Luboš Vondráček při překonávání nejvíce problémové distance dvou oxerů. Foto Kateřina Návojová
FOTOGALERIE
Dalo by se říci, že v něm Niels Bruynseels spojit kombinace, distance a další pasáže, které jezdci jednotlivě trénovali během předcházejících soustředění. Po tradičním uvolnění koní v klusu po obvodu jízdárny a cvalu na kruhu jezdci překonávali v různých variantách připravené skoky.
Nejtěžší pasáží byly dva oxery postavené na oblouku (viz úvodní foto). Mezi nimi bylo delších sedm cvalových skoků. Důležité bylo projet kvalitně nejen obrat, ale ihned po skoku mít koně pod kontrolou, aby především první tři cvalové skoky byly dopředné a jezdci s koňmi pak mohli jen v klidu a bez většího tlaku plynule docválat na správnou vzdálenost odskoku. Když jezdci přidávali až později, museli zbytečně zrychlovat, aby jim to vyšlo.
Naopak sedm kratších cvalových skoků bylo připraveno na druhém oblouku. Místo dvou oxerů tam však stály dva dvojskoky na jeden cvalový skok. Nechyběla ani distance na dlouhé stěně sestávající z oxeru a kolmého skoku, která opět apelovala na rovný nájezd i překonání překážek. Navíc jezdci měli na kratší čtyři cvalové skoky v oblouku (rohu) kolmý skok. Na něm při rozcvičení někdy točili opět do stěny (jakoby malý kruh ven).
Každý z jezdců měl problém s některou z pasáží, kterou je nechal Niels opakovat, dokud to nebylo dobré či lepší. Neodpouštěl především jiný počet cvalových skoků, než bylo určeno. Jak podotknul, trénink je od toho, aby se věci zkoušeli. Proto i když byla distance projeta pěkně, avšak s jiným počtem svalových skoků, nespokojil se s tím. A na koních i jezdcích byl při opakovaném překonávání skoků vidět pokrok.
