Cian O´Connor je jedním z nejúspěšnějších irských parkurových jezdců, a také nejvýraznějších. Některým momentům v kariéře, jimiž poutal pozornost fanoušků i médií, by se ale nejspíš rád vyhnul. 

 

Občas totiž to, co se kolem něj odehrávalo, připomínalo děj některé z knih Dicka Francise. Třeba dohra dopingového nálezu na olympiádě v roce 2004 v Aténách je dodnes jen těžko pochopitelná. Navzdory všemu je O´Connor v Irsku sportovní superstar, je jedním z nejúspěšnějších jezdců v reprezentaci, přičemž irská reprezentace patří k nejužší světové špičce. 

 

Narodil se v roce 1979 v Dublinu a vyrůstal v Kildare. Sport mu v žilách koloval od malička, a to i proto, že jeho dědeček Karl Mullen byl známým ragbyovým hráčem. Byl dokonce kapitánem reprezentace, která v roce 1948 vyhrála Grand Slam. Porazila tehdy nejlepší britské hráče, a to v Irsku znamená mnoho. Je považovaný za jednu z velkých osobností v historii ragby. Díky vazbám na ragby se Cianovým kmotrem stal Tonny O´Reilly, bývalý hráč a hlavně svého času jeden z nejbohatších lidí v Irsku.

 

Ciana ale okouzlili koně, což zdědil po tatínkovi. Jezdit začal v dětství, ale jasnější směr nabrala jeho cesta ve čtrnácti letech. Tehdy získal k dispozici ryzáka Radimana, s nímž zaznamenal první větší úspěchy na národní úrovni. První mezinárodní start pak prožil v sedmnácti letech.

 

V roce 1997, tedy jako osmnáctiletý, uspěl Cian na juniorském mistrovství Evropy v Moorsele, kde byl s Prinzem Goliathem šestý v individuálním pořadí. Na přelomu tisíciletí se na mládežnickém šampionátu potkal ve finále s Alešem Opatrným. Bylo to v roce 2000 v Hartpury a tehdy vyšel ze soutěže mladých jezdců lépe český reprezentant, který s Krisem vybojoval zlato. Ir byl jedenáctý, ale radoval se z týmového stříbra. Sedlal koně jménem Normandy.

 

Jedničkou O´Connorovy stáje se následně stal valach Waterford Crystal. Právě tento kůň byl aktérem kauzy, kvůli které utrpěla jezdcova pověst. Dvojice byla součástí reprezentace a účastnila se Světových jezdeckých her 2002 v Jerezu a mistrovství Evropy 2003 v Donaueschingenu. 

 

A pak přišly olympijské hry v srpnu 2004 v Aténách. Cian tam slavil individuální zlato, což byl historický moment pro irské parkurové skákání. Jenže tyto hry provázelo hned několik případů pozitivních nálezů na zakázané látky u koní. Waterford Crystal byl jedním z nich, našel se u něj fluphenazin a zuklopentixol, což jsou látky používané v humánní medicíně jako antipsychotikum. Už to, že kůň nebo jezdec má pozitivní nález, vždy určitým způsobem poznamená jezdcovu kariéru, ale pozitivním testem a trestem ze strany Mezinárodní jezdecké federace FEI to tentokrát celé neskončilo.

 

Mezitím se ukázalo, že i jiný jeho kůň měl v téže sezoně pozitivní nález. Prakticky na stejné látky. Klisna ABC Landliebe byla pozitivní při testu při květnových závodech v Římě. O obou výsledcích se prý jezdec dozvěděl současně, i když akce dělily tři měsíce. Cian rezolutně popíral, že by kdy jakémukoliv koni podal nějakou látku za účelem lepšího výkonu ve sportu, při jednom z prvních rozhovorů dokonce neudržel slzy. 

 

„Neudělal jsem nic špatně, klisna Landliebe byla před závody v Římě léčená s kolikou. Věřím, že to je důvod, proč neprošla testem,“ uvedl a dodal, že podle něj nedává naprosto žádný smysl aplikovat koním zrovna takové látky, aby lépe skákali. Ošetřeni byli prý z různých důvodů oba, oba ale několik týdnů před danou sportovní akcí.

