O svém nezapomenutelném koni nám tentokrát vyprávěl parkurový jezdec Matěj Kotalík.

 

Na kterého koně ze své kariéry v sedle dodnes nedokážete zapomenout a proč?

 

Je to Čarodějka, pony kříženka. Byl jsem u jejího narození, její matkou byla moje první klisna Raketa. S mamkou jsme spali ve stáji, abychom to neprošvihli. Mě bylo asi osm let. Také jsem s ní byl na prvních závodech v Mažicích. Užil jsem si s ní spoustu zábavy a také pádů. To snad nebylo ježdění, aby mě alespoň jednou nesrazila. Právě proto to s ní bylo zároveň těžké.

 

Čím si vás tato klisna získala? Je něco, v čem vás jako jezdce posunula dál? Naučila vás třeba něco, co jste později uplatnil i v případě jiných koní?

 

Získala si mě svojí urputnou povahou a naučila mě vytrvalosti.

 

 

Jaké měla základní charakteristické znaky? Měla nějaké speciální libůstky ve stáji nebo pod sedlem?

 

Byla hodně paličatá a dost často mě shazovala.

 

Co všechno jste spolu zažili, vybavíte si nějaké veselé historky nebo zajímavé zážitky? Co naopak společné slabé chvilky?

 

Například když mě při našich prvních závodech srazila při čestném kole poté, co za námi vyslal pan Jan Papoušek svého Jack Russela Montyho.

 

Kterých společných úspěchů si ceníte nejvíce?

 

Sportovních úspěchů moc nebylo, bylo to spíše o veselém dětství stráveném s ní.

 

Jaký byl její další osud? Jak těžké bylo vaše společné odloučení? Jak často si na ní vzpomenete?

 

Když už jsem z ní vyrostl a začal jsem jezdit na velkých koních, tak na ni chvilku jezdil bracha Viky a poté byla prodána. Já na tyto věci snáším od malička v pohodě. Občas na ní ale vzpomínám dodnes.

 

Patříte k lidem, kteří mají ve stáji vždycky nějakého svého oblíbence, nebo se od toho snažíte spíše oprostit?

 

Nemám oblíbence.