Česká drezura jde v posledních letech rychle kupředu. Jména českých jezdců jsou čím dál častěji vidět na nejvyšších pozicích ve výsledkových listinách mezinárodních závodů, a to hlavně v kategorii dětí a juniorů. Jednou z jezdkyň, které se v posledních sezonách daří, je třináctiletá Anna Marie Křížová.
Jezdectví má v genech. „Ani si nepamatuji, kdy jsem poprvé seděla na koni. Podle rodičů to bylo ještě před mými prvními narozeninami,“ říká jezdkyně, jejíž maminka Barbora Leiterová také závodila a má instruktorskou licenci, a tatínek Milan Kříž se věnuje dostihovému sportu.
„Ke koním jsem chodila s rodiči od malička. Místo na pískovišti jsem si hrála a dělala bábovičky na jízdárně,“ popisuje Anna s tím, že i když ji někdo občas povozil, nejraději se o koně starala, čistila je a připravovala. „Jezdit jsem začala až v jezdecké škole na Panské Líše. S mámou jsem absolvovala výjezdy na závody, to byl pro mě svátek. Moc mě to bavilo, něco se dělo a potkávala jsem se s kamarádkami – dětmi ostatních jezdících maminek.“
To, že se věnuje drezuře, tak nějak logicky vyplynulo. „Raději jsem chtěla skákat. Skákala jsem trochu s Figem a potom i s všestrannou klisnou jménem Pippa Fun. Moc mě to bavilo, ale tím, že mně máma mohla pomoct s drezurní přípravou a taky si moc nepřála, abych skákala, tak jsem si nakonec „nedobrovolně“ vybrala drezuru,“ říká trochu s nadsázkou Anna.
Poník Figo - navždy srdcovka
S pořízením prvního sportovního koně rodiče moc nespěchali. „Měli jsme bílou poničku Rachel. Běhala dostihovou Pony ligu a jezdil ji Matyáš Luka, syn trenéra našich dostihových koní. Byla hodná, ale někdy hodně rychlá a co do sportovního ježdění to nebylo úplně ono.“
S Rachel tehdy devítiletá Anička absolvovala hobby soutěže a jízdy zručnosti pro děti. „Až když jsem ukázala, že o ni vydržím každodenně pečovat a začala jsem toužit po závodním ježdění, protože holky ze stáje už závodily, tak rodiče rozhodli, že bych si zasloužila sportovního poníka.“
Byl jím Figo a Anna říká, že na den, kdy k nim přijel, nikdy nezapomene. „Už jsem zkoušela jiného poníka a do toho přijel úplně náhodou Figo. Nechtěla jsem se na něj jít ani podívat. Vůbec jsem nevěděla, jak bude vypadat. Měli jsme ho vyzkoušet, a když jsem se odvážila jít si ho prohlédnout, stál tam v boxu rezavý vyděšený pony tak s pěticentimetrovými chlupy. Taková oranžová koule. Měla jsem se rozhodnout, jestli Figa nebo druhého poníka a po první jízdě bylo jasno. Byl naprosto dokonalý, a i když druhý poník byl vycvičený, tak já se rozhodla pro něj“. Právě s ryzákem Figem absolvovala Anna svoje první oficiální závody, a to v Brně na Panské líše.
Ačkoliv Anna už závodí i v soutěžích pro děti na velkých koních s výbornou klisnou Diamantinou, na Figa nedá dopustit. „Mám ho ze všech nejraději, a troufám si říct, že i on mě má rád. Kdykoliv slyší moje kroky, ať už jdu k němu, nebo jsem ve vedlejší stájí, tak řehtá jak pominutý. Povahově je to nejlepší kůň, kterého znám. Nikdy mně nechtěl ublížit, když jsem se učila jezdit, měla jsem pocit, že si mě hlídá, abych nespadla. Ne, že by někdy nezlobil, to určitě ano, ale třeba na závodech přesně věděl, kdy se jde do obdélníků a tam jsme byli vždy spolu, Figo zapnul autopilota a já jen ukazovala, kudy…“
Ze sportovních úspěchů, kterých spolu dosáhli, můžeme jmenovat tři medaile z mistrovství České republiky jednotlivců na pony. V roce 2022 to byla zlatá. Tři medaile mají také z mistrovství České republiky družstev, kdy loni si opět odváželi nejcennější kov.
Pracovitá Diamantina
Protože Anička už z ježdění poníků odrostla, začalo hledání vhodného velkého koně. „Diamantinu jsme našli v Maďarsku. Byla teprve sedmiletá. Poprvé jsem na ní seděla v létě loňského roku. A protože byla závodní sezóna v běhu a my jsme do ní s Diamantinou hned naskočily, zůstala ještě přes sezonu v Maďarsku a já jsem tam dojížděla čtyřikrát týdně trénovat. Je moc hodná a je to nejpracovitější kůň, na kterém jsem kdy jezdila. Vždy mně chce ve všem vyhovět a pracuje do poslední minuty na maximum.“
S holandskou klisnou dosáhla během krátké spolupráce řady výborných výsledků. „Za největší úspěchy považuji kvalifikaci a účast na mistrovství Evrop dětí v drezuře, kdy se nám podařilo vybojovat páté místo v kategorii družstev, titul mistryně republiky v drezuře 2022 v kategorii děti, vítězství na mezinárodním CDI v Brně a čerstvé vítězství na CDI v Gössendorfu v Rakousku.“
Vedle Diamantiny má Anička k dispozici od letošní sezony i třináctiletého hanoverského valacha Royce´In Love. „Figa jsem pro letošní sezonu zapůjčila mladší holčičce, protože já bych to už ke škole všechno nezvládla, a myslím si, že Figovi to tak i vyhovuje.“
Plány a vzory
Drezura i přes původní zalíbení v parkurech Aničce přirostla k srdci. „Drezura je o dvojici, není ani jen o jezdci, ani jen o koni. Je to vztah, který musí fungovat, aby se dalo hovořit o drezuře. Je to o pokoře, cílevědomosti, toleranci, píli a o hledání cesty,“ vyjmenovává jezdkyně, co vnímá v této disciplíně jako to nejpodstatnější.
Cíle jsou jasné: „Mým letošním sportovním snem a cílem je mistrovství Evropy a ráda bych absolvovala mezinárodní drezurní závody v Hagenu v Německu. Dlouhodobější cíl je naučit se co nejlépe jezdit“, popisuje nadějná jezdkyně, jejíž vzorem je dánská olympionička Cathrine Laudrup-Dufour. „Moc se mně líbí, jak jezdí a jak na sobě pracuje. Také se mně líbí, že se hezky stará o své koně,“ uzavírá Anna.
Foto: poskytla Barbora Leiterová
