V jezdeckém klubu v karlovarské Staré Roli oslavili letos šedesátileté výročí založení. Vznik je datován 17. dubna 1964 a zakladateli byli manželé Pelcovi. Ludmila Pelcová byla přední drezurní jezdkyně a její muž Jan Pelc byl známý jako trenér mnoha úspěšných mladých jezdců.

 

Dodnes jsou v oddíle dva členové, kteří v něm působí prakticky od samého začátku. V září roku 1964 se stal členem Vít Čmolík a o rok později přišla Nataša Bakošová. „Přišli jsme v minulém století,“ vtipkuje Vít Čmolík. „Od roku 1971 je v klubu také Pavla Chocholoušová, která v něm dnes pracuje mimo jiné jako ošetřovatel koní. Takže pracuje každý den, svátky nesvátky, víkendy. Je to takový náš Ferda mravenec – práce všeho druhu,“ říká.

 

Spolu s Pavlou Chocholoušovou se na chodu klubu podílí jeho předsedkyně Lucie Holá a Eva Chromcová. Evidují přes pět desítek členů. „Jen hrstka z nich ale aktivně závodí,“ upozorňuje Vít Čmolík.

 

„Ustájeno je u nás celkem šestnáct koní. Zaměřujeme se na výcvik jezdců, pro nejmenší máme k dispozici dva vlastní poníky a dva si pronajímáme. Pak jsou tu soukromí koně, na kterých se také připravují jezdci. Jejich majitelé je i zapůjčují k výcviku nebo na nich sami vedou tréninkové lekce. Trenérů či instruktorů máme v klubu víc, ale přípravu začátečníků má na starost Pavla Chocholoušová,“ popisuje dlouholetý člen klubu a dodává: „Fungujeme stále v tom duchu, kdy se všichni řádní členové zapojují do chodu klubu, ať jde o víkendové krmení koní, přípravu závodů, úklid areálu, nebo i stavební a jinak náročné práce, když je potřeba.“

 

V současném areálu ve Staré Roli na místě, kterému se říká „u vysílačky“, oddíl nepůsobí od roku založení. „Původně jsme začínali u dostihové dráhy ve Dvorech, kde jsme byli v pronajatých prostorách. Přestěhovali jsme se až v roce 1966. Opět jsme využívali pronajaté prostory a stáje, ale začali jsme pomalu a jistě budovat současný areál včetně kolbiště, opracoviště a zázemí. Současný jezdecký klub se budoval v akci „Z“ ještě ve městě Stará Role, která byla s Karlovými Vary spojena až později. Vznikl na místě většího rybníku, který se postupně zavážel. V roce 1977 jsme se spojili s Jezdeckým klubem Dvory, což bylo podmínkou pro možné vybudování stájí u kryté haly. Každý tehdy přiložil ruku k dílu. Po sloučení klubů se stal předsedou František Podpěra,“ vzpomíná Vít Čmolík.

 

V předlistopadové éře patřili koně ve Staré Roli pod Tělovýchovnou jednotu. Až v devadesátých letech z ní klub vystoupil, protože se objevovaly hlasy, že jezdectví je příliš nákladné. Velkou zásluhu na tom, že se oddíl v tomto zlomovém momentu udržel a mohl dál existovat měl tehdejší předseda Miloslav Buriánek.

 

Dnes oddíl patří k pilířům jezdeckého sportu v kraji. Areál disponuje více než dvaceti pevnými boxy, šestadvaceti boxy pro potřebu závodů, krytou halou, klubovnou s potřebným zázemím. Má dvě plochy s povrchem s geotextilií, z nichž jedna slouží jako drezurní obdélník. „Máme také travnaté kolbiště o rozměrech sto krát sedmdesát metrů. Bohužel jezdci si zvykli na geotextilii, a proto tento povrch není dnes populární. Je to škoda, myslím, že jde o kvalitní povrch a pro koně hlavně přirozený,“ říká Vít Čmolík.

 

Za šedesát let existence se JK Karlovy Vary – Stará Role, jak zní oficiální název, stal značkou. Prošlo jím mnoho úspěšných sportovců. Začít můžeme hned Vítem Čmolíkem. Ten do sbírky medailí z mistrovství České republiky, respektive Československa přidal svých čtyřiatřicet kusů, mimo jiné je mistrem sportu, čtyřnásobnýmmistrem ČSSR v drezuře a bývalým členem reprezentace.

 

Detailní přehled o klubové bilanci má Pavla Chocholoušová: „Klub nasbíral přes 140 medailí. Zlato a mistrovské tituly získali také Jaroslava Čáková-Kafuňková, Galina Papoušková, Jana Lančaričová-Kumičíková, Džamila Vallyová, Kateřina Lukešová, Pavel Mundil, Martin Chocholouš, Petr Bublík, Ladislav Kindl, Jiří Paták, Eliška Čmolíková, Ira Mikolas. Tito všichni v drezuře. Pavla Chocholoušová ho vybojovala v parkurech a Daniela Donthová a Jana Lančaričová-Kumičíková ve všestrannosti,“ vyjmenovává úspěšně jezdce.

