Podle příběhu někdejšího šampiona německých žokejů Lutze Mädera by se dal snadno natočit celovečerní film. To myslím napadne každého, kdo měl možnost přečíst si jeho nedávno vydanou autobiografii, s níž 73letému rodákovi z německé strany Krušných hor pomohl zkušený autor Peter Brauer. Unikátní kniha vyšla v “dostihovém” vydavatelství DSV Deutscher Sportverlag již v loňském roce, ale rozebrala se v tak rychlém čase, že letos následovalo druhé doplněné vydání.
Mäder se proslavil jako jediný žokej pocházející z bývalé NDR, který se před rokem 1990 dokázal naplno prosadit v tehdejší Spolkové republice Německo. Odchovanec hřebčína Görlsdorf se vyučil v Hoppegartenu u legendárního trenéra Ewalda Schnecka. Slibná kariéra mladého jezdce se však zadrhla nejen kvůli tomu, že zatvrzele odmítal vstoupit do komunistické strany.
Když mu tehdejší vládce východoněmeckých dostihů dr. dr. Günther Gereke oznámil, že může jít na roční stáž do Moskvy a po návratu si bude moci vybrat, v jaké stáji chce působit jako stájový žokej, Mäder upřímně odpověděl: "Ale pane prezidente, co mám dělat u kozáků? Jestli se mám něco naučit, musít jít do Anglie, Francie nebo západního Německa, a ne do Ruska."
Šokovaný Gereke se obrátil na přítomného trenéra: "Pane Schnecku, ten chlapec je revolucionář!" Mäderovi se posléze dostalo varování, že ve východoněmeckém turfu už nemá budoucnost a že by se měl pokusit emigrovat.
Mladý jezdec ho poslechl a pokusil se překonat železnou oponu spektakulárním způsobem. V létě 1973 přeplaval Dunaj v místě tvořícím hranici mezi Rumunskem a Jugoslávií. Na jugoslávské straně byl ale zadržen a vydán zpět do NDR, kde byl odsouzen k dvěma letům vězení a vystaven ostrému nátlaku ze strany tajné policie Stasi. Po propuštění se ve svých 23 letech vystěhoval do západního Německa. Stejný osud sdílela i jeho manželka Erika, pozdější trenérka vítěze Slovenského derby z roku 1994 Arvana.
Z některých popisovaných scén čtenáře mrazí. Vedle brutality východoněmeckého režimu Mäder sugestivně vzpomíná i na těžké začátky na druhé straně železné opony a nedůvěru, jíž uprchlíci z východu tehdy čelili ve Spolkové republice.
Mäder se v tamních dostizích musel vypracovat znovu od nuly. Postupně se mu podařilo splnit oba své velké cíle - vyhrál německé derby a třikrát se radoval z šampionského titulu. V knize se podrobně věnuje svému životnímu koni Nebosovi a jeho rivalitě se stejně starým Königsstuhlem, dodnes jediným držitelem německé trojkoruny.
Oba hřebci byli v roce 1979 hlavními aktéry kontroverzního doběhu předzkoušky derby Union-Rennen. V cíli byl o krátkou hlavu první Nebos, ale vítězem byl kvůli šikmo stojícímu zrcadlu na cílovém sloupku a nezkušenému cílovému rozhodčímu vyhlášen jeho soupeř. Po hlasitých protestech rozčileného publika se funkcionáři nakonec rozhodli přijatý výrok revidovat, ovšem dávno po odvážení jezdců a tedy proti klasickým pravidlům.
Mäder dodnes lituje nejen těsného druhého místa z derby, ale především páté příčky v Ceně vítězného oblouku, neboť je přesvědčen, že Nebos mohl nejbohatší evropský dostih vyhrát. Malou náplastí pro něj bylo, že v roce 1987 dovedl k triumfu v německém derby Nebosova syna Lebose.
Čtivě napsané vzpomínky jsou zajímavým svědectvím nejen o německých dostizích ve druhé polovině dvacátého století a jejich osobnostech jako Bruno Schütz, Hein Bollow, Heinz Jentzsch nebo Peter Alafi. Obsahují také řadu historek a zamyšlení nad obecnými otázkami turfu i doby. V neposlední řadě líčí dramatické kapitoly z autorova soukromého života, k nimž patřil boj o budoucnost mladšího syna, jemuž lékaři kvůli srdeční vadě původně dávali maximálně třicet let života.
"Odmítli jsme se ale vzdát a dál jsme zoufale hledali pomoc, kterou jsme poměrně brzy našli v Londýně. Dostihový sport má tolik pozitivních stránek, že je lze jen těžko docenit. Jedna z nich je, že v něm potkáte lidi, kteří toho vědí a umí více, než průměrný člověk. Majitelé stájí často mají potřebné finance díky tomu, že se výborně vyznají v nějaké konkrétní oblasti. A protože je tento sport tak komunikativní, často se s takovými lidmi brzy dostanete do řeči, což byl tenkrát i náš případ," konstatuje Mäder.
Lutz Mäder: Mein Ritt durchs Leben. DSV Deutscher Sportverlag. První vydání 2023, druhé vydání 2024.
