150 let, která na podzim uplynou od prvního ročníku Velké pardubické, představují impozantní výročí. Tím spíše se nelze ubránit jistému údivu a smutku nad tím, že kromě České pošty, která ohlásila zvláštní edici známek, toto jubileum za hranicemi dostihového světa nikoho příliš nezajímá. Národní muzeum ani žádná jiná podobná instituce nepřipravily velkou výstavu, nevznikl ani žádný nový televizní či filmový dokument.

Velká pardubická ale naštěstí má Miloslava Nehybu. Jeden z největších znalců a propagátorů historie slavného dostihu už mnoho let neúnavně schraňuje historické fotografie a jiné dokumenty, podařilo se mu zachránit množství dnes už jen stěží dostupných vzpomínek a to všechno mapuje ve svých poutavých knihách. Tu nejnovější nazvanou "Malé příběhy velkého dostihu" vydává v těchto dnech nakladatelství Arcaro.

Nehyba v ní opět prokazuje nejen svůj pověstný cit pro detail a bravurní znalost tématu. Jako obvykle předkládá čtenáři originální koncept. V roce kulatého jubilea nepřichází s rozsáhlou monografií, nýbrž - jak napovídá název - s menší knížkou, která však díky nápaditému a hutnému zpracování v ničem nezaostává za svými staršími a objemnějšími sourozenci.

Čtěte také: "S velbloudem na ohlávce". Vítěz Velké pardubické, který stál 21 guinejí

Publikaci tvoří sled unikátních fotografií a dalších obrazových materiálů, které autor provází tu kratšími, tu delšími texty. Oněch 150 "malých příběhů" někdy tvoří pouhý popisek obrázku, jindy zase větší kapitola. Mezi známými momenty stále znovu probleskují ty málo známé nebo dosud zcela skryté, u nichž Nehyba naplno rozehrává svou znalost zákulisí a aktérů Velké pardubické. Přičemž se zdaleka neomezuje jen na ty nejviditelnější postavy jako jsou jezdci a trenéři, ale dává prostor i ošetřovatelům, divákům a dalším pamětníkům, mnohdy stojícím i zcela mimo dostihové prostředí.

Předat čtenáři zajímavý střípek nebo dosud nepublikovanou informaci se autorovi brilantně daří i na poměrně malém prostoru. V novém světle tak ožívají například různé detaily kolem anglických a sovětských účastníků Velké pardubické a někdy až bizarní historické souvislosti. K vrcholům knihy patří popis nepříliš podařené expedice Valencia a Železníka na Velkou národní. Neméně poutavé jsou i různé perličky ze soukromé sféry a každodenní historie jako cena pro vítěze vyhozená do smetí, některé autorovy zážitky nebo příběhy fotografií.

Nejzajímavější momenty Nehybovy práce přinášejí pasáže, v nichž může naplno uplatnit až encyklopedické vědomosti o mnohých neprávem pozapomenutých osudech a ukázat jejich netušené souvislosti. Historie Velké pardubické se tak v jeho podání opakovaně prolíná s olympijskými, ale i politickými a kulturními dějinami. Vždyť mezi účastníky Velké mezi válkami byl například i slavný italský režisér.

Autorovy postřehy a glosy mezi řádky prozrazují lásku k nejslavnějšímu českému dostihu, což mu však zároveň nebrání být zcela věcný a transparentní při popisu různých, z dnešního pohledu mnohdy kontroverzních či nejednoznačných, dobových detailů. Nehyba nic nelakuje na růžovo, ale popisuje Velkou pardubickou a její historii prostě takovou, jaká byla - se snahou o maximální autenticitu.

Vznikla tak důstojná pocta nejen samotné Velké pardubické, ale i řadě lidí kolem ní. Zasvěcené čtenáře potěší malé "cameo” již zesnulého Martina Šabaty a mnohých dalších. Cennou součástí je závěrečný přehled všech jezdců, kteří se Velké pardubické od roku 1874 zúčastnili.

Miloslav Nehyba - Malé příběhy velkého dostihu: 150 let Velké pardubické v příbězích, které možná neznáte. Jihlava: Arcaro s.r.o., 2024.