Letos v lednu uplynulo 110 let od narození Confusionariuse (Gouvernant - Sage Dank), jednoho z nejúspěšnějších odchovanců hřebčína Napajedla v rakousko-uherské éře. Svého času velmi populární syn francouzského šampiona a klasického vítěze Gouvernanta je dnes pozapomenut, přestože vyhrál poslední rakouské derby před první světovou válkou a proslavil se jako jeden z nejlepších koní vlivného uherského majitele Mikuláše von Szemere.

Jako aspoň částečné splacení tohoto dluhu přetiskujeme v překladu a zpracování Martina Cápa text rakouského novináře a pamětníka píšícího pod pseudonymem J. J. Rosen, který vznikl po druhé světové válce. Autorovy vzpomínky bohužel nikdy nevyšly knižně a jsou dnes zřejmě ztracené. (Pozn. mezititulky jsou redakční)

"Smůla pro jednoho, štěstí pro druhého" je rčení, které dobře vyjadřuje lidskou rezignaci na náhodné stránky života a jistě má v mnohém pravdu. Neřešitelná hádanka tajemných přírodních sil se však dá vztáhnout i na ostatní bytosti a tudíž platí - pokud se zaměříme na dostihový sport - i na každoroční dražby plnokrevných ročků.

K nejoblíbenějším akcím tohoto druhu bezesporu patřily dražby ročků hřebčína Napajedla, a to zejména v době, kdy se tento vynikající chov ještě nacházel v majetku Aristida Baltazziho, patřícího k předním funkcionářům rakouského Jockey Clubu. Jeho ctižádost nevedla pouze k akvizicím nejlepšího chovného materiálu, ale přiměla ho dělat vše myslitelné, aby si již předem pojistil úspěch napajedelských dražeb.

Pro zájemce o koupi ročků byl obvykle přistaven zvláštní vlak na vídeňské severní nádraží (Nordbahnhof) a v ospalém městečku Napajedla vládl v den dražby čilý ruch, připomínající dění v anglickém Newmarketu. Samotné akci většinou předcházela opulentní snídaně, na níž probíhaly vášnivé debaty o tom nebo jiném ročkovi, který zrovna návštěvníky zaujal při prohlídce stájí.

Do hry vstupuje uherský magnát

12. června 1912 – napajedelské dražby se konaly v polovině června – bylo vydraženo 33 ročků. Nejvyšší ceny 40 600 korun dosáhl ryzák po Gouvernantovi z Javoriny, získaný baronem Gustavem Springerem. Jako třináctý v řadě nejdražších ročků byl mladému sympatickému turfmanovi Emilu von Davidovi přiklepnut za 13 200 korun černý hnědák po Gouvernantovi ze Sage Dank. Krátce nato se ukázalo, že byl po dražbě přeprodán panu Mikulášovi von Szemere.

Nad podobnými transakcemi se vždy vznáší jisté přítmí a i zasvěcení se jen málokdy dozvědí skutečné důvody. Je to podobné jako s takzvanými "vzpomínkami" - je nutné je osobně prožít nebo být alespoň při tom. Nelze je dodatečně nastudovat, protože tím utrpí jejich původnost a při pokusech o převyprávění se pak často ztratí i samotná pravda.

Zkrátka a dobře, nedlouho po této napajedelské držbě, která přinesla dobrý finanční výsledek a všichni zúčastnění z ní odjížděli spokojení (obrat činil 417 800 korun, pozn.), stál zmíněný roček už ve stáji pana von Szemere a obdržel jméno Confusionarius.

Jeho nový majitel hrál v dostihových centrech bývalé podunajské monarchie důležitou roli. Zároveň byl vždy trochu zahalen rouškou tajemství. Původ svých předků odvozoval od samotného Arpáda a svou urozeností se tak vyrovnal kterémukoli šlechtici v zemi. Byl vzdělaný, zcestovalý a velkorysý – ale pokud šlo o sázky na koně, neměl žádné skrupule.

Svým elegantním oblékáním, bílo-žlutým květem v klopě na počest svých dostihových barev, pečlivě udržovaným černým plnovousem i žlutavou barvou obličeje poutal pozornost všude, kam vstoupil. Nebyl přítelem dlouhých promluv, vládl železným klidem a sebeovládáním. To nejpohyblivější na něm byly jeho oči, které dokázaly vidět snad i za roh. Čímž chci říci, že vždy býval otevřený zákulisním informacím všeho druhu.

Netřeba dodávat, že cizí stájová tajemství mu byla milejší než ta vlastní. Neváhal sáhnout k jakýmkoli prostředkům, když šlo o utajení jeho vlastních úmyslů. Nestalo se snad ani jednou, aby se podílel na sázkách, o nichž by předem věděl, že jsou ztracené, a nikdy si nenechal nahlédnout do karet. S bookmakery měl své vlastní dohody a způsoby.

