Photo © Bliss of London
Popisky k fotografiím:
1) Nákres, kde by sedlo mělo správně sedět. Zeleně označené jsou vnější hranice polštářů, růžově označená jsou místa, kde by polštáře měly ležet.
2) Správně napasované sedlo – Alphaville – Holandský bronzový paralympijský medailista.
3) Kostra sedla.
4) Sedlo se správně zvolenou dečkou s prostorem na kohoutku.
Říká se, že otcem moderního jezdectví je François Robichon de La Guérinière. Téměř každá drezurní metoda nebo pravidlo je inspirováno nebo vychází z jeho písemností. Ve své slavné knize Ecole de Cavalerie věnuje celou kapitolu sedlu a začíná následovně: „Špatně vyrobené sedlo může koni způsobit ošklivé úrazy. Je tedy nutné, aby jezdec věděl, jak je sedlo vyrobeno, aby si vybral takové, které nezpůsobí žádné škody; a také aby věděl, jak napravit chyby, které občas vzniknou bez ohledu na to, jak moc je jezdec opatrný. Znalost různých druhů sedel a jejich účelu je také nutností.“
Jakmile se jezdec setká u koně s problémem v chování nebo v tréninku, s opakovanými špatnými výkony, výjimečně uvažuje o sedlu. Spíše přemýšlí nad tím, že má špatného koně, špatné udidlo nebo trenéra, který není dost dobrý. Nicméně neví nebo neuvažuje o tom, že všechny podobné problémy mohou být způsobené špatně padnoucím sedlem.
Kůň, který ve cvalu vyhazuje může vyhazovat i z důvodu, že ho sedlo tlačí v bedrech. Vyhození je potom způsobem, jak se nám snaží říct „Au! To bolí!“. V tom případě to není problém podřízenosti, tedy pokud neuvažujeme ve směru, že podřízenost koně musí být až do té míry, že musí pouze v tichosti trpět. Kůň, který nevydrží na přilnutí nebo prohýbá v ohnutí hřbet to může dělat, protože páteřní kanál sedla je příliš úzký a při ohnutí tlačí do páteře, takže se nemůže správně ohnout. Není to pak problém v tréninku, ale pokud trváme na ohnutí a dosahujeme jej silou, riskujeme bolest zad. Pokud nepřemýšlíme o tom, jakým způsobem sedlo na koni sedí, můžeme přijít ke stejnému závěru, jako La Guérinière ve svých písemnostech. A to, že sedlo může způsobit vážné zranění koňského hřbetu. A myslím, že nechceme, aby kůň musel trpět až do takového bodu. Myslím, že kůň by neměl trpět vůbec.
1. Proč je napasování sedla důležité?
Sedlo je hlavním komunikačním kanálem mezi jezdcem a koněm. Jezdec může mít ty nejlepší ruce na světě, nejcitlivější sed, skvělou holeň, ale pokud mu sedlo neumožní s koněm jasně komunikovat, nikdy nebude moci dosáhnout cíle, který drezura má. Záleží také na tom, jaký je náš cíl. Já myslím, že to je okamžik, kdy náznaky jsou tak drobné, že to vypadá, že jezdec nedělá nic a společně s koněm jen tak tančí. Domnívám se, že nejsem jediná, komu se taková drezura líbí.
Aby to bylo možné, sedlo musí správně pasovat jak jezdci, tak koni. Řekla bych, že hlavní je, aby sedlo pasovalo nejprve koni a až pak jezdci. A to ze dvou důvodů:
1. kůň se nemůže nijak vyjádřit k tomu, co mu dáváme ne hřbet. Takže hledání sedla, které neštípe, netlačí a nezraňuje, je náš způsob vyjádření respektu.
2. Pokud sedlo není na hřbetě koně ve správné rovnováze, jak může být v rovnováze jezdec?
Ale sedlo musí také samozřejmě sedět jezdci. Jak může jezdec jezdit pořádně, pokud je sedlo příliš malé, příliš hluboké nebo příliš široké? K tomu se dostaneme ve druhém článku. Zaměřme se teď na koně.
Pasování sedel je otázkou dobrých smyslů a logiky. Je to základní geometrie s trochou citu pro koně a špetkou znalosti základní biomechaniky.
2. Kam položit sedlo, které ovlivňuje stavbu koňského hřbetu?
Za prvé je důležité vědět, jak je hřbet koně stavěný a jak se se sedlem vzájemně ovlivňují. Sedlo leží na hrudním koši a hřbetních svalech. Pravidlo číslo jedna, které nesmí být nikdy porušeno: Sedlo se nesmí dotýkat páteře. Páteř má velice komplexní a jemnou strukturu, je složená z kostí, nervů a vazů, které se mohou velice jednoduše zranit. Laterální a podélné ohnutí hrudních obratlů existuje ( i přes to, že laterální ohnutí je minimální). Takže musí umožnit prostor pro tyto pohyby. Proto je na každém sedle páteřní kanál. Jeho šířka a hloubka záleží na stavbě hřbetu jednotlivého koně. Na kostnatém, úzkém hřbetě musí být celkem hluboký. Na širokém a plochém hřbetě musí být zase širší a plošší. Podle mého názoru musí být široký nejméně na čytři prsty (mezi 8 a 10 centimetry).
