Opravdu překvapivá ta zpráva nebyla, ale když ve čtvrtek večer nejúspěšnější německý žokej všech dob Andrasch Starke oznámil konec aktivní kariéry, postaral se o nemalý rozruch. Desetinásobný šampion a vítěz 2853 dostihů včetně osmi ročníků německého derby se totiž nerozloučil na dráze před publikem, ale jaksi na dálku a potichu.

Dvaapadesátiletý Starke původně doufal, že bude na jaře ještě jezdit v Japonsku, ale nakonec nedostal tamní licenci. „Tím moje kariéra skončila. Momentálně jezdím v práci u Henka Greweho a o víkendech trávím hodně času se svými dětmi. To se mi za všechny ty roky moc nedařilo,“ řekl Starke týdeníku Turf Times.

Že pověsí rajtky po 36 sezonách na hřebík, údajně zvažoval už předloni u příležitosti svých padesátin. Ostatně určité zpomalení a vyvanutí někdejších ambicí přiznal už v rozhovoru pro server Jezdci.cz v srpnu 2019.

„Už se neženu za každým vítězstvím jako dřív. Přichází éra mladších žokejů. Období, kdy vládla naše silná generace s Adriem de Vriesem, Eduardem Pedrozou, Filipem Minaříkem nebo Alexanderem Pietschem, končí. V Německu se začíná prosazovat nová generace. Mladí jsou hladoví, jezdí na všechna závodiště a sbírají jedno vítězství za druhým. Pro dostihy je to jen dobře, generační obměna je přirozená a nutná. Já už nepotřebuji nikomu nic dokazovat. Když ještě potkám pár špičkových koní, budu mít radost, ale nijak se k tomu neupínám,“ vyprávěl české návštěvě ve vážnici berlínského závodiště Hoppegarten.

Poslední dva šampionské tituly z let 2018 a 2023 už vybojoval za jiných okolností než ty předchozí, kdy působil jako jednička v silných stájích Andrease Schütze a Petera Schiergena.

„V té době za mnou stály velké silné stáje s množstvím špičkových koní, zatímco v poslední době jsem musel shánět angažmá jinde a jezdit po celém Německu. Chvílemi jsem hodně telefonoval, leštil kliky a skoro jsem žebral o koně. Realita je taková, že klesá počet koní a jezdci musí víc bojovat o každé lepší rito. Ale měl jsem obrovskou motivaci, protože jsem usiloval o angažmá v Japonsku a tam od nás vždy chtějí jen šampiona,“ vysvětloval.

Vyhrával i žil naplno

Andrasch Starke se narodil nedaleko Hamburku a pochází z koňařské rodiny. Jeho otec byl několik sezon překážkovým žokejem, ve stájích se pohyboval i strýc a další příbuzní. Dědeček z matčiny strany byl trenér.

„Táta mi nebránil jít ke koním, ještě jako školák jsem trávil prázdniny ve stáji legendárního Bruna Schütze. To byl spolu s Heinzem Jentzschem nejlepší německý trenér a také výjimečný mistr, pokud jde o výchovu učňů. Dávali svým žákům dostatek příležitostí a intenzivně se o ně starali. I to přispělo k mému rozhodnutí jít se učit k Schützovi. Rád na ta léta vzpomínám, dostal jsem velkou šanci. Po vyučení jsem se rovnou stal stájovým jezdcem,“ vzpomínal Starke.

V první polovině devadesátých let se proslavil jako pronikavý talent, který však dlouho brzdily problémy se životosprávou a disciplínou. Ještě ve svých osmadvaceti letech přišel na šest měsíců o licenci kvůli pozitivnímu testu na kokain během hostování v Hongkongu.

„Byla to divoká doba, moje telecí léta. Rychlá auta, ženy, večírky. Zkusil jsem tehdy snad úplně všechno. V dostizích jsem byl maximálně soustředěný, ale v práci to často skřípalo. Chodil jsem ráno pozdě do stáje, měl jsem různé potíže a incidenty. Na tohle období nejsem zrovna hrdý, ale byl jsem mladý, příliš brzy jsem začal vydělávat velké peníze a trochu mi to stouplo do hlavy. Měl jsem pocit, že musím žít naplno a že k tomu patří i noční život. Na mé výkony v dostizích to snad nemělo vliv, nic špatného se nestalo a vyhrával jsem jako na běžícím páse. Ale dlouhodobě se takhle žít nedá. Ten přístup prostě nebyl správný. Když mi to po čase došlo a všechno jsem přehodnotil, nakonec mě tyhle zkušenosti posílily,“ komentoval to po letech už jako vyzrálý žokej.

