Foto: Běla Fialová

Na čísle dvanáct se uzavřel počet letošních hříbat divokých koní, která se prohánějí na starší pastvině u Milovic. Jako poslední se narodil potomek klisně Kylin. Jedenáct hříbat tvoří potomci hřebce Northcroft Firestartera. Matka dvanáctého hříběte, Sgurr, přijela březí již z Anglie. Stejně tak jako dvě klisny Thuja a Foxtrot z nové pastviny na Travinách u Benátek nad Jizerou. Na obou pastvinách je tak celkem čtrnáct hříbat.

„Ač panovaly ze začátku obavy, jak hřebci nevlastní potomky přijmou, nebyly pozorovány žádné komplikace ani u jednoho ze samců. Případy, kdy hřebec zraní, či zabije hříbě, takzvaná infanticida, jsou naštěstí spíše ojedinělé. Zřejmě i díky poměrně nedávno objasněné antiinfanticidní strategii klisen, které, ač březí s jiným samcem, jsou ochotny pářit i se současným vůdcem harému a tak ho „ošálit“. Toto chování bylo pozorováno jak na Travinách, tak v Milovicích,“ vysvětluje Kateřina Dudová z Jihočeské univerzity, která je součástí týmu etologů, kteří v milovické rezervaci provádějí pozorování divokých koní.

Díky tomu, že hříbata žijí přirozeně v přítomnosti hřebce, mohou vědci sledovat jejich vzájemné vztahy. Právě Kateřina Dudová se zaměřuje především na objasnění toho, jakým způsobem probíhají interakce hřebec s hříbaty, zda si s nimi také hraje a zda jsou tyto hry rozdílné v závislosti na jejich pohlaví.  Ač od začátku studie uplynuly teprve dva měsíce, první výsledky jsou velice slibné. „Chování dospělých zvířat vůči těm mladým se opravdu liší. Zatímco klisny hříbata ignorují či „umravňují,“ za přílišnou dotěrnost je trestají hrozbami či slabým kousnutím, hřebec je mírnější a skutečně se i účastní her. Především takzvaných „lokomočních,“ kdy se společně s hříbaty prohání po pastvině,“ popisuje Kateřina Dudová vztahy k hříbatům ve stádě.

Mezi velmi zajímavá zjištění patří to, že mladí hřebečci od otce pozorně kopírují jeho chování. „Hřebec zde tedy působí i jako vzor, potažmo učitel. Velmi dobře je to ilustrováno napodobováním nahánění klisny, ke kterému se dva hřebečci pravidelně připojují a otce těsně následují. Toto chování naznačuje u koní schopnost takzvaného sociálního učení. Kromě toho poukazuje tento fakt na důležitost přítomnosti hřebce pro vývoj mladých koní, respektive pro vývoj jejich samčího chování, které se od klisen naučit nemohou,“ zdůrazňuje Kateřina Dudová.

V interakcích mezi hřebcem a mláďaty dominují podle jejích zjištění hřebečci. Zájem mladých klisen o hřebce a naopak je prozatím velmi vlažný a spočívá především ve vzájemném očichávání. „Výjimkou je nejstarší, nevlastní hříbě, klisnička Samhain. Ta byla několikrát pozorována s Northcroft Firestarterem právě při lokomoční hře. Samhain byla dlouho na pastvině jediným hříbětem a pravděpodobně si proto vytvořila s nevlastním otcem unikátní vztah, neboť byl jediným členem stáda ochotným ke hře,“ popisuje Kateřina Dudová.

I množství času, které milovická hříbata věnují právě hře, podle vědců potvrzuje, že výborně prospívají, protože hra je indikátorem dobré životní pohody zvířat.

„Jsme velmi rádi, že se v rezervaci od počátku rozběhla celá řada výzkumných programů. Ty přispívají k unikátnosti celého projektu. Pro vědce jde o jedinečnou příležitost, dva ze tří druhů velkých kopytníků z milovické rezervace se objevily v České republice a celé střední a východní Evropě vůbec poprvé,“ doplnil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina. Kromě divokých koní žijí v rezervaci také zubři a zpětně šlechtění pratuři. Těm se dnes ráno narodilo páté mládě.

Bývalý vojenský prostor v Milovicích je prvním místem na světě, kde se všechny tři druhy podařilo rozmnožit v rámci jedné rezervace. Na dvou pastvinách o celkové rozloze 160 hektarů nyní v rezervaci žije 30 dospělých divokých koní, 6 dospělých praturů a osm dospělých zubrů. Celkový počet mláďat v rezervaci se s dnešním přírůstkem zaokrouhlil na čísle dvacet.
 
Zdroj: Tisková zpráva Česká krajina