O něco později, než původně předpokládal, se vrátí do sedla Tomáš Lukášek. První český žokej působící v Kataru zakončil svou šestou zimu v Dauhá vítězstvím v grupě 1, ale také zlomeným kotníkem a dvěma dalšími drobnými frakturami v nártu. Tři týdny po návratu do Česka se už naplno věnuje rehabilitaci.
"Noha ještě není úplně srostlá, jak má být. Jsem v plné rehabilitaci a soustředím se na to, abych byl co nejdříve fit. Ještě to potrvá asi dva týdny. Už jsem domluvený s Vaškem Lukou, že bych k němu začal chodit, abych se v práci trochu rozjezdil," prozradil Lukášek ve středečním Podcastu Martina Cápa na EquiRadiu.
V příštích měsících by se měl na tuzemských drahách objevovat výrazně častěji, než tomu bylo v předchozích letech. "Je o mě momentálně v Česku zájem. Jsem domluvený s rodinou Nieslanikových a měl jsem i další nabídky. Doufám, že se potkám s dobrými koňmi a třeba se povede i České derby. Na to je ale potřeba i pořádné štěstí," dodává.
S uplynulou sezonou v Kataru je spokojen, i když na plánovaných padesát vítězství nakonec nedosáhl. "Mám 41 vítězství a jsem si skoro jistý, že nebýt zranění, těch padesát bych udělal. Zbývalo deset dostihových dní a měli jsme ve stáji koně, které mi trenér de facto nechával bokem právě na poslední mítinky. Ale prostě to nešlo a zdraví bylo přednější. Vyhrál jsem grupu 1 a v tu chvíli už pro mě to celkové číslo nebylo tak zajímavé," hodnotí Lukášek.
K životu žokeje na Blízkém východě patří všudypřítomný tlak ze strany majitelů a z toho vyplývající nutnost psychické odolnosti.
"Stačí, aby se nezadařilo dva víkendy a třetí víkend už jezdec nejede. Je třeba být stále ve střehu a držet nějakou laťku. Jakmile člověk jezdí pro jediného majitele jako třeba já před rokem v královské stáji, tak tam když se přestane dařit, je to konec. Letos jsem působil ve stáji, kde bylo více majitelů a to je velká výhoda. Když to nevyjde v barvách jednoho, daří se třeba na koních jiného a kompenzuje se to. Určitě je daleko snazší se tam majitelům znelíbit," popsal Lukášek v podcastu na EquiRadiu.
Šestiletá katarská zkušenost ho podle jeho slov posunula zejména mentálně. "Myslím, že beru všechno daleko víc v klidu. Snažím se přistupovat k věcem s chladnou hlavou, což pomáhá i přehledu v dostihu. Člověk se musí naučit fungovat pod tlakem, o to jednodušší je teď pro mě jezdit velké dostihy. Nedělá mi to žádný problém, naopak mě to baví - umím se víc vyhecovat," zamýšlí se Lukášek.
Foto: Martin Cáp
