Bez velké nadsázky ho můžeme označit za nejpopulárnějšího českého herce všech dob. O Vlastovi Burianovi (1891 – 1962) se už za jeho života psalo jako o králi komiků, a třebaže televize dodnes pravidelně reprízují jeho komedie z 30. a 40. let, skutečnou představu o jeho enormní popularitě a společenském úspěchu má už jen několik historiků a znalců. Burian byl mužem mnoha tváří. Rodák z Liberce, který strávil dětství na pražském Žižkově a kariéru začínal v tamních zapadlých kabaretech a šantánech, až téměř do svých třiceti let těkal mezi slibnou hereckou kariérou a dráhou úspěšného sportovce. Za první světové války byl brankářem Sparty Praha a stadiony a tenisové kurty na pražské Letné zůstaly jeho druhým domovem i později, kdy dal naplno přednost herectví. Sport zůstal jeho koníčkem, který však bral smrtelně vážně. Ve všem chtěl být první, toužil být stále obdivovaným vítězem a miláčkem publika.
Nikoho, kdo znal Burianovu obrovskou ctižádost, nemohlo překvapit, že ve druhé polovině 20. let se kromě fotbalu, tenisu či cyklistiky začal intenzivně věnovat i ježdění na koni. Do stájí se dostal už na zmiňované Letné, kde tenkrát vedle fotbalových stánků Sparty, Slavie a DFC stál také klusácký Stadion. Patrně z reklamních důvodů se nechal přemluvit, aby si v roce 1924 zaregistroval „Stáj Burry“ a koupil tříletého klusáka Priora, kterého svěřil do tréninku Otto Hofmanna. O dva roky později se už sám vyhoupl do sedla.
O tom, jak začal jezdit, zanechal zajímavý doklad v časopisu Dostihový a jezdecký sport. "Začal jsem jezdeckou kariéru v docela malé jízdárničce na východním konci Prahy, netuše ovšem tehdá, že tento sport mne tak zaujme, že se kdy odhodlám k závodění…" napsal Burian v roce 1929. Úkol vybrat vhodného koně pro krále komiků dostal handlíř Max Zwicker, známá postava pardubického závodiště a mimo jiné zprostředkovatel koupě slavného Gyi lovama kapitánem Rudolfem Poplerem. "Na dvůr kasáren mi pan Zwicker přivedl malého koníka s roztomilou hlavičkou, s vyvalenýma očima jako dvě cibulky. Povídá pan Zwicker: ,Sednou si, narichtujou ho na prostředek, mlasknou a von jich přenese. Když s ním to A-I vyhrajou, tak jim ho dám zadarmo.‘ Přišla neděle, závod začal, já jsem nasedl na milého Bábolnu (tak se totiž koník jmenuje), narichtoval jsem ho na prostředek, mlaskl před překážkou a závod jsem de facto vyhrál. O prvou cenu jsem byl připraven benevolencí tehdejšího soudcovského sboru… Tento můj první veřejný start mne tak nadchnul, že se ze mne stal koňský fanoušek a milý Bábolna objevoval se pak již pravidelně jako nebezpečný konkurent mezi hrstkou tehdy na závodech startujících..."
Začala poměrně krátká, ale intenzivní éra, kdy bylo možné Vlastu Buriana potkat na téměř každých větších závodech. Už v roce 1927 se ukázal na mítinku Východočeského jezdeckého klubu v Pardubicích, ale i na velkých jezdeckých závodech a dostizích jezdeckého pluku Jana Jiskry z Brandýsa v Terezíně. Populární herec se přátelil s olympioniky Františkem Venturou, Rudolfem Poplerem či Emanuelem Thielem a program jezdeckých akcí často zpestřoval svými skeči a vystoupeními. Například v říjnu 1927 bavil Českou jezdeckou společnost na Trojském ostrově v přestávce mezi jednotlivými soutěžemi svou slavnou parodií býčích zápasů. Příležitostně také moderoval jezdecké plesy a večírky, role jeho "nahrávače" se několikrát zhostil důstojník, dostihový manažer a pozdější vyučující na chuchelském učilišti Hanuš Keil.
