Měli by být žokejové v dostizích opatření sluchátkem a mikrofonem, aby mohli televizní diváci slyšet v reálném čase jejich reakce v dostizích a vzájemnou komunikaci s trenéry? Stará a několikrát již vyzkoušená idea se v posledních dnech opět řeší v Austrálii, kde jedna z tamních autorit Racing Victoria (RV) chystá inovace, jak přiblížit dostihy novému publiku a mladé generaci.

Výkonný šéf RV Andrew Jones v obsáhlém rozhovoru pro server Racing.com potvrdil, že se uvažuje o několika speciálních mítincích zaměřených na masové publikum, v rámci nichž by nebylo povoleno používání bičíků a jezdci by mohli prostřednictvím mikrofonů a sluchátek komunikovat s trenéry podobným způsobem, jako piloti formule 1 v úspěšné dokumentární sérii Netflixu "Drive to Survive".

"Musíte dostihy co nejvíce zpřístupnit fanouškům. Mikrofony a sluchátka nejsou nová idea, vídáme je například ve formuli 1. Auta váží stejně jako koně a jedou pětkrát rychleji, je to skutečně nebezpečný sport. A piloti komunikují s osazenstvem boxů po celou dobu. Je to přímá analogie k dostihům? To zatím nevíme. Pokud bychom se o něco podobného pokusili, museli bychom to nejprve vyzkoušet v tréninku nebo trialech. Pokud ty nápady nebudou fungovat nebo budou nebezpečné, tak je nepoužijeme. Nicméně abyste mohli něco inovovat, musíte učinit nějaké změny," řekl Jones pro Racing.com.

Čtěte také: Před každým dostihem si říkám, že mám nejlepšího koně, říká Liška

Racing Victoria zatím nechce zveřejňovat detaily, Jones však ubezpečil, že by šlo o speciální projekt týkající se jednotek z celkových více než pěti stovek mítinků pořádaných jeho organizací. Zároveň se vymezil vůči kritice ze strany aktivních účastníků, upozorňujících na případná bezpečnostní rizika.

"Bezpečnost je v dostizích alfou a omegou, jakákoli změna se vždy pečlivě zvažuje. Zároveň ale nelze popřít, že veškeré nehody, co se dosud odehrály v dostizích, se odehrály bez rádiového spojení a s použitím bičíků," dodal Jones.

Zdrženliví Britové

Australská debata o případných inovacích zaujala i britské dostihové činitele. Šéf marketingové organizace Great British Racing Rod Street na otázku listu Racing Post připustil, že i v Anglii podobné úvahy již přoběhly.

"Nápad spojit mikrofonem žokeje s trenéry jsme probírali poměrně nedávno. Inovace v televizním vysílání dostihů jsou příležitost přilákat nové a mladší fanoušky, ale vždy je to otázka, jaké by to přineslo výhody, co by to znamenalo pro aktéry dostihů a jak by to ovlivnilo bezpečnost. To všechno jsou faktory, které při práci se živými zvířaty musíte zohlednit. Ďábel se jako obvykle skrývá v detailu," podotkl Street.

Problém podle něj představuje poměrně krátký čas trvání většiny dostihů. "Vysílací okno dostihu je poměrně krátké. Příliš mnoho informací na malém prostoru by mohlo diváka spíše odradit. Umím si proto představit využití těchto technologií spíše pro potřeby záznamu, než živé akce," dodal.

Podobně mluví i jedna z tváří dostihových přenosů televize ITV Oli Bell. Ten Racing Postu řekl, že je otevřený vyzkoušení nových nápadů, ale pouze praxe prověří, zda takové inovace budou fungovat.

"Bylo by jistě zajímavé slyšet reakce žokeje v dostihu, ale smysluplnější mi připadá možnost moci se žokeje přímo na něco zeptat. Určitě by pro diváka bylo informativnější, kdyby se třeba Ruby Walsh mohl zeptat Paula Townenda, jaký měl průběh dostihu a co se chystá udělat," shrnul Bell.

Průkopník Raisner v Pardubicích

Přenos reakcí žokeje prostřednictvím mobilního mikrofonu si už v šedesátých letech vyzkoušela Československá televize při přenosu z Velké pardubické. Svědectví startéra Jiřího Šindlera o této zkušenosti zachytil fotograf Vladimír David ve své úspěšné knize "Taxis a ti druzí" z roku 1987.

"Pracovníci televize přišli s nápadem, že dají vybranému jezdci mikrofon a malou vysílačku. Chtěli divákům u obrazovek přiblížit zvukovou kulisou pocity jezdce na startu Velké pardubické i při dostihu. Aby slyšeli, jak jezdec povzbuzuje koně a vůbec, jak hlasově reaguje na různé situace," citoval David Šindlerovo vyprávění.

Oním průkopníkem se stal tehdy populární kladrubský jezdec Oldřich Raisner, jemuž technici připevnili mikrofon v paddocku před dostihem. Záznam z tohoto experimentu se bohužel v televizním archivu nezachoval.

"Zdálo se, že je všechno v pořádku. Až na to, že nám jaksi pozapomněli říct, kdy ty věci začnou fungovat naostro a od kdy bude mikrofon zapnut. Olda se snažil mluvit spisovně, najednou však - už v prostoru startu - objevil nedostatek na výstroji svého koně. O pomoc volal svým typickým způsobem: Hergot, startére, pojď mi píchnout s tím zatraceným krámem, já bych do toho, krucifix, já se na to…" vzpomínal se smíchem Jiří Šindler.

Poněkud větším problémem než nespisovné výrazy se v podobných úvahách jeví být tradiční tajnůstkářství dostihové branže nejen v návaznosti na sázky. Je otázkou, zda by většina stájí dokázala být ve své veřejné komunikaci tak otevřená a transparentní, jako jejich protějšky ve formuli 1. 

Ilustrační foto: Bohumil Křižan / Jockey Club ČR