 

 

Velmi nepříjemná situace se však ještě zhoršila. Cian v říjnu požádal u olympijského koně o test vzorku B. Vzorek moči byl odeslán z laboratoře v Paříži do laboratoře v britském Newmarketu. A po cestě zmizel. Údajně ho kdosi od kurýra převzal, ale v Newmarketu potvrdili, že k nim zásilka nikdy nedoputovala. Co se s ním stalo, se dodnes neví. K dispozici byla ale ještě krev, takže toto celé na provedení testování vzorku B nemělo žádný vliv. Cian by si, pakliže by byl iniciátorem krádeže moči, nijak nepomohl. Nutno dodat, že vzorek B byl nakonec také pozitivní.

 

Další podivnou událostí bylo vykradení kanceláří Irské jezdecké federace začátkem listopadu 2004. Neznámý pachatel vypáčil dveře a vykradl dvě z pěti kanceláří, kde sebral složky týkající se Cianova případu. Ty byly potom „anonymně“ nafaxované do redakce RTE, jejíhož člena pak policie vyslýchala. Doslova celé Irsko tehdy žilo kauzou O´Connor. „Bylo to denně v každých zprávách, v každých novinách. Byl to týden, kdy byl George Bush znovuzvolen americkým prezidentem, týden, kdy umíral Jásir Arafat, ale na všech titulních stranách byl jen O´Connor,“ píší v Irish Times v jednom z článků z roku 2020, kde se k celé věci vrací. 

 

Cian vybojoval v Aténách pro Irsko první jezdeckou olympijskou medaili v historii a veřejnost tomu, co následovalo, věnovala obrovskou pozornost. Jak ukradený vzorek, tak ukradené dokumenty, nedávaly smysl. Sám jezdec uvedl, že samozřejmě věděl o existenci vzorku krve, nebylo by mu k ničemu krást moč. Veškerou dokumentaci k oběma nálezům měl doma k dispozici v kopiích, ale neměl důvod předávat ji novinářům. I policisté několikrát prohlásili, že není podezřelým z toho, že by ukradl vzorek B nebo vykradl kancelář federace.

 

Zmatení z celé situace byli i O´Connorovi kolegové z týmu, kteří dlouho vůbec nevěděli, co se děje. Všichni včetně vedení irské federace se ovšem shodovali, že O´Connor a další zainteresované osoby musí mít šanci se nějak očistit, protože celá věc zašla až příliš daleko. Bývalý šéf irské reprezentace Tommy Wade dokonce označil událost za hon na čarodějnice, protože Cian O´Connor je zkrátka moc úspěšný člověk. Hlasů, že se někdo snaží jezdce očernit, se mezi jezdci a nejvlivnějšími lidmi irského jezdectví ozývalo víc.

 

Nakonec celý tento humbuk skončil stejně jako u jiných dopingových kauz. Na jaře 2005 proběhlo slyšení u tribunálu FEI. Ten uznal, že Ir nezneužil látky k tomu, aby kůň podal lepší výkon, nicméně v souladu s pravidly ho suspendoval na tři měsíce a zlatá olympijská medaile putovala do rukou druhého skokana v pořadí Brazilce Rodriga Pessoy.

 

V Cianově kariéře jako by se dál střídalo štěstí a smůla. Na olympiádě v Londýně v roce 2012 měl zrovna velkou dávku štěstí. Před individuálním finále byl na prvním nepostupovém místě, ale jeden z koní soupeřů se zranil v boxu a neprošel veterinární inspekcí. Do soutěže se tak posunul O´Connor. A protože ve finále se trestné body počítají od nuly, dokonale využil situace a v sedle koně Blue Loyda 12 si dojel pro bronz. 

 

„Nikdy neříkej nikdy. Myslím, že je důležité být optimista. Včera večer jsme šli s manželkou na večeři. Byl jsem první rezervní jezdec pro finále a řekl jsem jí, že jestli se dnes dostanu do soutěže, zajedu bezchybné kolo. Ráno jsem šel na přejímku a opravdu jeden kůň neprošel, což znamenalo, že jsem ve finále. Někdy věci dopadnou líp, než čekáte,“ řekl po soutěži v Londýně.

 

Před hrami 2016 si ale vybral opět svůj příděl smůly. A s ním celý tým. Při mistrovství Evropy 2015 v Cáchách jelo několik družstev o přímý postup na olympiádu do Ria. Irové by ho vybojovali, kdyby… Při O´Connorově klíčové jízdě došlo k incidentu, který se občas stane. Neměl by se však stávat na tak zásadní akci a v tak zásadním okamžiku. 