Co se týká přední části sedla, musíme si ujasnit dvě věci. Za prvé kohoutek. Všichni víme, jak jednoduše dojde k otlaku na tomto místě a jak dlouho trvá, než se otlak zahojí (ve skutečnosti otlaky nevznikají pouze od sedel, ale také od dek a podložek pod sedla). Sedlo musí poskytovat dostatek místa kolem kohoutku, tak abyste mohli v pohodě vsunout tři prsty (5 – 6 cm) nad kohoutek a 2 prsty vedle, když je jezdec v sedle. Pokud se nad kohoutek vejde méně než tři prsty, sedlo je pravděpodobně moc široké a bude se naklánět dopředu. Více než tři prsty znamená, že sedlo je pravděpodobně moc úzké a bude zřejmě sedět na hřbetě, místo aby ho kopírovalo. Co se týká páteřního kanálu, ten musí být přiměřený. Na velmi nízkém kohoutku můžete někdy vsunout 4 nebo 5 prstů a sedlo pořád může sedět dobře. Co ale nechceme je aby sedlo sedělo přímo na kohoutku a nebo aby kostra sedla tlačila na trapézový sval.
Pravidlo číslo dvě: Lopatka. Když kůň zvedne nohu, lopatka se pohne směrem vzad. Pokud je sedlo příliš vepředu nebo špatně sedí, blokuje pohyb lopatky, což způsobuje omezení pohybu končetin nebo špatnou rovnováhu. Abychom umístili sedlo správně, najdeme horní hranu lopatky a sedlo umístíme 2 – 3 prsty za ní, podle pohybu lopatky a podle toho, jak je stavěná (podle strmosti). U některých koní to jde hodně daleko. Někdy je třeba prostor pro lopatku upravit, aby se mohla volně pohybovat.
U zadní části sedla musí být jezdec opatrný na oblast beder a bederní obratle. Sedlo nesmí být moc dlouhé. Nesmí zasahovat za poslední žebro. Tvar zadních polštářů musí kopírovat tvar hřbetu. Stejný tvar polštářů nelze použít na plochý hřbet a na koně, který má vyšší záď.
3. Na co dávat pozor
Slyšela jsem velice podivné věci o tom, jak drezurní sedlo působí na koně. Například, že tlačí a omezuje pohyb lopatky. Ve skutečnosti je to naopak. Drezurní sedlo s dlouhými svislými bočnicemi je navrženo tak, aby umožnilo co nejvolnější pohyb lopatky. Proto mají svislé bočnice rovnější a delší polštář, což může být vysvětlením této podivné pověry.
Základem sedla je kostra. Jejím cílem je rozklad tlaku na hřbet a ochrana páteře. Může být tradiční (vyrobená z laminovaného dřeva vyztužená ocelí) nebo moderní (vyrobena z plastu, karbonu, Kevlaru...). V každém případě musí koni pasovat ve dvou směrech: Šířka komory a celkový tvar. U tradiční kostry můžeme ještě přidat třetí bod, kterým je úhel bočních dílů. U koně s prohnutým hřbetem nepoužijete stejné jako u koně s plochým hřbetem. Kůň s prohnutým hřebetem potřebuje kostru ohnutější, kůň s plochým hřbetem plošší. Boční díly u širokého hřbetu musí být plošší, strmější pro koně se hřbetem ve tvaru střechy.
Je lákavé použít měkou, flexibilní kostru, abychom získali sedlo, které umožní všechny pohyby koně. Ale opatrně! Pokud je kostra příliš flexibilní, vytváří třecí efekt, který koně nemají rádi. Odpor a elesticita kostry závisí na jezdci (k tomu se dostaneme později).
Protože kostra je základem sedla, pokud není pro hřbet tou správnou, pak můžete sedlo vyměnit. Ale často je výměna kostry finančně nákladnější než zakoupení sedla nového. Pokud máte sedlo, u kterého se dá kostra upravit, máte trochu více štěstí. Plastové kostry mohou být teplem upravené, pokud jsou z materiálu, který to umožňuje. Více podrobností zjistíte přímo u výrobce. Můžete také změnit lištu páteřního kanálu, což může být hodně výhodné zejména u mladých koní, jejichž hřbet se mění neustále. (Ráda bych tady zdůraznila, že růst koně není dokončený do 7 let věku).
Uvědomte si ale prosím, že výměnná lišta páteřního kanálu nebo upravitelná kostra nejsou všechno. Pomohou přizpůsobit sedlo, to ano, ale bylo by to příliš jednoduché, kdyby se sedlo dalo napasovat pouhou podobnou úpravou. Změní to horní část sedla, nějak upraví rovnováhu, ale nezmění celkový tvar sedla!
