Před týdnem jsme na serveru Jezdci.cz publikovali deset důležitých otázek, které budou poutat pozornost v dostihové sezoně 2024. Na nadcházející rok se však dá podívat z řady jiných úhlů. Jednu mimořádně inspirativní možnost nabídl renomovaný britský kolega Chris Cook, který na webu Racing Postu shrnul pět osobních zážitků, které má na svém seznamu pro příštích dvanáct měsíců.

Pojďme zkusit něco podobného - co by chtěl člověk v dohledné době na tuzemských závodištích zažít? Napadá mě spousta odpovědí a budu rád, když mi v naší facebookové skupině Máme rádi dostihy Jezdci.cz napíšete ty vaše. Pokud bych měl shrnout, na co se v rámci dostihové sezony osobně těším nebo co bych chtěl v ideálním případě prožít, dospěl jsem k následujícím deseti bodům.

1. Nadechnout se na Gomba handicapu dostihového povětří

Není náhodou, že zahajovací Gomba handicap patří spolu s Českým derby a Cenou prezidenta republiky tradičně k nejnavštěvovanějším dostihovým dnům v Chuchle Areně Praha. Ať je to jakkoli, zimní přestávka je dlouhá a nic se nevyrovná tomu pocitu, když člověk po půl roce opět přijde na závodiště a potká se s množstvím známých, s nimiž se od minulého podzimu neviděl. To prostě předčí i mnohé sportovně hodnotnější mítinky v příjemnějších povětrnostních podmínkách. Do letošního Gomba handicapu, který se má podle předběžné termínové listiny běžet v neděli 7. dubna, zbývají necelé tři měsíce.

2. "Trefit" vítěze Českého derby

Tady nejspíš každý doplní dostih a sázku podle svého gusta. Jelikož téměř nesázím, tipování Českého derby má pro mě trochu jiný rozměr. Nezajímá mě potenciální výhra nebo zisk, ale to, zda jsem aktéry vrcholu rovinové sezony odhadl před startem správně a jak dobře se mi podařilo zorientovat se v aktuálním tříletém ročníku.

Uhodnout vítěze derby je podle mého názoru ještě o kousek větší uspokojení, než tipování jiných dostihů. Byly ročníky, kdy jsem si byl pozdějším vítězem téměř jistý a když se předpokládané rozložení sil následně potvrdí na dráze, je to vítané pošimrání ega snad každého pravověrného turfmana. Musím se ale přiznat, že vlastně stejně mě baví i naprostá překvapení, kdy člověk vteřiny po proběhnutí koní cílem zírá s otevřenou pusou. A že takových doběhů za ta léta také bylo!

3. Vidět na českém území špičkový rovinový mítink

Po zániku Evropského poháru žokejů chybí českému turfu velký a reprezentativní rovinový mítink v podzimní části sezony. Nejen, že je to velká škoda z diváckého pohledu, ale bohužel se to odráží i na kvalitě domácího sportu, který takové impulsy potřebuje jako sůl.

Loňský návrat Leram Million představuje naději, že se takového zážitku můžeme dočkat už v tomto roce. Bylo by to skvělé, neboť skutečně kvalitní mítink se nedá vytvořit jen tím, že se vedle sebe vypíší velké dostihy. Všechno do sebe musí zaklapnout v jeden fungující celek. Moc bych si návrat něčeho podobného na české dráhy přál.

4. Jet do Koles vlakem

Malebné závodiště Kolesa u Kladrub nad Labem skýtá příležitost k jednomu z nejkrásnějších výletů v českém turfu, který bych si letos rád po letech zopakoval. Při cestě vlakem je třeba vystoupit v zastávce Řečany nad Labem, následuje pěší přesun přes lesní silnici do blízkých Kladrub a kolem výběhů starokladrubských běloušů se výletník dostane až na závodiště.

Kromě potřebného času a dobré obuvi je třeba mít štěstí i na počasí. Nikdy nezapomenu, jak nás kdysi v lese před Kladruby zastihl obrovský déšť, kdy z nebe padaly provazy vody a do Koles jsme dorazili ve značně navlhlém stavu. Protože se to stalo uprostřed lesních prázdnin, během odpoledne jsme naštěstí záhy uschli. Předběžná termínová listina nabízí dvě možnosti pro repete - 14. července a 3. listopadu.