Na vlastní stáj neváhal vynaložit obrovské prostředky a ve svém sídle v hotelu Sacher, kde si po celý rok platil apartmá, přijímal množství návštěvníků. Ti mu prozradili ledacos cenného. Jedno bylo jisté: Mikuláš von Szemere znal své pappenheimské.

Cesta k derby

Vraťme se však k samotnému Confusionariovi. Jako dvouletý se vyvinul v nádherného plnokrevníka a jeho majitel na skvělého Gouvernantova syna od první chvíle soustředil své sázky. V roce 1913 debutoval Confusionarius na dráze ve Freudenau 8. září v dostihu dvouletých nováčků a pod Lajosem Vargou skončil až třetí. Jeho další kariéra však ukázala, jak moc a jak přesně dokázal von Szemere každou hřebcovu šanci v dostihu využít.

Hned ve druhém startu ve vídeňském dostihu nezvítězivších vyhrál v poli jedenácti soupeřů. Následoval handicap dvouletých na 900 metrů, v němž Confusionarius musel vléct obrovskou hmotnost 61,5 kg, a v sedle s Lajosem Vargou nechal i tentokrát za sebou devět soupeřů, jimž dával výhodu až 22,5 kg (!). To byl na dlouhou dobu svým způsobem rekord.

Jeho posledním a největším úspěchem ve dvou letech bylo vítězství v Austria-Preis. Se svým stálým jezdcem Lajosem Vargou, který tentokrát navážil 51 kg, porazil pětiletou Evu a svého vrstevníka Percyho, pozdějšího plemeníka v Napajedlích. Mezi poraženými se nacházel i čtyřletý Good Morning, odježděný slavným americkým žokejem Danem Maherem.

Jako tříletý vstoupil Confucionarius do sezony 17. května 1914 v budapešťské Ceně Alagu. Zvítězil favorit Hadd-lassuk s Gézou Jankem, zatímco Confusionarius byl s kursem 2,5:1 až čtvrtý. Při návratu do Vídně obsadil v Cambuscan-Rennen čestné třetí místo za staršími Pokerem a Mosci Ksiacem.

Ve středu 3. června následoval start v dostihu tříletých. Běželi jen tři koně, vedle Confusionariuse ještě jeho stájový kolega Beaureste a třetím koněm v dostihu byl slabý Sirdar. Von Szemere prohlásil, že chce vyhrát s Confusionariusem a podařilo se mu to o deset délek.

O čtyři dny později se běželo rakouské derby. Confusionarius pod Lajosem Vargou vyhrál lehce o 1 1/4 délky před Maglódem, Sarkánym, Monte Christem a pěti dalšími soupeři. Hřebčín Napajedla jako chovatel vítěze obdržel čestnou cenu a chovatelskou prémii ve výši 8000 korun.

Smutný konec a trenérovy slzy

Ve čtyřech letech Confusionarius nejprve selhal v Direktoriums-Preis, Königin Elisabeth-Preis a Visegrader Preis v Budapešti. V těchto třech dostizích obsadil jen dvě třetí místa. Naopak získal ve Vídni Jubiläums-Preis, poté prohrál v budapešťské Podzimní ceně a zvítězil v Jockey Club-Preis. V Buccaneer-Rennen 19. října ve Vídni podlehl Ormuzdovi a také závěrečný start jako čtyřletý v Preis vom Winterhafen mu přinesl porážku, když obsadil třetí místo za Ormuzdem a Nestorem.

Jako pětiletý vstoupil na vídeňskou dráhu už v dubnu, ve Fenék-Rennen ale prohrál s Nestorem. 3. května zvítězil, poté se neumístil v budapešťské Královské ceně a ve Státní ceně byl druhý. Ve Vídni konečně zazářil vítězstvím v Cambuscan-Rennen.

Naposled v kariéře startoval 23. července ve vídeňském Kaiser-Preis. Confusionarius byl v tomto dostihu naražen a utrpěl při tom tříštivou zlomeninu v levém předním koleni. Vládní rada dr. Karl Hutschenreiter, který ubohého hřebce utrácel, konstatoval, že těžké zranění muselo vzniknout kopnutím jednoho ze soupeřů.

Na místě nehody stáli trenér Alphons Planner, který svého svěřence hladil a plakal, a také pozdější slavný žokej Josef Schejbal. Planner si nechal na památku jedno z hřebcových kopyt. Brzy nato se spolu s manželkou a dcerou přestěhoval do Bukurešti, kde převzal vedení stájí Maltezeanu a Negropontes.

I Mikuláše von Szemere smrt Confusionaria těžce zasáhla. Na delší dobu se stáhl do ústraní, až dostihový svět zaskočila nečekaná zpráva o jeho odchodu z tohoto světa. V jeho osobě se rozloučil se zeleným turfem muž, jemuž dal dostihový sport hodně podnětů, a který se dokázal vážně zabývat vědeckými tématy i užívat si plnými doušky příjemné stránky života.

Foto: poskytl Martin Cáp