Jeho příběh se všemi peripetiemi od úspěchů na rovině až po neuvěřitelnou smůlu ve Velké pardubické by vydal na román. Bělouš Amant Gris, jeden z posledních členů silné generace tuzemských krosařů, které znala na přelomu tisíciletí většina národa, byl po mnoha letech spokojeného důchodu doma v hřebčíně Albertovec utracen po komplikacích spojených se stářím. Bylo mu 27 let.
Syn někdejšího napajedelského plemeníka House Rules a bělky Amande Praline absolvoval na dráze celkem 53 startů, z toho dvanáct proměnil ve vítězství a na dotacích vyběhal za celou kariéru bezmála 1,9 milionu korun.
„Je to určitě můj osudový kůň, lepšího jsem pro Velkou pardubickou neměl. A hlavně je pro mě a mé blízké srdeční záležitostí. Těžko se mi to vysvětluje, ale navždy ho budu mít v srdci,“ řekl už před lety běloušův dlouholetý žokej Marek Stromský.
„Šedý milenec“, jak zní český překlad jeho jména, se narodil ve Francii jako odchovanec někdejší pracovnice Státního závodiště a činovnice Turf klubu Gabrielly Havlíčkové v partnerství s Jacquesem Perrotem. „Tenkrát jsme chtěli, aby měl francouzský suffix. Pobyt jeho matky ve Francii hradil pan Perrot, byla tam i připuštěna hřebcem Lord Of Men,“ vzpomíná Václav Chaloupka.
Bělka Amande Praline patřila do skupiny francouzských ročků, kteří se na začátku devadesátých let dostali do Československa v rámci loterie tehdejšího Fondu pro záchranu a podporu koní (PZK). V zeleno-žlutých barvách Fondu PZK také absolvovala svou úspěšnou kariéru. Jejím největším úspěchem bylo vítězství ve Velké červnové ceně, doběhla čtvrtá v Oaks a pátá v prvním ročníku Českého derby po rozdělení federace.
Jako jedničková vítězka a vnučka druhé z grupy 2 Almyre byla následně zařazena do chovu, kde dala pět hříbat. Nejúspěšnější byl právě 11. března 1999 narozený Amant Gris. V době rovinové kariéry ho pro stáje Eldorado, Zuzanka a Dr. Leimgruber připravoval Václav Chaloupka a ve většině dostihů ho jezdil trenérův synovec Jiří Chaloupka.
„Byl to zlatý koníček, moc rád na něj vzpomínám. Když ho Jaromír Štohanzl vezl jako hříbě z Francie, už během cesty se na sebe navázali. Ve stáji byl chytrý, učenlivý a udělal nám hodně radosti,“ shrnuje Chaloupka.
První domov: Tochovice a Chuchle
Do širší elity ročníku se Amant Gris zařadil už jako dvouletý. V chuchelské Ceně Nippona vyhrál lehce o 2 3/4 délky před třídovým El Durem a doběhl pátý v Ceně zimního favorita. Jako tříletý ovládl v Mostě přípravný Memoriál JUDr. Otakara Frankenbergera (2222 m), v němž po boji o půl délky porazil pozdějšího vítěze derby Poderosa. V samotném Českém derby obsadil páté místo se ztrátou šesti a půl délky na Poderosa.
Po náročné klasické sezoně se chvíli hledal, než se v pěti letech přeorientoval na provozní dostihy. Pod Jiřím Chaloupkou zaznamenal sérii čtyř vítězství za sebou v Karlových Varech, Mostě a Velké Chuchli. Na rovině se naposledy blýskl dvojkovým vítězstvím na 1600 metrů v Mostě z července 2005.
„Já jsem Amant Grise po derby koupil i s jeho mladším polobratrem Amant Douxem. I když jako tříletý běhal na delších distancích, s postupem času jsme ho trochu zkracovali,“ doplňuje Chaloupka.
Velký podíl na valachových úspěších i životní spokojenosti měl legendární ošetřovatel a Chaloupkův kamarád Jiří Svoboda, který se o něj rok staral na chuchelském závodišti. Do Tochovic se Amant Gris následně vrátil na start své překážkové kariéry. Chaloupka dlouhá léta hledal jako trenér vhodného koně pro Velkou pardubickou a v třídovém běloušovi viděl skokanský talent. Své největší překážkové úspěchy však Amant Gris již slavil jinde.
„Objevil se ambiciózní majitel hřebčína Albertovec pan Josef Hájek. My jsme tenkrát potřebovali nějakou korunu a on slušně zaplatil. Koupil od nás Amant Grise i Amant Douxe. Jestli mě to po letech mrzí? Nouze naučila Dalibora housti – někdy se musíte pod tlakem okolností rozhodnout pro menší zlo. Provoz tréninkového střediska v Tochovicích byl nákladný a občas se to muselo řešit i prodejem dobrých koní, bohužel. Pozdější úspěchy Amant Grise mě nepřekvapily, on skákal perfektně už u nás,“ vypráví Chaloupka.