 

Medaile na šampionátech sbírali i Ludmila Pelcová, mistr sportu Jan Holcbecher, Zdeno Daniel, Pavel Hartman, Michala Kafuňková, Jiří Trost, Zdeněk Joneš, Radek Bareš, Lucie Hybnerová či Alexandra Holcová. Členů, kteří závodili na úrovni mistrovství republiky a k medaili jim chybělo častokrát jen trochu štěstí, měl klub za dobu své existence mnoho. „V roce 1984 jsme byli druhým nejúspěšnějších oddílem v republice,“ dodává Pavla Chocholoušová.

 

Lidé v oddíle, který vznikl před šesti desítkami let, pamatují doby, kdy se na závody nejezdilo speciálními přepravníky nebo obytnými kamiony. „Vzpomínám, jak se dříve jezdilo na závody náklaďákem, později autobusem, takzvaným erťákem pro šest koní oddělených pouze štrajcpánem. Chodili se tenkrát na náš „přepravník“ dívat jako na zázrak, který předběhl dobu. Měli jsme tam kuchyňku, vodu a zázemí. Když jsme ustájili koně udělali jsme si vzadu letiště, kde jsme spali,“ popisuje Vít Čmolík.

 

„Závody byly v té době hodně přátelské, všichni jsme se rádi setkávali, jezdilo se po celé republice. Dokonce jsme byli i v Košicích na drezurním mistrovství ČSSR dorostu. V 80. a 90. letech k nám dokonce jezdili z Ostravy, Albertovce, Opavy a Brna. Byli jsme parta, protože mistrovství bylo dohromady ve skákání a drezuře, všichni jsme se proto znali a vzájemně jsem si fandili. Zážitky z Bratislavy, kde na Slavii byly skoky a ve Starém Háji drezury, jsou nezapomenutelné, stejně jako závody na Trojském ostrově v Praze.“

 

Před érou různě upravených náklaďáků se jezdívalo na závody vlakem. „Osobně jsem jel v roce 1967 na oblastní mistrovství dorostu vlakem z Teplé do Horažďovic skoro dva dny! Dnešní jezdci si to nedovedou představit, že by v takzvaném dobytčáku vezli svoje milionové koně,“ vzpomíná Vít Čmolík.

 

JK Stará Role patří v nejzápadnější části republiky k velmi aktivním pořadatelům. Tradičními akcemi jsou Memoriál MUDr. Mileny Válové, Memoriál Jana Holcbechera, Pohár klisny Scarabea a Pohár Karlovarského kraje ve skoku. Ještě za Československa se tam dvakrát konalo mistrovství ČSSR ve všestrannosti, v drezuře pak hned třikrát pořádali mistrovství České republiky, a to v letech 1998, 2005 a 2012.

 

Na některé závody se nezapomíná. „V roce 2003 se nám podařilo uspořádat v té době velmi atraktivní skokové závody, kdy hlavním organizátorem byl Miroslav Kafuněk, který získal od sponzorů nemalé peníze. V hlavní soutěži T se tehdy skákalo o 50 tisíc. Byl velkým tahounem pro všechny a dokázal pro dobrou věc přilákat sponzory, jezdce a hlavně partu nadšenců. Vzpomínáme taky často na MČR v drezuře 2012, kdy přišel dvouhodinový přívalový déšť. S velkou podporou hlavního komisaře Jana Metelky se nám podařilo vše zvládnout a přemístit obdélník na pískové kolbiště za halou, přes noc přemístit veškeré zázemí včetně drezurních budek pro rozhodčí,“ líčí Pavla Chocholoušová.

 

Organizace závodů s nižším počtem účastníků není snadná ani výnosná. Klub navíc trochu doplácí na svou polohu, která je oproti jiným areálům, kde se pravidelně konají závody, pro řadu jezdců hůř dostupná. „Bohužel jsme trochu z ruky, konkurují nám závodiště v Královicích, Zduchovicích, Martinicích nebo v pražské Velké Chuchli, kam mají jezdci ze vzdálenějších koutů mnohem kratší cestu“ konstatuje Vít Čmolík. Chválí však jednu z aktivních členek klubu Marcelu Kozovou, jež se stará o propagaci v médiích a pravidelně na závodech fotografuje.

 

Klub má ale dlouholetou tradici dobře obsazených drezurních mítinků, na které jezdí účastníci z nedalekého Německa. „Na národní závody v drezuře k nám byli na základě doporučení výkonného výboru pozvání před skoro čtyřiceti lety zahraniční jezdci z Weidenu a na oplátku jsme byli pozvání na přátelské závody tehdy v západním Německu do Kelheimu. Od té doby k nám Němci jezdí. Pomáhá nám také zařazení do seriálů Český drezurní pohár a Český pohár v drezuře pony, díky čemuž si k nám jezdí plnit kvalifikaci dvojice téměř z celé republiky.“

 

Organizace závodů se dnes neobejde bez financí a ve Staré Roli se snaží vypsat vždy hodnotné ceny. Pavla Chocholoušová popisuje: „Určitá pomoc přichází od města a hlavně kraje.V posledních letech se také bohužel potýkáme s nepřejícími lidmi, kteří se nás snaží poškozovat a připravit nás o areál. Bojujeme a doufáme, že nás město, které nás zpočátku nepodpořilo, a tím jsme přišli o finance potřebné pro chod klubu, bude do budoucna podporovat,“ a dodává „Nikdy jsme nepořádali závody komerčně. Samozřejmě nás těší, když nějaký malý výtěžek máme, ale většinou je to nula od nuly pojde.“