V posledním dostihu, který ve svém životě pojede, bude mít Pavel Složil mladší startovní číslo jedna. Jezdeckou kariéru lemovanou velkými úspěchy, ale i stále větším bojem s váhou a zraněními definitivně zakončí na nedělním mítinku v Topoľčiankách. Den po svých šestadvacátých narozeninách.
"Pojedu dva koně, naštěstí mám předepsáno 72 a 70 kilo, tak už to udržování váhy nebylo tak strašné. To budou mé poslední dostihy. Pak odlétáme s rodinou do Spojených států a chtěl bych tam začít nový život. Původně jsme to plánovali už loni, ale vyřizování papírů nějakou dobu trvalo a povedlo se to až letos," řekl Pavel Složil serveru Jezdci.cz.
S českým turfem se rozloučil 22. června v Pardubicích, kde odjezdil tři koně a stejný počet angažmá přijal ještě o týden později v Bratislavě. Na červencový mítink v Lysé nad Labem už dorazil v roli diváka a tatínka. "Od té doby, co jsem se rozhodl, se mi jezdilo líp. Vybíral jsem si opravdu jen dobré a bezpečné koně, už jsem nechtěl vzít třeba pět dostihů," líčil.
Důvod, proč v neděli udělá tečku právě v Topoľčiankách, je jednoduchý. V závěrečné Veľké topoľčianské steeplechase na 4100 metrů se vyhoupne na jednoho z koní, kteří mu nejvíce přirostli k srdci - desetiletého Fort Ryana.
Se svěřencem trenéra Jaroslava Brečky dosud vyhráli čtyři dostihy včetně loňské Velké starohájské steeplechase a letošní Jarnej ceny Petržalky. "Nebýt jeho, možná bych do Topoľčianek už nejel. Ale on se mi zaryl do srdce, je to kůň, kterého by snad mohla jezdit i princezna. V dostihu dobře skáče a všechno si řídí sám, až v závěru ho žokej musí trochu poslat dopředu. Těším se, že s ním završím kariéru, asi to tak má být,” vysvětlil Složil.
Skoro všechno se splnilo
Jako syn trenéra a bývalého překážkového žokeje Pavla Složila staršího měl koně a dostihy prakticky v genech. Premiérové vítězství slavil ještě jako amatér 18. května 2014 ve Wroclawi se Sztormem při svém prvním zahraničním výjezdu a teprve třetí steeplechase. V sedle stejného koně dosáhl před devíti lety ve Velké slušovické steeplechase také na první jedničkový triumf.
V osmnácti jel poprvé Velkou pardubickou a v sedle Amaragona ji dokončil na desátém místě. V nejslavnějším tuzemském dostihu později startoval ještě pětkrát a do cíle se nedostal pouze jednou. V roce 2021 slavně zvítězil na ryzákovi Talentovi, s nímž v následujících letech přidali ještě dvě druhá místa. Neméně zářivými úspěchy jsou čtyři italská vítězství v překážkových grupách 1, mimo jiné dvakrát v Gran Corsa Siepi di Milano a jednou v Grande Steeple Chase di Milano.
"S kariérou jsem spokojen a řekl bych, že končím s čistým stolem. Skoro všechno se mi splnilo, i když je pravda, že mým snem vždy bylo spíše vyhrát Gran Premio Merano, než Velkou pardubickou. Nakonec to dopadlo naopak, takže si rozhodně nemůžu stěžovat. V Gran Premiu jsem byl třetí, to je také pěkné a vážím si toho," hodnotil Složil.
Životní koně? Mauricius a Talent
Prošel řadou stájí, ale za svou nejlepší éru považuje spolupráci s Josefem Váňou. Právě ve středisku Mlýnce / Bohuslav potkal možná nejlepšího koně své kariéry.
"Hodně mi přirostl k srdci Mauricius, to byl asi můj životní kůň, pokud jde o italské dostihy. Úspěchů s ním si hodně vážím, je to fenomén. Ještě dnes se mi po něm stýská, když ho vidím běhat s Pepou Bartošem. A v Česku byl nejlepším koněm mé kariéry jednoznačně Talent," hodnotil Složil.
To všechno bude po této neděli minulostí."Jsem rád za všechno, co jsem si vyzkoušel a čeho jsem dosáhl. Rodina je ale pro mě důležitější, chci být s ní a chci být zdravý. V Americe jsme už jednou byli a je to úplně jiný vesmír, byli jsme tam moc spokojení. A když tu možnost i kontakty stále máme, chceme se tam vrátit," uzavírá Pavel Složil vyprávění o dalších plánech.
