Tu sochu nelze na pardubickém závodišti minout. Fantome a George Sayers. Každý rok kolem ní procházejí tisíce a tisíce dostihových příznivců, ale i různých politiků a celebrit. Dílo polského sochaře Jerzyho Bokrzyckiho z roku 2010 totiž stojí u tribuny D, v bezprostřední blízkosti desek s listinou vítězů Velké pardubické a také vchodu do Dostihového klubu.
Skulptura prvních vítězů nejslavnějšího českého dostihu je viditelně inspirovaná slavnou litografií od malíře Emila Adama. Občas se u ní někdo zastaví nebo vyfotí, ale mnozí ji míjejí chvatně a bez povšimnutí, jak už to u podobných pomníků bývá. 150 let od svého triumfu v Pardubicích se Fantome stal slovníkovým heslem, které se pravidelně objevuje v různých přehledech. Laický divák si v souvislosti s jeho jménem vybaví ještě jedno z úvodních políček populární deskové hry Dostihy a sázky - a to je téměř všechno.
Jen hrstka zasvěcených ví, že Fantoma - ve své době se správně psal Fantôme - a Sayerse nespojuje pouze společná socha na současném pardubickém závodišti, ale ještě jedna symbolická věc. Oba jsou pohřbeni jen asi kilometr od sebe, v bezprostřední blízkosti závodiště Hoppegarten na východním předměstí Berlína.
Zatímco Sayersův hrob lze dodnes nalézt na místním hřbitově včetně láskyplného vzkazu jeho dcer na pomníku, podrobnosti o místě posledního odpočinku Fantoma byly dosud neznámé. Až letos ho vypátrali autor textu spolu s místním historikem Kaiem Hildebrandtem. Přesné místo se jim podařilo lokalizovat na základě informací z dobového odborného tisku a výzkumu dávno zrušeného překážkového kurzu v Hoppegartenu.
"Zjednodušeně se dá říci, že když sledujete v Hoppegartenu dostih a koně probíhají na protilehlé rovině mezi mezníky 1000 a 800 metrů, zaměřte na chvíli svou pozornost na lesík za vnější bariérou. Tam, na břehu místního potoka mezi stromy, odpočívá první vítěz Velké pardubické," vysvětlují.
Ve Velké národní skončil na The Chair
Fantome se narodil v roce 1868 ve Francii jako syn hřebce Orphelina a klisny Belle de Nuit. Než v barvách německého barona von Cramma vyhrál jako šestiletý Velkou pardubickou, absolvoval mimořádně pestrou a dnes už jen stěží myslitelnou kariéru.
Jak před lety zjistili historici John Pinfold s Kamilou Pecherovou, prvním Fantomeho majitelem byl Paul Aumont. Když v roce 1870 vypukla prusko-francouzská válka, dvouletý Fantome se spolu s mnoha dalšími francouzskými plnokrevníky přesunul do Anglie. Jako tříletý debutoval v Newmarketu a mimo jiné doběhl čtvrtý v 4000 metrů dlouhém Ascot Stakes na mítinku Royal Ascot.
Postupně několikrát změnil majitele, až ho získal vévoda z Hamiltonu. Za jeho stáj pravidelně běhal na obou stranách kanálu La Manche. První překážkové zkušenosti sbíral u trenéra Johna Rickabyho v Chantilly a premiérové vítězství na skocích vybojoval 20. března 1873 v Berkeley Hurdle na závodišti v Bristolu. O osm měsíců později si připsal Prix d’ Auteuil steeplechase na nově otevřené pařížské dráze a absolvoval řadu startů na ostrovech.
Na konci tamní sezony se v roce 1874 postavil na start Velké národní v Aintree. Pod známým žokejem Johnem Pagem odskakoval s kurzem 20:1, velkou část prvního okruhu se držel ve vedoucí skupině a jeho šance skončily pádem na The Chair. K velkému rozčarování svého majitele, který věřil v dobrý výsledek.
Renomé třídového, ale nespolehlivého skokana potvrdil o dva měsíce později pádem v Grand National de France a vévoda ho nabídl k prodeji. Na dražbě jeho koní ve středisku Chéri koupil Fantoma v červnu 1874 za 25 000 franků německý baron von Cramm. Novou akvizici obratem vyzkoušel v Grosses Badener Jagdrennen, kde Fantome jako favorit finišoval o krátkou hlavu druhý.
