Když se ohlédne za minulou sezonou, může být Michael Rosenfeld spokojený. Zástupci jeho stáje Epona nasbírali tři vítězství a na provozní úrovni předváděli konzistentní výkony. Nejvíce viditelný byl ostřílený valach Sea The Night, ale vyhrát dokázala i tříletá Triestina a její vrstevnice Micwe k tomu neměla daleko.

"Sea The Night po sezoně odešel do důchodu a stal se jezdeckým koněm. Klisny zůstávají v tréninku a věřím, že mají potenciál pohybovat se i ve vyšších kategoriích, než loni," konstatuje Rosenfeld.

Zkušený turfman, žijící mnoho let v Praze a ve Vídni, si může dovolit nadhled. Dostihovým majitelem je už čtyři dekády, a třebaže jeho barvy za tu dobu slavily v Rakousku, Německu, Irsku či na Slovensku nejeden úspěch, samotný Rosenfeld vždy zůstával nohama na zemi a nejraději se drží stranou reflektorů.

Možná i proto se mu podařilo dosáhnout na některé mety, o nichž můžou mnozí jiní majitelé a chovatelé jen snít. Společně s přítelem Ernstem Kopicou odchoval šampiona irských sprinterů Osterhaseho a osobně přihlížel startu svého odchovance v Hongkongu.

Čtěte také: Váňův velký finiš v Cagnes-sur-mer. Zvítězili Ange Pitou i Edinson

Jedním z prvních koní, který ho nasměroval k budoucí vášni, byl z Anglie importovaný valach Absolute Madness (v překladu "absolutní šílenství"). Rosenfeld si ho pořídil na konci osmdesátých let, kdy ve Vídni začal jezdit dostihy s amatérskou licencí.

"Byli jsme s přáteli na dovolené ve Skotsku. Po návratu jsem se doma postavil na váhu a měl jsem pod 70 kilo. Na podzim jsem v Newmarketu koupil tohoto koníka přímo s cílem jezdit na něm dostihy. Nebyl jsem žádný zvláštní umělec, ale jezdil jsem rád. Líbilo se mi v práci sledovat, jak jde kůň postupně nahoru," vzpomíná Rosenfeld.

Začalo to sérií pádů v práci

Absolute Madness vyhrál šest dostihů a svého majitele namotivoval k intenzivnějšímu působení v turfu. Nedlouho poté, v roce 1991, zaujala Michaela Rosenfelda dvouletá klisna z chovu rakouského hřebčína Horn, stojící ve Vídni u trenéra Gérarda Martina. Jmenovala se Ostrusa a byla dcerou maďarského Rustana.

"To byla kobylka, kterou jsem pravidelně jezdil v práci a mnohokrát mě shodila. Ona byla naprosto hodná za koněm, ale když šla sama a zahlédla třeba na druhé straně dráhy něco, co ještě neviděla, často jsem skončil na zemi," směje se Rosenfeld po letech.

Klisnu ještě jako dvouletou koupil a v tréninku Emmericha Schweigerta se stala jedničkovou vítězkou. "Jako čtyřletá chytla na podzim formu a vyhrála se mnou i přes nejvyšší nesenou hmotnost 69 kg. Tak jsem řekl trenérovi, že by měla zkusit Austria-Preis, což byl tradiční sprinterský dostih pro dvouleté a starší koně na 1300 metrů. Pan Schweigert měl v dostihu ještě jiného koně, kterého musel jet stájový jezdec William Lord. Tak jsem angažoval Angličana Anthonyho Gartha a Ostrusa o krátkou hlavu vyhrála…"

Ostrusa ukončila kariéru jako pětiletá. Třebaže její původ v polovině devadesátých let a tehdejší záplavě importů nebyl nijak zvlášť atraktivní, Rosenfeld spolu s Kopicou se rozhodli zařadit ji do chovu. Hlavním argumentem byla její obrovská bojovnost a srdce. Uzavřeli nicméně dohodu, že chovatelský experiment ukončí, pokud aspoň jedno z prvních tří hříbat nedokáže zvítězit.

Úspěch v Paříži, pozvánka do Hongkongu

Ve snaze dopřát klisně a jejím potomkům špičkové podmínky nechali Ostrusu převézt do Irska. Vysněným prvním partnerem měl být Indian Ridge, ale nakonec ji v irském národním hřebčíně připustil Approach The Bench. Z tohoto spojení vzešla drobná hnědka Ostarrichi. Na dráze se jí sice příliš nedařilo, ale svým triumfem v Leopardstownu naplnila dohodu chovatelů o nutnosti aspoň jednoho vítězství pro další pokračování chovu.

Dvojice Vídeňanů navázala spolupráci s renomovaným trenérem Johnem Mulhernem a trefou do černého byl hned druhý odchovanec Osterhase. Rychlý syn Flying Spura zpočátku nedělal dojem velkého šampiona, jak naznačuje i zvolené jméno - německy "velikonoční zajíček".