Diskvalifikován kvůli točnému bodu
Jako reprezentant Albertovce se osmiletý Amant Gris přestěhoval k trenérovi Milanu Theimerovi do Rudné pod Pradědem. „Byl trošku svůj, ale povahově nesmírně hodný. Ze začátku byl takový hr, ale díky našim horským podmínkám a původnímu zaměření naší stáje na všestrannost na všechno brzy přišel. Dbali jsme v přípravě více na gymnastiku a na pevné i terénní skoky. Rychle si zvykl a pak v dostizích nikdy nechtěl prohrát,“ vybavuje si Theimer.
Při krosovém debutu doběhl Amant Gris v Pardubicích druhý s velkým odstupem na fenomenálního Moning Leta, ale před kvalitními soupeři. Hned při druhém pardubickém startu v červnu 2007 se v dostihu poprvé potkal s Markem Stromským a výsledkem bylo zadržené vítězství o 18 délek. Sezonu uzavřel druhou příčkou za Baggiem v Ceně Vltavy.
Jako devítiletý nepoznal na dráze přemožitele. V květnové kvalifikaci dominoval lehce o pět délek, poté opanoval zadrženě o jedenáct délek Velkou cenu Petržalky v Bratislavě. Při debutu ve Velké pardubické ukázal životní výkon – velkou část 6900 metrů dlouhé tratě se pohyboval na špici a cílem proběhl jako první před Sixteen v rekordním čase 8:58,49.
Po doběhu byl ale diskvalifikován pro špatné objetí točného bodu na „náměstí“. O životní dostihový úspěch přišli Stromský, Theimer i rodina Hájkových - nikdo z nich už na vítězství ve Velké nedostáhl. Stromský ještě jednou projel jako první cílem v roce 2015 s Nikasem, o úspěch však znovu přišel - tentokrát kvůli pozitivnímu dopingovému testu koně po kontaminaci krmiva.
O nos druhý ve Velké č. 2
Amant Gris se následující rok ukázal na dráze jen jednou, po šesté příčce v první kvalifikaci byl cíleně chystán na druhou říjnovou neděli, ale krátce před Velkou se zranil a nakonec nestartoval.
Následně se od Theimera přesunul do Velkých Karlovic k Radku Holčákovi a vrátil se do Pardubic ve svých jedenácti letech. Po dvou menších vítězstvích finišoval třetí v srpnové kvalifikaci a nastoupil se Stromským do 120. Velké pardubické, v níž skončil ve slavném kontroverzním finiši o nos druhý za Tiumenem s Josefem Váňou.
Domácí média žila z doběhu tohoto ročníku další tři dny a objevil se bezpočet názorů na celou situaci. V cílové rovině vypadal razantně akcelerující Tiumen dlouho jako vítěz. Váňa ho však posléze posunul k bariéře, kam mířil i strojovým tempem jdoucí Amant Gris. Stromský nepřestal bílého valacha vyjíždět, po Váňově změně stopy ho ovšem musel vytáhnout na vnější stranu. Amant Gris v té chvíli ztrácel na Tiumena asi délku, jenže Váňa ve vítězné pozici položil ruce a Amant Gris se díky tomu přiblížil až na rozdíl nosu. Cíl pro něj přišel o pět metrů dříve, než potřeboval k vítězství.
Stáj Hřebčín Albertovec po doběhu podala protest, který dostihová komise uznala jen částečně. Výsledný verdikt zněl, že tísnění nemělo vliv na výsledek dostihu a Váňa dostal sankci 500 korun. Majitel Josef Hájek mladší zvažoval odvolání k Dostihovému soudu, ale v pondělí po dostihu svůj záměr přehodnotil.
Konec kariéry a spokojený důchod
Poslední třetí pokus o úspěch ve Velké pardubické absolvoval Amant Gris ve svých dvanácti letech. Ze čtyř startů v sezoně 2011 se umístil jen jednou, když doma v Albertovci skončil třetí v krosařské Ceně Slezska na 4400 metrů. V samotné Velké pardubické, opět s Markem Stromským, doběhl osmý.
Po dostihu se ukázalo, že si při špatném doskočení za Velkým anglickým skokem obnovil staré zranění. Utržený mezikostní sval znamenal definitivní odchod do důchodu. Dva roky po penzionování Amant Grise se stala minulostí i dostihová stáj hřebčína Albertovec, jejíž barvy třikrát vyhrály Velkou pardubickou v sedmdesátých letech díky Morovi a Limitovi.
Současný majitel Josef Hájek mladší však splnil slib, který dal Amant Grisovi už v dobách aktivní kariéry, a připravil mu poklidný důchod ve výbězích na Albertovci. Ze svého boxu měl výhled na blízký rybníček a až do pokročilého věku se udržoval v dobré kondici. Marek Stromský ho chodil ze svého bydliště v nedalekých Štěpánkovicích navštěvovat, pravidelně se za běloušem spolu s rodinou zastavoval zejména na Vánoce.