Lehce o 2 délky
První Velká pardubická se běžela ve čtvrtek 5. listopadu 1874 jako handicap "pro koně všech zemí a jakéhokoli věku" na distanci 3,5 - 4 anglické míle. Mítink čítal čtyři dostihy a napjatě očekávaná novinka přišla na řadu jako první hned po poledni.
Na velmi tvrdé dráze se představilo čtrnáct startujících, na další více než půlstoletí rekordní pole. Fantome se navzdory relativně vysoké nesené hmotnosti 161 liber (asi 80,5 kg) posunul do role favorita 3:1. Jeho stájová kolegyně Duckwing měla kvótu 5:1 a bylo možné si vsadit i na celou von Crammovu stáj ve společném kursu 1,5:1.
Von Cramm si jako výborný pánský jezdec často jezdil své koně sám, ale tentokrát musel kvůli zlomené klíční kosti přihlížet a Fantoma svěřil 25letému Sayersovi, který zároveň trénoval část jeho koní.
Průběh první Velké pardubické byl mnohokrát popsán. Fantome a Duckwing tlačili na tempo a po vyběhnutí z lesíka měli náskok asi dvaceti délek. Problémy začaly na šesté překážce, první z kamenných zdí. Fantome vykopl ze zdi pár kamenů a udělal v ní velkou díru. Následný hromadný pád postihl Clementine, Sergeant Bouncera, La Verzeé a Mlle Schneider. Jezdci Peter Appleton a Walter Earl se vážně zranili, pro pozdějšího slavného trenéra Earla to znamenalo konec jezdecké kariéry.
Sedmou překážkou byl příkop, nacházející se přibližně na stejném místě jako dnešní Taxis. Skákal se však z opačné strany a na místě odskoku byla umístěna proutěná překážka. Vedoucí Fantome ji srazil a prolezl příkopem, přičemž kupodivu nenabral větší zdržení a nadále cválal na špici.
K nejhorší situaci došlo na předposlední třiadvacáté překážce, bulfinši. Silně pulující Duckwing měla kolizi na doskoku se stájovým kolegou Fantomem, spadla a zůstala bez hnutí ležet. Po několika minutách se nečekaně zvedla a ukázalo se, že vyvázla bez většího zranění. Méně štěstí měl ryzák Strizzel ze stáje hraběte Nicola Esterházyho, který si na tomto skoku zlomil vaz a stal se první koňskou obětí v historii Velké pardubické.
Fantome zvítězil lehce o dvě délky, druhá doběhla Fantasca před Yermackem a polokrevným Cossackem. Celkem se do cíle dostalo šest koní.
Osudný veterinární zákrok
V německé statistice sezony 1874 byl Fantome se sumou 34 847,50 marek čtvrtým nejbohatším koněm. Následující léto s von Crammem lehce vyhráli nejprve Grosses Hamburger Jagdrennen a posléze i Grosse Frankfurter Steeple-chase, kde nadělili osm délek Charlatanovi.
Prvního vítěze Velké pardubické však začaly stále více zlobit šlachy a další zdravotní problémy. Na konci října 1876, to už stál v Hoppegartenu, se mu stal osudným nepovedený veterinární zákrok, při němž utrpěl frakturu žebra. Jak se brzy ukázalo, následkem bylo vnitřní krvácení. Fantome uhynul 26. listopadu 1876.
O velké úctě, které se těšil, svědčí krátká noticka z časopisu Sporn. Ten napsal, že se Fantomovi dostalo výsady být pohřben vedle jiného špičkového steeplera Antinouse "blízko příkopu hoppegartenské steeplechase dráhy".
Právě tato informace pomohla lokalizaci místa posledního Fantomova odpočinku. Nejedná se o příkop existující v dobách NDR, ale o jeho dávného předchůdce z doby před první světovou válkou. Za téměř 150 let se celá oblast změnila k nepoznání, ale téměř neměnné koryto místního potoka stále umožňuje nalezení příslušného místa, které symbolicky spojuje Hoppegarten s Pardubicemi.