 

Ir měl už za sebou několik čistých skoků a v obratu na pravou ruku mu najednou přes cestu přeběhl jeden z členů týmu, který má na starost údržbu kurzu v průběhu soutěže. Dvojice cválající přímo k němu si všiml pozdě, a tak udělal několik rychlých kroků a skočil až do květinového ostrůvku. O´Connor se ještě ohlížel, co se stalo, následně nacválal na oxer a udělal chybu. Jedinou chybu v celé jízdě, chybu, která stála Iry postup do Ria.

 

 

Šéf irské ekipy podal protest přímo na místě, sbor rozhodčích ho ale neuznal. Z pohledu férového přístupu ke všem zúčastněným prakticky neřešitelná situace měla další dohru. Irové se odvolali k Mezinárodní jezdecké federaci, ale i ta naznala, že rozhodčí nemohli postupovat jinak. Irská jezdecká federace šla tedy soudní cestou, nicméně ani tam neuspěla. Rio se muselo obejít bez jejich skokového týmu, startoval tam pouze jednotlivec Greg Patrick Broderick.

 

V Tokiu v roce 2021 sedlal Cian O´Connor bělouše Kilkennyho. Byli nejlepšími zástupci své země, v kvalifikaci jednotlivců měli nulu, ve finále pak inkasovali jeden trestný bod za čas, což znamenalo sedmé místo. Tam ale jejich cesta olympiádou skončila. Běloušovi se právě během finále jednotlivců spustila krev z nozder. 

 

„Zatímco krev na bocích a v hubě je automatickým důvodem k eliminaci dvojice, při krvácení z nosu k tomu důvod neexistuje. Jezdec neporušil v tomto případě jakákoliv pravidla. Krvácení z nosu Kilkennyho bylo prošetřeno i podrobně na klinice v Tokiu a jezdec jej preventivně stáhl ze soutěže týmů,“ uvedl magazín The Chronicle of The Horse s odvoláním na prohlášení zástupců Mezinárodní jezdecké federace FEI přímo na olympiádě.  

 

Během prvních dní přišly zprávy, že rekonvalescence bělouše jde velmi dobře. Nenašla se žádná závažná příčina krvácení. I tak to však bylo trochu nešťastné vyvrcholení olympijského snu. „Byl by schopen pokračovat, ale jeho budoucnost je pro mě mnohem důležitější, takže soutěž týmů budu sledovat ze země,“ nechal se slyšet v Tokiu Cian O´Connor. Prozatím poslední olympiádu absolvoval v srpnu letošního roku v Paříži s valachem K.I.Mauricem. Do finále jednotlivců se nedostal, tým byl celkově sedmý. 

 

Většina top jezdců zažila někdy propady, ať už kvůli výkonnosti, ztrátě koně, zraněním nebo i pozitivnímu nálezu na zakázané látky, ale známý irský reprezentant jako by takové momenty přitahoval. Musí však zaznít, že na pozadí toho všeho je Cian O´Connor skutečně úspěšným jezdcem. Je držitelem zlaté medaile ze soutěže družstev na mistrovství Evropy 2017. Na téže akci si dojel s Good Luckem pro individuální bronz. 

 

Vyhrál řadu Grand Prix, třeba při CSI5* v Londýně, při CSIO5* v Sopotech nebo při CSIO5* v Dublinu. Několikrát byl členem družstva, které zvítězilo v pětihvězdovém Poháru národů. Letos byl součástí reprezentačního týmu, který vyhrál jedno z kolo Ligy národů v Ocale v USA. Uspěl v derby v Cáchách, na nejtěžších parkurech je ho na předních pozicích vidět pravidelně. 

 

V letech 2016 a 2017 byl vyhlášen Irskou jezdeckou federací skokovým jezdcem roku. Je majitelem čestného odznaku FEI. Stabilně se drží na nejvyšších příčkách světového žebříčku. Jednoduše patří k nejlepším jezdcům světa. Jak sám říká, někoho možná irituje tím, že je až příliš upřímný a nepříjemné věci říká bez okolků, nebojí se ozvat, když se mu něco nelíbí, to je jeho povaha.

 

Zdroj: Irish Independent, Irish Times, RTE Sport, FEI, Jezdci.cz