Koně se stali velkou hercovou vášní. Jan Werich ve svých vzpomínkách zachytil kterousi návštěvu v komikově dejvické vile, kde prý za celou dobu zahlédl jedinou knihu – německou příručku Das Pferd. S postupující slávou si komik pořizoval stále více koní a v jedné chvíli jich měl v Praze ustájených až sedm v čele s hnědákem Tassem, na němž se pravidelně objevoval na titulních stranách dobových časopisů a revue. "Tasso, nejlepší skokan ze stáje Vl. Buriana, vyhrál v Kolíně A-II. Snímek dokazuje správné povolení otěže a dobře vybalancovaný trup jezdce," konstatoval při jedné z četných příležitostí časopis Jezdec. S Tassem zvítězil Burian v roce 1929 také v soutěži "A-IX. Skok se zvýšenými požadavky" na Trojském ostrově, kde porazil nadporučíka Josefa Rabase.
Prvorepubliková média však neméně pozorně číhala také na různé Burianovy jezdecké nezdary. Sportovní týdeník Star škodolibě otiskl snímek padajícího krále komiků s popiskem: "Ředitel Vlasta Burian měl tentokráte v celostátních jezdeckých závodech velkou smůlu. V závodě v rekordním skoku do dálky jeho Gero porážel prapory a shodil svého pána vedle příkopu. Škoda, že ne do vody, aby náš obrázek byl ještě lepším."
Vážnější okolnosti provázely Burianův pád v tréninku na Trojském ostrově 27. července 1928, po němž se po Praze roznesly fámy, že herec svým zraněním podlehl. Ve skutečnosti si pouze vykloubil ruku a renomovaný lékař dr. Lewit mu doporučil tři týdny klidu "Takové jsou již lidské řeči, někdo něco napovídá, druhý k tomu něco dodá a třetí už vypráví, kdo ví co," zlobily se Národní Listy. "Tento pád zavinil, že se rozneslo po Praze, že se Vlasta Burian zabil. Pád Vlastův z koně je šťastný i smůlovatý proto, že úraz postihl právě ruku, kterou si komik kdysi zlomil při footbalovém matchi, když ještě holdoval kopané…"
Burian se pravidelně objevoval i na dostizích. V roce 1929, kdy jeho nadšení pro koňský sport vrcholilo, si u Čs. Jockey Clubu zaregistroval stáj "Burian Vl." a barvy "žlutý dres, červenomodrý pás, žlutá čapka". Cíl byl jasný – mít koně na startu Velké pardubické. Zat tímto účelem Burian získal staršího polokrevného valacha Amata z majetku Josefa Rabase. Tmavý hnědák neměl větší dostihové zkušenosti, do Velké pardubické v té době směřovalo více honebních a armádních koní než ryze dostihových plnokrevníků. Jedinou příležitostí, při níž publikum vidělo Burianovy barvy na dostihové dráze, nakonec nebyla Velká pardubická, ale ve stejný den vypsaná Steeple-chase Čs. spolku pánských jezdců na 3200 metrů. Kůň krále komiků obsadil pod armádním jezdcem Kamilem Gampem čtvrté místo, daleko za vítězným Rabbim s Hynkem Býčkem.
To už se pomalu, ale jistě blížil závěr Burianovy jezdecké éry. Ještě v roce 1930 se zúčastnil parkurových závodů na Trojském ostrově a v následující sezoně přihlížel Československému derby ve Velké Chuchli, kde se setkal s prezidentem T. G. Masarykem. Fenomenální úspěch Burianova prvního zvukového filmu C. a k. polní maršálek z roku 1930 a otevření nového divadla v centru Prahy odstartovaly období hercovy největší popularity. A zároveň výrazně omezily jeho volný čas. Burian dal opět přednost fotbalu a tenisu. Zřejmě naposled se divákům ukázal v sedle ve filmu Baron Prášil z roku 1940.
Foto: repro Pestrý týden
