čas na detailní úpravy. Pokud si někdo vybere určitou fotografii, mohu ji dodatečně pečlivě upravit.
Jak probíhá vaše spolupráce s jezdci, majiteli koní nebo organizátory závodů? Přizpůsobujete se jejich požadavkům, nebo si udržujete vlastní styl?
Spolupráce s jezdci je různá, někdy si dávají konkrétní požadavky, jindy mi nechají volnou ruku. Svoje fotky dost často poznám i mezi ostatními, protože si dávám záležet na specifické kompozici, světle a práci s emocemi. Organizátoři závodů mi většinou dávají volnost, pokud nefotím pro sponzory, kde je třeba se zaměřit na konkrétní jezdce a značky.
Jaké aspekty nejvíce zdůrazňujete při focení koní?
Zaměřuji se na pohyb koně, soulad s jezdcem i atmosféru závodu. U krosu se snažím přidat i okolní prostředí, překážky, diváky a velmi oblíbenou "Galerii ze zákulisí" – momenty plné emocí, příprav a zákulisního dění.
Jak se podle vás změnilo fotografování jezdeckého sportu v posledních letech? Vidíte nějaké nové trendy?
Technologie se zlepšily, moderní fotoaparáty mají lepší ostření a citlivost na světlo. Trendem je i fotografie zachycená dronem, která přináší nové perspektivy, ale v jezdeckém sportu je třeba ji používat opatrně kvůli reakci koní.
Jaký moment nebo situace pro vás byla při focení jezdeckého sportu nejnáročnější?
Nejnáročnější bylo focení v extrémních podmínkách, například v hustém dešti nebo na přímém slunci, kdy vznikají silné stíny. Někdy je ale možné využít ostré protisvětlo k vytvoření zajímavých siluet. Nikdy nezapomenu na fotografování v Borové, kdy jsem fotil v krupobití. To byl opravdu extrémní závod a dodnes na něj vzpomíná mnoho jezdců, kteří tam tehdy byli. Déšť, kroupy, kluzký terén – to vše přidalo na dramatičnosti, ale zároveň ukázalo, jak nezdolní mohou být koně i jezdci.
Zaměřujete se i na jiné fotografické obory?
Fotím i reportáže a přírodu, ale koně jsou jednoznačně na prvním místě. Pokud je čas, fotografuji i místní akce a poskytuji fotografie různým portálům.
