Německá jezdecká federace oznámila 5. prosince, že někdejší úspěšný reprezentant ve všestrannosti valach Air Jordan musel být utracen. Dožil se devětadvaceti let, z nichž s malou výjimkou strávil čtrnáct let v poklidném koňském důchodu.

 

Hanoverský ryzák, jehož otcem byl plnokrevný hřebec Amerigo Vespucci, se narodil v roce 1995 u německého chovatele Horsta Wesche. Prakticky celý sportovní život prožil s německým jezdcem Frankem Ostholtem, který mu neřekl jinak než Jo Jo. Majitelé koně, rodina Vietorových, totiž svěřili Air Jordana Frankovi už jako šestiletého, aby spolu postupně rostli.

 

Německému jezdci bylo tehdy šestadvacet let, měl za sebou jeden start na mistrovství Evropy mladých jezdců v roce 1996 v Rakousku, ale teprve houževnatý ryzák mu přinesl velké výsledky.

 

Mezinárodní premiéru si dvojice odbyla v roce 2002 v Luhmühlenu. Frank a Jo Jo tam startovali v CCI1* a dojeli čtvrtí. Jejich výkonnost velice rychle stoupala a už v další sezoně poprvé okusili seniorský šampionát. 

 

Soutěž v irském Punchestownu sice tehdy nedokončili, ale pozici v reprezentaci už jim nikdo nevzal. Když zvážíme, že mistrovství Evropy se jezdilo na úrovni tří hvězd, což jsou dnešní čtyři hvězdy, je postup této dvojice od prvního startu na CCI skutečně velmi rychlý.

 

Už ve třetí společné mezinárodní sezoně v roce 2004 nastoupili v Aténách do olympijského klání. Ostholt s ryzákem byl mezi jednotlivci šestadvacátý, týmu chyběla jen jedna příčka na medaili. Měly však přijít ještě mnohem úspěšnější časy.

 

V roce 2005 byli opět zařazeni do německé reprezentace pro mistrovství Evropy v britském Blenheimu. Němci tam obsadili v hodnocení družstev třetí místo, čemuž Air Jordan v sedle s Ostholtem pomohl pátou příčkou v individuálním pořadí. Lepší mezi Němci byla jen bronzová Ingrid Klimke s valachem jménem Sleep Late.

 

Nejhezčí moment prožili v Cáchách, na domovském závodišti, kde chce uspět každý jezdec. V sezoně 2006 se tam konaly Světové jezdecké hry a němečtí jezdci ve všech disciplínách dělali vše proto, aby se před desítkami tisíc fanoušků blýskli. Ve všestrannosti jim to rozhodně vyšlo. Tým si dojel pro zlato a nejlépe postaveným jezdcem v individuálním pořadí byl právě Frank Ostholt, který obsadil čtvrté místo.

 

Dvojice má cenné výsledky i ze Světového poháru. V roce 2008 dojeli v jeho finále v Deauville třetí, o rok později ve Strzegomi byli ještě o jedno místo výš. V kariéře zažili i starty na závodech v takzvaném FEI Classic. Dokončili náročnou soutěž v Luhmühlenu i Badmintonu. Zvítězili v CCIO3*, respektive 4* při CHIO v Cáchách.

 

V roce 2010 se Air Jordanova kariéra nachýlila ke konci. Odešel do koňského důchodu do Saska k Mirkovi Handrickovi. Ten ho ještě o pět let později vytáhl do jednohvězdové soutěže, ale až na tuto výjimku si užíval důchodu čtrnáct dlouhých let.

 

Začátkem prosince 2024 musel být ryzák uspán. „Bylo strašně těžké nechat ho jít. Dlužím mu opravdu hodně. Bez něj bych se nikdy nestal jezdcem a trenérem, jakým dnes jsem. Poslední náš velký úspěch bylo druhé místo v halové soutěži při German Masters ve Stuttgartu. Poslední roky strávil v dobré kondici, užil si důchod u Mirka Handricka, kde trávil denní rutinu ve stáji i ve výbězích s dalším mistrovským koněm Little Paintem,“ uvedl jezdec.

 

„Po celý život byl silný jako ocel, byl to bojovník až do konce, byl součástí mého života. Jsem šťastný, že jsem tak úžasného koně mohl jezdit tolik let,“ dodal.

 

Zdroj: FEI, Deutsche Reiterliche Vereinigung, Horse and Hound