Tuzemská dostihová historie má mnoho velkých okamžiků, ale i bílých míst. Příběh Jindřicha Perného dokonale splňuje obě charakteristiky. První žokej českého původu, jemuž se podařilo vyhrát některé z evropských derby, dnes patří k neprávem zapomenutým postavám.

Na vrcholu své kariéry byl přitom velmi slavným a respektovaným mužem. Jenže v zemích Beneluxu, bez větších kontaktů s vlastí, kde se mezitím rozvinula nová dostihová tradice v samostatném Československu. Když Perný v prvních měsících druhé světové války zemřel, na závodištích jeho rodné země to stěží někdo zaznamenal. Perného osud a historický primát by zřejmě zůstaly navždy v zapomnění, nebýt jeho prasynovce Milana Tůmy, bývalého handicapera a dlouholetého zaměstnance Jockey Clubu ČR.

"Moje maminka se za svobodna jmenovala Perná. Celá rodina z její strany pocházela z Vysokého Mýta a dědeček mi v dětství vyprávěl o legendárním Rudolfovi Poplerovi, dvojnásobném vítězi Velké pardubické, s nímž jako kluk chodil do školy a byli kamarády. A také o svém strýčkovi, vlastně bratrovi mého pradědečka Jindřichovi, který se vyučil žokejem a jezdil dostihy po celé Evropě," vzpomíná Milan Tůma.

Čtěte také: Staří napajedelští mazáci měli koně v krvi, obstáli by i venku, říká Hlačík

Památek na slavného předka se v rodině dochovalo jen minimum. "Mám několik fotografií, jednu prakticky od svého narození, kde jdou koně s jezdci zřejmě na start. Druhý snímek vlastnila maminčina sestřenice, Jindřich na něm drží koníka a vedle něj stojí jakási Elizabeth. A pak ještě existuje kopie jeho dopisu z roku 1937, kdy se moje prababička dotazovala po svém švagrovi na holandské ambasádě," shrnuje Tůma výchozí stav pátrání.

Více se velký milovník dostihů a zejména Velké pardubické dozvěděl až docela nedávno. V téměř detektivním úsilí ho podpořilo několik dalších turfmanů a historických nadšenců v čele s Kamilou Pecherovou a Evou Holubcovou, jimž se v nizozemských zdrojích a dobovém tisku podařilo dohledat mnohé cenné detaily včetně potvrzení Perného vítězství v nizozemském derby 1910.

Samotnému Milanu Tůmovi vyrazil dech zejména jeden detail. Jindřich Perný zemřel 14. ledna 1940, tedy na den přesně devět let před narozením svého prasynovce. "Je to pro mě takřka mystické, neboť Jindřich Perný byl jediný z celého příbuzenstva, který propadl turfu a koním. A já jsem po něm tu štafetu převzal," žasne Tůma.

Derby na barončině klisně

Jindřich Matěj Perný se narodil 26. února 1880 ve Vraclavi u Vysokého Mýta. Jeho otec Josef pocházel z nedaleké samoty Sejtinka, matka Anna Hanusová z Brtče. Budova, v níž otec před přestěhováním rodiny do Vraclavi provozoval zájezdní hostinec, dodnes stojí.

Podrobnosti o tom, jak se chlapec z východních Čech rozhodl pro profesi dostihového jezdce, bohužel nejsou známy. Jisté je, že se záhy po vyučení vydal na cesty. Když v roce 1904 dorazil do berlínského Hoppegartenu, podle dobových záznamů uváděl jako svou předchozí štaci Rusko. V roce 1905 si poprvé zažádal o německou licenci a záhy se přesunul do stájí nedaleko Kolína nad Rýnem.

Nové působiště mu umožňovalo pravidelná angažmá v Nizozemsku a Belgii. 22. června 1910 se na závodišti Duindigt postaral o prvotřídní senzaci, když dovedl outsiderku Avu v oranžovo-fialových barvách baronky Marguerite Mary van Brienen van Groote Lindt k triumfu ve čtrnáctém ročníku Nizozemského derby. V sedle svěřenkyně trenéra Holroyda Smythe přitom na poslední chvíli nahradil zraněného kolegu.

"Pernému je třeba složit vřelou poklonu za jeho úspěch," napsal list De revue der sporten. De Telegraaf dodal, že Ava jako dvouletá nic neukázala a byla doslova koněm bez historie. "Perný vyhrál famózním stylem, a to navzdory urputné snaze nejlepších belgických žokejů," konstatoval tisk.

Doboví znalci viděli hlavní příčinu vzestupu formy Avy a jejích stájových kolegů v osobě trenéra. William B. Holroyd Smyth (1885-1951) převzal barončino středisko The Paddocks jen o pár měsíců dříve a obratem zaznamenal sérii úspěchů. Později se přes Belgii přesunul do Rakouska-Uherska a až do začátku dvacátých let vedl hřebčín Alphonse Rothschilda v dnešních Rusovcích (tehdy Oroszváru).

"Nazdar Perný, nazdar starče!"

Perný i v následujících letech jezdil s německou licencí. Poslední dva roky před první světovou válkou pracoval pro trenéra českého původu Wenzela Holliho v Berlíně-Karlshorstu a v tehdejší baště německých překážkových dostihů si připsal čtyři vítězství ve steeplechase.

Stejně jako mnozí jiní žokejové musel v roce 1914 narukovat. Na východní frontě padl do ruského zajetí. Vrátil se s podlomeným zdravím, ale obrovskou silou vůle se dokázal vrátit do sedla. Usadil se v Duindigtu a tamní dostihoví příznivci tleskali jeho úspěchům s koňmi jako Paddy’s Darling, Raindrop, Red Rush, Nereus nebo Kingston Hill.

V roce 1930 zahájil v centrále The Paddocks trenérskou činnost a navzdory stále křehčímu zdraví ještě tři další sezony pokračoval v ježdění dostihů. "Nazdar Perný, nazdar starče!" oslavoval jeho poslední vítězství v červenci 1933 deník Haagsche courant, který konstatoval, že takové ovace, jaké publikum připravilo Pernému, bývá v Duindigtu slyšet jen málokdy.

O tom, že se Perného zdravotní stav dál zhoršoval, svědčí nejen zmínky v dobovém tisku, ale i jediný dochovaný dopis českým příbuzným z roku 1937. Zemřel o tři roky později v nemocnici v Leidenu.

"Posledních dvanáct let strávil v The Paddocks, kde ho téměř až do smrti láskyplně ošetřoval pan Arie Commijs. Naposledy jsme ho viděli loni v létě, jak sedí na balkóně před svým domem. Jako obvykle nás mile pozdravil a právě onu přátelskou a laskavou tvář si uchováme jako vzpomínku na dobrého muže. V posledních letech ho život těžce zkoušel, ale všechny zdravotní problémy nesl rezignovaně. Smrt mu konečně přinesla spásu," napsal v Perného nekrologu časopis Paardensport en fokkerij.

Závodiště Duindigt uctilo památku českého žokeje vypsáním dostihu Pernyprijs na distanci 2100 metrů. Běhal se ještě dlouho po druhé světové válce.

Poděkování Milanu Tůmovi, Evě Holubcové a Kamile Pecherové za poskytnuté informace

Foto: se svolením Milana Tůmy