5. Prožít spolu s přáteli vítězství

Být majitelem či spolumajitelem dostihového koně je naprosto unikátní zážitek, který otevírá dostihovému příznivci nové obzory a úhly pohledu. V dnešní době si ho může dopřát prakticky každý - syndikáty, v nichž si náklady rozdělí větší počet členů, jsou v Česku už řadu let běžné a populární. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že je to skvělý a mimořádně prospěšný vynález. Pokud tedy přemýšlím o zážitcích pro rok 2024, přeji si nějakou tu radost i na spolumajitelském poli.

6. Spojit návštěvu dostihů s filmovým festivalem

Jedna z největších záhad v českém dostihovém sportu je jistá odtažitost mezi karlovarským filmovým festivalem a tamním závodištěm. Třebaže se řadu let běhal Pohár filmového festivalu a dostihy byly opakovaně součástí oficiálního doprovodného programu MFF KV, k těsnější spolupráci mezi oběma karlovarskými tradicemi došlo jen výjimečně. Strávit pár hodin na závodišti by přitom pro leckterého filmového návštěvníka mohlo být atraktivní a je škoda, že k tomu příliš nedochází.

My si nicméně můžeme říci, že obráceně žádné zvláštní bariéry nepanují a dostihovému příznivci nic nebrání spojit návštěvu karlovarských dostihů s pobytem na filmovém festivalu, byť to vyžaduje trochu flexibility a plánování. Letos k tomu bude opět příležitost. 58. ročník MFF KV proběhne ve dnech 28. června - 6. července, lázeňské závodiště uspořádá 30. června Letní cenu klisen.

7. Projít si kurs VP s Angličany a Iry

Téma mezinárodní účasti ve Velké pardubické je evergreen, signály z loňského roku dávají naději, že bychom se v roce 2024 mohli účasti Angličanů a Irů opět dočkat. Z ostrovů každopádně přijíždějí i početné turistické výpravy, které si rády zamlouvají české žokejské hvězdy a další znalce místních specifik, aby si s nimi prošli pardubický kurs. Vždycky si říkám, že zamíchat se někdy do jedné z těchto exkurzí by mohlo být docela zajímavým zážitkem.

8. Připít si na Prvomájové s místními patrioty

Prvomájová steeplechase v Lysé nad Labem je pojem a její atmosféra nemá na menších tuzemských drahách srovnání. Do Lysé jezdím velmi rád už řadu let a pokud v tomto textu padla zmínka o výletu vlakem do Koles, i v případě Lysé lze železniční cestu vřele doporučit. Dorazit na závodiště uprostřed polabských lesů a připít si s místními a dalšími dostihovými příznivci je věc téměř povinná.

9. Vyjet do blízkého zahraničí na zajímavý dostihový den

Ať už míříte kamkoli, i v roce 2024 se vyplatí hledat termínové mezery a uvažovat o návštěvě závodišť v okolních zemích, kde lze čerpat inspiraci, jak pořádají dostihy jinde. Početné výpravy tuzemských stájí a návštěvníků každoročně cestují na bratislavské Turf Gala a tamní derby-mítink, další variantou může být Wielka Warszawska a samozřejmě i budapešťské Kincsem Díj. Všechny zmiňované destinace stojí za to, osobně bych se i letos chtěl podívat aspoň jednou do Německa, ať už do Hoppegartenu, blízkých Drážďan nebo Baden Badenu, který pořádá tři mítinky a zejména ten velký na přelomu srpna a září považuji z pohledu turfmana za ideálně strávenou dovolenou.

10. Vidět koně v Napajedlích

Svůj osobní seznam vysněných dostihových zážitků pro rok 2024 zakončím jedním málo reálným, ale přesto sem patří. Moci opět vidět plnokrevníky v hřebčíně Napajedla je něco, co si přeje většina lidé v českém turfu. Stále vzpomínám na každoroční cesty na tamní chovatelské dny, ale i příležitostné návštěvy takříkajíc “mimo termín”. Přinese letošní sezona v tomto ohledu aspoň jiskřičku naděje?