Odešel skutečný šampion. Dvanáctiletému L’ Estranovi, jedinému čtyřnásobnému vítězi Gran Premio Merano a podle dotačního zisku nejúspěšnějšímu koni v českém tréninku všech dob, se v neděli stala osudnou těžká kolika. Hnědákovi stáje Scuderia Aichner SRL bylo dvanáct let. V českém tréninku nasbíral jedenáct vítězství z 22 startů a vyběhal 15 254 448 korun na dotacích.
"V pět hodin ráno jsme ho našli, jak se válel. Prognóza podle veterinářky nebyla dobrá, tak jsme okamžitě volali na kliniku do Chamu a během dvou hodin byl na místě. Šel okamžitě na sál a prodělal operaci, ale odpoledne nám volali, že kus toho zamotaného střeva už je odumřelý a že je to beznadějné. Udělali jsme pro něj maximum, ale nestačilo to a nebylo možné ho zachránit. Všichni jsme z toho smutní, takhle to skončit nemělo. Čekala ho poslední sezona a těšili jsme se, že stráví ještě hodně let ve spokojeném důchodu. Osud to bohužel chtěl jinak," smutně konstatoval trenér Josef Váňa mladší.
L’ Estran strávil celou kariéru v překážkových dostizích, k čemuž ho předurčoval už jeho původ. Otec Linda’s Lad, syn Sadler’s Wellse a sám grupový vítěz, dal v chovu mimo jiné valachova úspěšného stájového kolegu Suroita. Matka Lesoquera doběhla třetí v Graded 2 steeplechase v Auteuil a kromě L’ Estrana přivedla na svět i dvojnásobnou listed vítězku na překážkách Protektion.
Pozdější rekordman Gran Premia se narodil ve Francii, kde v barvách Guye Cherela a Gilberta Lenziho absolvoval prvních třináct startů kariéry. Vytěžil z nich dvě vítězství a francouzský rating 63 kg. Premiérově zvítězil jako čtyřletý ve steeplechase na závodišti Pau, kde následně finišoval pátý v listed a během několika měsíců přidal ještě čtvrté a páté místo na grupové scéně v Auteuil.
Italský majitel Josef Aichner ho koupil 24. října 2017 po suverénním vítězství v prodejních proutěných překážkách v Auteuil za 24 001 eur. Po přesunu pod vrch Vladař se hnědák nějaký čas rozkoukával. Po pádu v Miláně skončil o krk druhý za stájovým kolegou Notti Magichem v Gran Corsa Siepi di Pisa, po třech startech ho však vyřadilo zranění a jednu sezonu musel vynechat.
Na dráhu se vrátil jako šestiletý koncem června 2019 už jako svěřenec první rok trénujícího Josefa Váni mladšího a upozornil na sebe jistým vítězstvím v Dieppe. Pak už ho “žluto-černí” nasměrovali meranskou cestou. "To byla jeho dráha, v Meranu se našel. Na tvrdých hnědých skocích ve Francii nebo v Miláně se trápil, ale v Meranu, kde se zelené překážky dají proskakovat, se mu líbilo a dokázal tam velké věci," ohlíží se Váňa.
Nejsilnější zážitek? Hned první Gran Premio
Už měsíc a půl po vítězném debutu v Meranu překvapil šestiletý L’ Estran jistým triumfem nad dvojicí Francouzů v Gran Premiu s dotací 250 000 eur. Pod Josefem Bartošem dokonale využil minely Bertranda Lestradeho, který si na francouzském favoritovi Le Costaudovi spletl kurz.
"Tenkrát to nikdo nečekal, my jsme ještě ani nevěděli, jakého máme koně. Spolu s Pepou Bartošem i majitelem Josefem Aichnerem jsme slavili první vítězství v tomto dostihu a ty emoce byly tak ohromné, že se na to nedá zapomenout. I ta další vítězství byla krásná, ale tohle mě chytlo za srdce nejvíc. Dodnes to ve mně zůstává," vzpomíná Váňa.
O rok později L’ Estran s Bartošem triumf v největší italské steeplechase obhájili, a to s přehledem o čtyři délky. Váňa naplánoval s pěticí Aichnerových koní dokonalou stájovou taktika, která maximálně znepříjemnila dostih Le Costaudovi, a výsledkem byl jeden z nejpoctivějších a nejkvalitnějších ročníků za poslední dobu. Dostih na místě sledovalo kvůli covidovým restrikcím jen 1500 diváků a nečekaný rozměr měly i oslavy bezprostředně po doběhu, kdy si Bartoš při seskoku á la Frankie Dettori pochroumal koleno a přišel o účast ve Velké pardubické.
L’ Estranův tým se postupně zaměřil vyloženě na Merano a ladil hnědákovu formu tak, aby kulminovala na konci září. To se podařilo i v roce 2021, kdy se šampion tuzemských steeplerů hattrickem v Gran Premiu zařadil po bok legendárních Aégiora a Or Jacka. I kvůli méně kvalitní konkurenci se na něj upínala velká očekávání. "Když jsem projel cílem, spadl mi velký balvan ze srdce," přiznal tehdy Josef Bartoš, jemuž po doběhu telefonicky gratuloval i hvězdný americký žokej Mike Smith.
O rok na to se L’ Estran v rekordních tabulkách osamostatnil a jako první kůň v historii ovládl překážkový vrchol pod Alpami čtyřikrát. Nezastavil ho ani kluzký povrch po hustém dešti. Druhého First Of All zdolal o 2 1/4 délky.
"Problém byl, že to klouzalo. Mně to podjelo na třetí překážce, za další dva skoky zase. Tím pádem byly náročnější i doskoky, živé ploty jsme více prolétli než přeskočili. L’ Estran cítil, že mu to klouže a po první čtvrtině dostihu si chvilku úplně nevěřil. Naštěstí si s tím díky svým zkušenostem poradil a nakonec spoustu věcí naopak vyřešil on za mě, když jsem po cestě bojoval s horší viditelností," vyprávěl Bartoš.
Doma ho všichni měli rádi
Pátý úspěch v jeho oblíbeném dostihu překazil v sezoně 2023 nečekaný pád. Naposled L’ Estran zvítězil loni v květnu, když pod Janem Kratochvílem lehce triumfoval v Grande Steeple-chase d’ Europa a překonal Masiniho na čele historického žebříčku nejbohatších koní v českém tréninku.
V loňském Gran Premiu podal výborný výkon a jako nejlepší z českých zástupců finišoval druhý, sedm délek za suverénním francouzským favoritem Speed Emilem.
Ve stáji Josefa Váni mladšího se L’ Estran těšil velké popularitě, která však nutně nevyplývala jen z jeho úspěchů na dráze. "Byl to nekonfliktní a bezproblémový kůň, takový dělník. Odpracoval, co měl a nikdy nic neřešil. I proto ho všichni měli rádi," potvrzuje Váňa.
"Jeho nejbližším člověkem byla Helča Pešková, která s ním trávila od jeho čtyř let, kdy přišel do stáje, veškerý čas a jezdila s ním na všechny dostihy. Byla to super dvojka, která si vzájemně sedla. V práci jsem ho často jezdil já, jeho další stabilní jezdkyní byla Tereza Podráská," uzavírá šampion italských překážkových trenérů. Je jisté, že L' Estran zůstane v paměti všech z centrály Mlýnce/Bohuslav ještě dlouho poté, co jeho box náhle osiřel.