Druhou nejdůležitější částí jsou poštáře. Na rozdíl od kostry se polštáře můžete změnit jednoduše. Tedy asi ne vy sami, ale sedlář ano. Jsou vytvořeny k tomu, aby zvedly kostru nad páteř a poskytly sedlu efekt tlumiče nárazů. (což je důvod, proč mě neustále ohromuje systematické přidávání podložek, ale k tomu se vrátíme později). Polštáře jsou buď pěnové, vlněné nebo vzdušné. Tradičním materiálem je vlna. Je pružná a skoro sama se přizpůsobuje malým hrbolkům nebo ďolíkům na hřbetě. Ale potřebuje správnou péči protože se samoupravuje celkem rychle. Je to velice dobrý materiál, zejména pokud je přírodní, protože je prodyšný a absorbuje teplo a vlhko. Pěna vydrží déle než vlna, ale je pevnější a hřbetu se nepřizpůsobí tak, jako vlna. Je absolutně neprodyšná. Paměťová pěna se přizpůsobí o něco lépe, ale v zimě bývá velice tvrdá. Úprava pěnových polštářů bývá komplikovanější než u vlněných. Proto se pěnové polštáře doporučují zejména pro koně, kteří mají téměř definitviní tvar hřbetu, u kterých se hodně hlídá kondice a kteří pracují pravidelně. Vzduch je velice zajímavý z ohledu na tlumení nárazů a někteří koně a jezdci jsou s nim velice spokojení. U systému Cair se nedají upravit, ale u systému Flair existuje pumpa, která tlak kontroluje. Mnoho lidí má ze vzduchových polštářů podobný pocit: je to jako sedět na balonu a pocity pohybu koně pod sedlem jsou nejasné.
Dále máme podbřišník a zápinky. Tvar podbřišníku a pozice zápinek jsou určené stavbou těla koně. Podbřišník může být širší nebo užší, blíže či dále od přední nohy, více či méně tvarovaný. Záleží také na úhlu lopatky a plece a tvaru hrudního koše.
Zápinky mohou být rovné, do tvaru Y, boční nebo středové. Mohou sloužit k vybalancování sedla na hřbetě.
Podbřišník: krátký nebo dlouhý? Záleží na druhu sedla a délce zápinek. V drezuře jsou populární dlouhé zápinky, protože pak nemá jezdec pod stehnem přezky a tím pádem má bližší kontakt s koněm. Pokud sedlo není jednobočnicové, je možné přidat ještě jednu zápinku navíc, která připevní horní bočnici ke spodní.
A neposlední v řadě jsou různé podložky. Volba podložky je také velmi důležitá. Sedlo používané s tenkou bavlněnou podsedlovou dečkou bude sedět úplně jinak, než pokud pod něj vložíme beránkovou podložku a tlustou měkkou dečku.
Velice často si lidé myslí, že čím více vrstev položí mezi sedlo a koňský hřbet, tím bude sedlo pro koně pohodlnější. Je to stejné, jako kdybychom si vzali nové nerozšlapané boty a pro pohodlí si vzali navíc pár tlustých vlněných ponožek. To víme, že je špatně. Boty budou jen těsnější, budeme z nich mít puchýře a po nějaké době i bolavá záda. A stejné je to se sedlem a podložkami. Sedlo je pohodlné tím, jak pasuje. Pokud sedí skvěle na holém hřbetě a podložíme jej několika vrstvami, pak bude příliš těsné. Člověk musí být s používáním a výběrem podložek velice opatrný. Pokud sedlo dobře sedí a polštáře jsou kvalitně provedené za použití kvalitních materiálů, není potřeba korečních podložek ani tlustých deček. Vždy se musím pousmát, když slyším, jak lidé hledají kontaktní sedla, nejlépe jednobočnicová a pak pod ně nacpou několik silných vrstev. K čemu to je?
Pokud je hřbet specifický, je možné použít korekční dečku. Například pokud má kůň velice asymetrické plece, je možné použít korekční podložku s klínkem na slabší straně, aby se sedlo a jezdec uvedli do rovnováhy. Jakmile se tréninkem asymetrie napraví, může se klínek vyndat.
Někdy jezdci používají tlumící dečky ne kvůli hřbetu koně, ale pro své vlastní pohodlí. Tomu nerozumím. Proč nepoužijí dečku na posedlí místo toho, aby riskovali, že koni pak sedlo nebude sedět?
Při výběru dečky pod sedlo je třeba dát pozor na tvar dečky. Vybírejte takovou, která má na kohoutku dostatek místa. Pozor také na délku. Dečka musí být delší než sedlo. Pokud je kratší, pak sedlo sedí na švech, což může být pro koně velice nepříjemné.
A nevěřte módě. Sedla, podbřišníky, podložky, dečky pod sedlo: všechny mají svůj účel a jsou odpovědí na specifický problém. Nepoužívejte něco jen proto, že jste to viděli na závodech a přišlo vám to hezké. Než se pro něco rozhodnete, nejprve se poraďte.
Autor: Eugénie Cottereau pro Eurodressage
Překlad: Veronika Kratochvílová
Foto: Bliss of London
Zdroje:
Ecole de cavalerie, François Robichon de la Guérinière
The pain free back and saddle fitting guide, Dr Joyce Hartmann