Životní dostih s Danedream v Paříži

Jako rodák ze severu Německa nikdy nezastíral, že jeho milovaným dostihem bylo derby v rodném Hamburku. „Derby je pro mě nekonečný příběh, až je to trochu strašidelné,“ nechal se slyšet po osmém triumfu se Sisfahanem.

Za největší vítězství kariéry však jednoznačně považoval Cenu vítězného oblouku z roku 2011 na fenomenální klisně Danedream, s níž ovládl i King George VI and Queen Elizabeth Stakes a Velkou cenu Badenu.

„Arc je jediný dostih, po kterém ve vás ty emoce zůstanou natrvalo. Do Longchamp dlouhá léta jezdili nejlepší němečtí koně, vítězové našeho derby nebo Velké ceny Badenu, ale v té konkurenci nikdy neměli šanci. V sedmdesátých letech tam vyhrál Star Appeal a dalších třicet let se to nikomu nepovedlo. Až přišla Danedream a zvládla to v časovém rekordu o pět délek,“ vysvětloval Starke.

„Danedream doma předtím nadělovala špičkovým soupeřům sedm, osm délek. Jenže v Paříži se sešla evropská špička, ve startovním poli byli vítězové 22 dostihů grupy 1. Tolik skvělých koní, člověk z toho měl husí kůži. Samozřejmě jsem doufal v krásný výsledek, ale říct před startem, že jdeme bojovat o vítězství, by bylo hodně troufalé. Naše reálné šance byly někde na konec tabule… Vzpomínám si, jak mi v posledním oblouku najednou blesklo hlavou, že kobyla jde hodně dobře. Ještě jsem chvíli počkal, a jakmile se mi v polovině cílové roviny otevřela mezera, na nic jsem nečekal. Jen jsem mlasknul a Danedream vystřelila. Sto metrů před cílem byla naprosto suverénní,“ líčil s velkým úsměvem.

Euforie z historického triumfu v pařížském Longchamp mu vydržela ještě řadu dní. „Jel jsem domů pět hodin autem a celou dobu od Paříže až do Kolína nad Rýnem mi zvonil telefon. Obrovské emoce. Přijel jsem domů a přes vchodové dveře byl pověšen transparent, všude okolo přátelé i sousedé a všichni tleskali… Jediná škoda je, že německé dostihy nezvládly tenhle obrovský úspěch prodat a zužitkovat ho k větší propagaci našeho sportu. To se promeškalo a v médiích to brzy zase zapadlo,“ litoval.

Kromě Danedream, která byla jako dvouletá na breeze-up dražbě v Badenu marně nabízena českým kupcům, považoval za dalšího životního koně suverénního vítěze německého derby z roku 2000 a pozdějšího plemeníka Samuma. Vážil si také světoběžníka Caitana, s nímž procestoval Evropu, Spojené státy, Austrálii i Hongkong. Jeho posledním velkým mezinárodním úspěchem bylo loňské vítězství v japonském Oaks na klisně Kamunyak.

Na Karlovy Vary nezapomněl

Na vrcholu slávy Andrasche Starkeho několikrát lákali do Prahy pořadatelé někdejšího Evropského poháru žokejů a on sám se k tomu i díky naléhání dlouholetého kamaráda Filipa Minaříka nestavěl zamítavě. Nahuštěný diář se stájovými povinnostmi mu to však neumožnil.

Byl to však právě Starke, kdo byl v sedle historicky prvního českého účastníka na mítinku Royal Ascot. Dne 16. června 2005 dojel v náhradním dějišti v Yorku devátý v Gold Cupu s Darsalamem. Dvojnásobného Koně roku předtím dovedl k vítězství v dostihu grupy 3 v Baden-Badenu.

Když jsme ale onoho letního odpoledne před sedmi lety spolu mluvili v Hoppegartenu, nejúspěšnější německý žokej všech dob si vzpomněl ještě na jednu souvislost s českým turfem. „Byl jsem u vás jako učeň v roce 1990. V rámci mezinárodního utkání žáků jsem jezdil v Karlových Varech, nádherné závodiště,“ poznamenal.

Příslušná československá ročenka potvrzuje dobrou paměť německého šampiona. V neděli 9. září 1990 jel na lázeňské dráze tříletého Okála ze Státního statku Klíčany a v žákovské Ceně SOU Velká Chuchle (1600 m) obsadil čtvrté místo. Jen o týden dříve debutoval na stejném závodišti posledním místem na outsiderce Várce patnáctiletý amatér Filip Minařík…