Veronika Svobodová Nechybová se svou rodinou provozuje již přes třicet let statek v pražských Cholupicích. Vybudovali tam stáje se zázemím pro jezdecký sport, a i díky tomu si Veronika mohla vyzkoušet hned několik jezdeckých disciplín jako jsou všestrannost nebo parkury. Před pár lety se však pro ni stalo srdcovou záležitostí pólo a založila si dokonce vlastní klub.
Již druhým rokem provozuješ pólo klub v Praze, ale nepocházíš ze světa koňského póla. Tak jak k tomu došlo?
Ze zdravotních důvodů jsem musela přestat s účastí na parkurových závodech. Ztratila jsem trochu chuť do života, najednou jsem neměla před sebou žádné cíle. Pouze trénování mi nestačilo, závody pro mě byly passé. V té době se v mé stáji, která se nachází na Praze 12 v Cholupicích, ocitl americký gentleman jménem Anthony Caine, vysloužilý pólo hráč, který hledal ustájení pro své dva poslední pólo koně. A právě on mě seznámil s koňským pólem a ujistil mě, že by mě to mohlo znovu nakopnout. Domluvila jsem si lekci v La Republica Polo Clubu, který sídlil na jiné adrese. Klub však hledal nové místo, a tak jsem se rozhodla udělat velký krok v mém životě a přestěhovali jsme celý klub na můj statek do Cholupic. Postavili jsme nové stáje, hřiště a později také 700 metrů dlouhou pískovou trať.
Je něco, co mají parkury a pólo společného?
Stejně jako v pólu, v posledních letech vznikl velký tlak nejen na to, jak dobře jezdíte, ale také na to, jak kvalitního koně máte. S tím souvisí i finanční stránka, tedy kolik vlastně kůň stojí. V pólu je navíc potřeba více koní. Pokud chcete hrát kvalitní pólo, bohužel musíte hrát mimo Českou republiku. A právě to je něco, co mě baví – ta konkurence.
Zmínila jsi, že pro dobré pólo potřebuješ mít dobrého koně. Co jsi zjistila, když jsi přešla z parkurových koní na pólo pony?
Pólo koně jsou neuvěřitelně pracovití, inteligentnější a méně nároční než parkuroví koně. Parkurový kůň je jako rozmazlené dítě, které potřebuje neustálé chválení. V životě jsem vyzkoušela mnoho koňských disciplín, jako je western, voltiž nebo všestrannost, ale povaha pólo koní mě naprosto přesvědčila. Dlouho jsem bojovala s myšlenkou, že pólo je pro koně příliš kontaktní sport. Nicméně po turnajích v zahraničí jsem si rozšířila obzory a pochopila, že pokud se člověk o své koně dobře postará, oni sami dokážou, že se během zápasu nebojí.
I když cizí jazyky nejsou zrovna tvou silnou stránkou, nebojíš se jezdit na turnaje do zahraničí. Kromě toho, že ses zúčastnila šesti mezinárodních turnajů, tvým největším zážitkem byl Ladies Cup v Polo Park Berlin, kde jsi hrála s irskou hráčkou April Kent. Jak se ti s ní hrálo?
Ano, jazyky mi dělají potíže, ale nebojím se toho, protože mám kolem sebe skvělé lidi, kteří mi s tím pomáhají. Na turnaje vždy cestuji s groomem, který mi pomáhá s překladem. Hrát Ladies Cup v Berlíně byla neskutečná zkušenost. April nás po celou dobu koučovala, povzbuzovala nás a dodávala nám pozitivní energii. I když jsme turnaj nevyhráli, ujistila jsem se, že pólo je skvělá hra, když máte za zády profesionála, který vás žene dopředu.
Pólo v České republice bohužel nemá velkou tradici. Myslíš, že tento sport může dosáhnout národního uznání podobně jako parkur nebo dostihy?
Velmi bych si to přála, stejně jako jiné kluby a osobnosti, které se pólu intenzivně věnují. Obávám se však, že to bude velmi náročná cesta. Pólo v České republice je téměř neznámé a bohužel mezi koňáky má špatnou pověst, což je dáno nepravdami, které o něm kolují. Pólo je bezpečné, pokud se dodržují pravidla. Bude těžké mu zajistit dobrou pověst. Potřebujete k tomu zázemí, hřiště a mnoho koní. U parkuru vám stačí jeden kůň, zatímco u póla potřebujete minimálně tři koně, pokud chcete hrát mezinárodní zápasy.
Čeho chceš dosáhnout v koňském pólu a jak se těšíš na sezonu 2025?
Když jsem začala hrát pólo, přála jsem si mít kladný handicap. Nyní, když hraji třetím rokem, zjišťuji, že to není tak jednoduché. Přesto si přeji dosáhnout handicapu 2 až 3, jezdit na turnaje do zahraničí a vyhrávat. Sezona 2024 byla pro náš klub velmi úspěšná a ve srovnání s prvním rokem jsem z ní měla nesmírnou radost. Přeji si, abychom v tomto úspěchu pokračovali a jako La Republica Polo Club jezdili na turnaje více jako tým.