Onemocnění hříběcí je setrvalý problém. Četnost případů nelze dle slov MVDr. Zuzany Žežulkové přesně určit, neboť majitelé koní jej nemají povinnost hlásit. V podcastu EquiRadia uvedla, že výraznější problém je, když se dostane do sportovní stáje.

 

„Hříběcí tu s námi vždy bylo a vždy bude, akorát je to většinou problém, který se vyskytuje v chovech u mladých koní. Rozdíl, který jsme zaznamenali letos, je ten, že jsme hříběcí zaznamenali ve sportovních stájích. Nikdo nemá povinnost to hlásit. Státní veterinární správu, potažmo Krajskou veterinární správu zajímají případy, které jsou buď ekonomicky náročné, ale pro stát, nebo u nemocí, které jsou přenosné na lidi. Takže veterinární správa, když jí to nahlásíte, konstatuje: Děkujeme, ale řešte si to v rámci chovatelských opatření,“ zmínila jednu z příčin, proč se provozovatelé jezdeckých a chovatelských areálů o blízkém ohnisku nákazy často nedozví včas. 

 

„Já jsem během letošního roku zaznamenala asi čtyři sportovní stáje, kdy ve dvou z nich bylo případů onemocnění více. Bylo to ve Středočeském kraji,“ pokračuje Zuzana Žežulková s tím, že i na Jihlavsku je v současné době více stájí s nakaženými koňmi. „Téměř nikdo to nehlásí, protože Státní veterinární správa s tím nic neudělá, pokud to nebude vyloženě velké ohnisko, a to by se to musela dozvědět. Česká jezdecká federace nemá žádné pravomoci a veterinář má jen doporučující roli. Nemůže majiteli koně, respektive provozovateli stáje nic nařídit. Může jen poradit, že by bylo více než vhodné udělat nějakou karanténu.“ 

 

Veterinářka, která je zároveň členkou welfare komise České jezdecké federace, také připomněla, že bakterie Streptococcus equi subsp. Equi, která je původcem nákazy, je poměrně těžká a vzduchem se šíří na poměrně krátkou vzdálenost. Mnohem snadněji se přenáší kontaktem s kontaminovanými věcmi – na boxu, čištění či oblečení přežije i několik dní a ve vodě dokonce čtyři až šest týdnů.

 

„Pokud má chovatel tuto nemoc ve svém stádě, tak stáj uzavře a ono to tam nějak proběhne. Dokonce staří sedláci dělali, že vzali ten hlenohnisavý výtok z nozdry nemocného koně a vytřeli tím nozdry všech koní, aby ti koně získali imunitu a proběhlo to tam vše najednou. Ve sportovní stáji se nám stane, že majitel koně nemá povinnost to hlásit, a tak si to tutlá pro sebe. – Kůň by měl být v izolaci až šest týdnů poté, co už nemá žádné klinické příznaky a měl by být vyšetřen ideálně výplach ze vzdušného vaku. Tím, že se to nedodržuje, se zapříčinilo šíření do dalších sportovních stájí,“ upozorňuje Žežulková.

 

 

Když kůň začne mít horečky a hlenohnisavý výtok z obou nozder, případně mu začnou otékat mízní uzliny, měl by se udělat hluboký výtěr z nosohltanu, kde se zmiňovaný streptokok dá poměrně dobře zachytit. Pokud se nákaza hříběcí potvrdí, měli by být umístěni do karantény i všichni koně, kteří s nemocným jedincem přišli do kontaktu. „Ta nemoc probíhá relativně dobře, většinou se tlumí teplota a otok hlavy, aby se koni dobře dýchala a žralo. Ale právě proto, že ten streptokok rezistuje ve vzdušných vacích, tak trvá dlouho, než se toho zcela zbaví,“ varuje Zuzana Žežulková. 

 

Opatření by měli přijmout především lidé, kteří migrují mezi stájemi – ať už jde o veterináře, podkováře, nebo třeba trenéry. Návštěvu takové stáje by si měli nechat ideálně až na závěr dne a před odjezdem se převléknout do čistého oblečení a pokud je to možné, tak i vysprchovat. 

 

Dalšímu šíření zejména mezi sportovními stájemi by mohlo aktuálně zamezit vánoční období. „Jsem moc ráda, že na Jihlavsku našli odvahu, dali to na sociální sítě a začalo se o tom mluvit. Teď je období, kdy se to dá lépe řešit – udělat karanténu, respektive snížit migraci koní i lidí mezi stájemi, jelikož nejsou závody,“ dodala s optimismem ve vysílání EquiRadia.