Kateřina Benediktová je úspěšnou jezdkyní všestrannosti. Při své práci se věnuje i obsedání a přípravě mladých koní. Kromě úspěchů v military si připisuje umístění i ve skokových Kritériích mladých koní. Pracuje v Tlumačově a další koně má od klientů v pronajaté stáji. Nic z toho by ale podle ní nebylo možné, nebýt prvního vlastního koně, valacha Přemka.
Letos devatenáctiletý český teplokrevník je po otci Przedswit XVII-31 z matky po Furioso XVI. Pro Kateřinu ho koupili rodiče, když mu bylo osm let. „Vzpomínám si, že když jsme pro Přému jeli, myslela jsem si, že vezeme koně pro děti u nás v klubu. Až doma jsem zjistila, že by se mělo jednat o koně pro mě. Poprvé jsem si ho tedy vyzkoušela až doma. Pocit to byl skvělý. To ale bylo podmíněno asi i tím, že do té doby jsem jezdila pouze na chovných kobylách, takže skočit si na nějakém trochu sportovnějším koni pro mě bylo něco úplně nového,“ říká Kateřina.
Původně se mělo jednat o koně do parkuru. Skokový talent ale zrovna neprojevoval a často zapisoval dvojciferné výsledky i v malých soutěžích. Ve stáji rodiny Jarků, kde měla Kateřina valacha ustájeného, jednou z legrace pronesli, že by mu možná šla všestrannost. I když se do toho jezdkyni zprvu moc nechtělo, nakonec s Přemkem vyjela na otevřený trénink v Těšánkách. „Přéma ukázal, že by se mohlo jednat o jeho disciplínu. A kupodivu to chytlo i mě a od té doby jsme se závodů ve všestrannosti začali účastnit.“
Přemek ale nepřivedl Kateřinu pouze k této disciplíně, ale svým způsobem i do Tlumačova. „V době, kdy jsem se všestrannosti začala více věnovat, jsem docházela na praxi do hřebčína v Napajedlích, kde dříve sídlil pan Holec. Požádala jsem ho, zda bych s ním s Přemkem nemohla trénovat a po nějaké době jsem mu začala jezdit pomáhat do Tlumačova, kde v tu dobu působil. A díky tomu po čase přišla nabídka, že bych tam mohla začít pracovat i já. Takže můžu říci, že Přéma mě přivedl jak k military, tak k práci v Tlumačově.“
Vzhledově Přemek na závodech často zaujal. „Každý mi vždy říkal, jaký je to krásný kůň. Silný hnědák s pěkným kulatým krkem. Na parkuru už ale takový obdiv nevzbuzoval. Já jsem se ale celkem rychle smířila s tím, že si domů nevozím mašličky, jako moji kamarádi, kteří disponovali rychlými a obratnými koňmi. Stalo se pro mě důležitým, aby byl parkur pěkně plynulý a dobře odježděný. Když se na to všechno dívám zpětně, tak si myslím, že právě to mě dostalo tam, kde nyní jsem. Většina mých kamarádů postupem času, když přestaly přicházet dobré výsledky, ztratilo motivaci. Já jsem našla radost v samotném ježdění, za což můžu být vděčná jen a jen Přémovi,“ dodává Kateřina, která se s valachem nakonec dostala ve všestrannosti až do stupně S, v drezuře a parkuru závodili na úrovni L.
Povahově nekonfliktní a milý valach si vždy umí říci o pamlsky. „Když cítí, že mám něco v kapse, začne se do ní pyskem dobývat. A to je pak snad nejrychlejší pohyb, který dělá. Je naprosto nenáročný, jenom jednu dobu hrozně hrabal v boxe. To by samo o sobě nebylo tak hrozné, ale on hrabal takovou silou, až z toho začal kulhat. To jsem se hrozně bála, aby neměl zlomenou třeba kopytní kost, ale naštěstí to nic vážného nebylo.“
„Zážitků máme s Přemkem spousty. Ať už to bylo na závodech, kde mě například jednou shodil přímo do vody, nebo doma, kde jsme s ním často dělali hlouposti. Je to vlastně naprosto perfektní kůň pro děti, mohli jsme s ním dělat téměř všechno. Třeba si vzpomínám, jak jsme na něm s kamarádkou jely obě. Já jsem seděla vzadu za sedlem a nechtěně jsem ho zmáčkla ve slabinách. Přéma jenom lehce pohodil zadkem, ale já jsem z něj sklouzla a stáhla s sebou i kamarádku. Přitom ale nikam neutekl, nekopl po nás, vůbec nic. Často o něm lidé říkali, že by byl skvělý policejní kůň, protože snesl strašně moc.“
Mezi nejhorší zážitky s Přemkem Kateřina řadí nečekaný sled událostí, který začal pádem na vyjížďce. „Den před závody jsem chtěla jít do terénu, ale zapomněla jsem si helmu na praxi. Přemek nikdy ani nezazlobil, tak jsem šla bez ní, protože jsem nepředpokládala, že by se něco mohlo stát. Přemek ale uklouzl a já jsem spadla přímo na hlavu. Cestu zpět do stáje si vůbec nepamatuji a kamarádi mi říkali, že jsem koně ještě třikrát vyvedla ze stáje a několikrát ho nauzdila a dala zpět do boxu. Celé to pokračovalo na závodech, kde jsem v crossu cítila, že je Přéma nějaký unavený a moc netáhne. Po příjezdu domů jsem zjistila, že má teplotu a rychle hubne. Kromě toho mu slzely oči a doktor řekl, že má v obou nejspíš měsíční slepotu. To byl ten nejhorší okamžik. Naštěstí ale vše dobře dopadlo.“
Naposledy se spolu dvojice účastnila závodů v roce 2021. Prodej nikdy nepřicházel v úvahu, a tak má Kateřina valacha stále u sebe v pronajaté stáji v Pravčicích. „S prodejem svých koní mám problém, nejraději bych si vždy nechala všechny. Co se ale týče Přémy, toho bych se nevzdala za žádnou cenu. I když už je na těžké military závody starý, pořád se těší dobrému zdraví a má spoustu energie. Zrovna minulý týden, ač nikdy v životě snad ani nevyhodil, zvládl shodit dvě holčiny na vyjížďce a přes celou vesnici běžel zpátky do stáje,“ směje se Kateřina. Přemka tedy čeká aktivní důchod u své majitelky, která za ním chodí každý den, a když čas dovolí, jezdí na něm do terénu. Práce ho stále baví, tak ještě poslouží jako dobrý učitel začínajícím jezdcům, se kterými například bude skládat Zkoušky základního výcviku jezdce.
Foto: poskytla Kateřina Benediktová