Prvotní zábava, jak irští komentátoři marně zápolí s němčinou, však brzy získala nový přesah. "Oustrhejs" se už jako dvouletý na krátkých tratích neztratil ani proti kvalitním soupeřům a když v létě zvítězil s Michaelem Kinanem ve Fairyhouse, trenér Mulhern měl jasno. "Už po prvních startech mi říkal, že mám velmi dobrého koně. Já jsem tomu zpočátku nerozuměl, jsem spíše skeptik," vzpomíná Rosenfeld.

Jako tříletý si Osterhase připsal listed Belgrave Stakes na 6 furlongů v Curragh a velký handicap na pět furlongů. Postupně dozrál v hvězdného sprintera - v pěti letech opanoval tři dostihy včetně dvou listed a v rámcovém programu irského derby překonal 25 let starý rekord dráhy na 1000 metrů. Následně přidal třetí a čtvrté místo na úrovni grupy 3 a životní výkon podal na podzim v Paříži, kde finišoval čtvrtý v Prix de l’ Abbaye de Longchamp. Díky tomu obdržel pozvánku do Hong Kong Sprint. V Asii sice další úspěch nepřidal, ale svým majitelům a chovatelům se postaral o velký zážitek.

V roce 2006 snil valachův tým o účasti na Royal Ascotu. "Osterhase byl tenkrát ve formě, jenže trenér zapomněl podat přihlášku a tím tento plán zase padl," ohlíží se Rosenfeld.

Na irské starty své hvězdy se snažil jezdit co nejčastěji, ne vždycky to však vyšlo. "Tenkrát jsem ještě měl firmu, o které jsem si myslel, že beze mě nefunguje. Navíc cestování nebylo tak jednoduché, jako dnes. Pro letenky se ještě chodilo do cestovní kanceláře a byly poměrně drahé. Později jsem si říkal, že nemá smysl šetřit na nesprávném místě. Trenérovi jsem každopádně vždy kladl na srdce, aby vybíral dostihy podle koně a ne podle toho, jestli mám čas přijet," shrnuje Rosenfeld.

Jako šestiletý dosáhl Osterhase dokonce na grupové vítězství, když dominoval v Patrick O’Leary Memorial Phoenix Sprint Stakes (Gr. 3), ještě o rok později ovládl tři dostihy. Kariéru ukončil v deseti letech s bilancí 12 vítězství z 55 startů a téměř 400 tisíc librami na vyběhaných dotacích.

Na penzi zůstal u trenéra Mulherna a chodil do výběhu s vítězem Velké národní Flashing Steel. Po trenérově smrti ho Rosenfeld přestěhoval do Česka a Osterhase strávil krásná léta u rodiny Kašparových na Mělnicku. Dožil se 22 let.

Vnučka Ostrusy za 95 000 euro

Z dalších Ostrusiných hříbat se uplatnila Ostatnia (Amadeus Wolf), pětinásobná vítězka a umístěná v irském listed. Solidním koněm byl i Borough Boy (Jeremy), který byl prodán jako roček. Úspěchy Osterhaseho se však na zájmu potenciálních kupců o jeho sourozence nijak zvlášť neodrazily. "Ostrusa byla rakouská odchovankyně a to bylo při prodeji hříbat poněkud problematické. Ten rakouský suffix prostě vadil - AUT je out," usmívá se Rosenfeld.

Část potomků Ostrusy skončila v Česku, nijak zvlášť se však neuplatnila. Čtyřkový vítěz Ostensorium se nejvíce proslavil tím, že v rámci jednoho předstartovního extempore ve Velké Chuchli skončil v diváckém sektoru, klisny Ostung a Orreta zůstaly nezvítězivší. Samotná Ostrusa uhynula v roce 2012.

Pokračovatelkou své matky v Rosenfeldově chovu se stala zmiňovaná Ostatnia, stojící v hřebčíně Abbeville v irském hrabství Kildare. Její druhé hříbě Ostraka se v listopadu 2021 prodalo za 95 000 eur a stalo se pátým nejdražším ročkem podzimní dražby Goffs. Klisna loni jako tříletá vyhrála v Curragh, vítězem je i její starší polobratr Winning Heart (Starspangledbanner).

"Osterhase a potomstvo Ostrusy mi připravili spoustu krásných zážitků, za které jsem vděčný. Poznal jsem ale vrchovatěi druhou stránku věci, bez níž to nejde. Zažil jsem za ta léta u koní tolik zklamání, že jsem si na to dokonale zvykl. Tak to v našem sportu chodí, člověk to musí pochopit," uzavírá Michael Rosenfeld.

Foto: Martin Cáp (Osterhase v Paříži)