„Nad přijetím kandidatury do Výkonného výboru ČJF jsem nejdříve váhala, protože jsem s tím vůbec nepočítala. Celé se to vyvinulo až na konferenci a váhala jsem z toho důvodu, že si myslím, že rozsah práce je poměrně značný a vzhledem k mému pracovnímu vytížení jsem si nebyla úplně jistá, jestli to půjde všechno zvládnout dohromady,“ uvedla Eva Mentlíková ve čtvrtečním podcastu EquiRadia.
Časovou náročnost práce ve Výkonném výboru potvrzuje i po prvních dvou měsících od konference České jezdecké federace. „Myslím si, že ten rozsah práce je opravdu veliký. S tím jsem už potom ve finále počítala. Poměrně dobře se zatím celý výbor zabíhá, všichni mají chuť pracovat a zatím to z mého pohledu funguje správně,“ konstatuje.
Práce má spoustu i v rámci Plzeňské oblasti ČJF, kde působí řadu let. „Mám na starosti vzdělávání, které je mi určitě blízké. Jsem školitel rozhodčích, hlavní komisař při Zkouškách základního výcviku jezdce a garant. Vzděláváním se zabývám poměrně dlouho a v dřívějších dobách jsme i zkoušeli školit instruktory jezdectví,“ vyjmenovává své aktivity.
Ke koním se Eva Mentlíková dostala díky jejímu manželovi, který byl úzce spojen s jezdeckým prostředím. Stál např. u vniku Asociace svazů chovatelů koní České republiky, v níž byl členem předsednictva a od roku 1996 se stal i jejím prezidentem. V České jezdecké federace působil jako člen Rady i v různých komisích. Pracoval jako stavitel tratí, technický delegát, rozhodčí, zkušební komisař u zkoušek cvičitelů i dětí. Až do své smrti byl předsedou oblastního výboru.
„Po vysoké škole jsme se s manželem začali zabývat jak jezdeckým sportem, tak také převážně chovem koní u nás na statku v Uněšově. Ten intenzivní začátek této kapitoly se datuje do roku 1979 a do jezdeckého světa jsem pronikla v pětadvaceti letech. Koně mě zajímali vždycky, ale ze strany mých rodičů nepřicházela nějak výrazná podpora. Se sestrou jsme docela usilovně hrály na klavír s částečnou představou, že dokonce půjdeme na konzervatoř, tak koně se mým rodičům moc nelíbili,“ vypráví.
Sportovní kariéru za sebou Eva Mentlíková nemá. „V té době to bylo docela problematické. Fungovaly pouze jezdecké kluby a na závody se mohl dostat jenom někdo. Samozřejmě přípravě a ježdění koní jsem se naplno věnovala od zmíněného roku 1979, kdy jsme těch koní měli poměrně dost, takže práce s nimi bylo také hodně. – Mými jezdeckými začátky mě v podstatě nejvíce prováděl můj manžel Miloslav Mentlík. Jezdit už jsme spolu chodili na vysoké škole a poté jsme se dále rozvíjeli v jezdeckém oddílu Úlice, kde jezdil dále Miloš Fišer a pan Košán. Ti tenkrát jezdili na úrovni mistrovství České republiky spolu s mým manželem. Já jsem to v té době prožívala jako pracovní jezdkyně a ošetřovatelka koní mého manžela, řešila jsem organizační záležitosti a také jsem se podílela na pořádání závodů v našem areálu, kde se pětadvacet let konala Zlatá podkova,“ vzpomíná na období, kdy se koním začala věnovat naplno.
„Vedle této sportovní stránky jsme se také aktivně zapojovali do chodu svazu chovatelů a ve finále jsem asi dvě volební období i působila jako prezident. Vše jsme se snažili dělat s manželem spolu, potřeboval různě vypomáhat a konzultovat administrativní věci týkající se i České jezdecké federace a takových různých záležitostí. Já jsem v oblastním výboru působila více než patnáct let a většinou to bylo v oblasti sportu. Od minulého volebního období zastávám funkci předsedkyně oblastního výboru naší Plzeňské oblasti. Úplně nejvíce mě na tom celém baví práce s dětmi. Pořádáme mnoho školení a soustředění pro děti a moc se mi líbí, když děti získávají své úspěchy a bodují na mistrovských závodech. To mě baví úplně nejvíc,“ dodává Eva Mentlíková v rozhovoru pro EquiRadio, v němž také přiblížila své cíle v rámci působení ve Výkonném výboru České jezdecké federace na pozici zaměřené na vzdělávání.
Foto: Martina Kůstková