Byla to zvláštní premiéra. Když v neděli bělouš Polyan s žokejem Petrem Foretem vítězně probíhal cílem klasického St. Legeru, na zaplněné tribuně Chuchle Areny mu tleskaly i více než dvě desítky nevidomých a zrakově postižených fanoušků. Na závodiště dorazili díky projektu Nadačního fondu Českého rozhlasu Nevidomý fanoušek, který se snaží zprostředkovat lidem se zrakovým handicapem plnohodnotné sportovní a kulturní zážitky.
Zatímco dostihoví příznivci v okolních sektorech hlediště třímali v rukou dalekohledy, nevidomí fanoušci sledovali průběh dostihů díky speciálnímu rozhlasovému komentáři Radiožurnálu ve sluchátkách svých audio souprav.
„Moc jsme si to užili. Pořád nemůžu uvěřit, že jsem mohl přijít na dostihy. Nikdy předtím jsem na závodišti v Chuchli nebyl, přitom jsem Pražák. Díky výborným komentátorům jsme věděli o všem, co se dělo. Nejvíce mě zaujalo prostředí – je to přece jen o dost jiné zažít všechno přímo na místě, než o tom jen slyšet na dálku. Dnes jsem vnímal, že se tady scházejí celé skupiny a generace lidí, kteří chodí na dostihy pravidelně,“ řekl serveru Jezdci.cz jeden ze slabozrakých návštěvníků, který z blízkosti rozeznává obrysy postav.
Již loni se v Chuchle Areně konal dvacátý ročník benefičního koncertu Světlo pro Světlušku s mottem „Spolu přes překážky“. V neděli to však bylo poprvé, kdy se pražské závodiště zapojilo do projektu Nevidomý fanoušek. Zrakově postižení návštěvníci měli spolu se svým doprovodem vstup na dostihy zdarma.
Co nejvíce detailů
Podle ředitele Nadačního fondu Českého rozhlasu Jiřího Váni byl o návštěvu dostihů v komunitě Nevidomého fanouška velký zájem. „Už jsme v rámci našeho projektu byli na fotbale, hokeji, atletice, ale i v divadle a dalších prostředích. Když jsme přemýšleli, co dalšího by mohlo být pro nevidomé zajímavé, napadla nás Chuchle. Jednak tím, že dostihy jsou specifická disciplína, a zároveň je tady výborná atmosféra. Ta akce má mnoho různých odstínů,“ vysvětlil Váňa.
Speciální komentář pro lidi se zrakovým handicapem se od klasického rozhlasového vysílání liší – je mnohem popisnější. „Když jako zrakově handicapovaný nevidíte nebo vidíte jen slabě, komentátoři Radiožurnálu vám zprostředkují sportovní zážitek do nejmenších detailů. Popisují nejen barvy dresů žokejů, ale i řadu dalších věcí, včetně toho, jak vypadá areál závodiště. Tak, aby nevidomí mohli dobře navnímat prostředí a měli co nejhodnotnější zážitek,“ dodal Váňa.
Organizace Světluška takto zprostředkovala nevidomým druhou polovinu nedělního programu a komentátor Jakub Marek souběžně stihl odvysílat živou reportáž ze St. Legeru na stanici Radiožurnál Sport, kde se v posledních letech objevují kromě Velké pardubické i některé významné rovinové dostihy jako České derby nebo Cena prezidenta republiky.
Návrat ke kořenům rozhlasové reportáže
Ředitel zpravodajství a šéfredaktor Radiožurnálu Ondřej Suchan věří, že se podobná symbióza v budoucnu podaří stále častěji. „Máme takový sen, aby se další a další sportoviště otevírala i nevidomým a aby velké sportovní akce v Česku automaticky disponovaly komentářem pro zrakově postižené publikum. Až donedávna s ním nikdo nepočítal a bylo to takové bílé místo na mapě.“
Na domácí scéně podle něj patří k průkopníkům Sparta Praha, která před časem přišla s iniciativou zprostředkovat nevidomým fotbalové derby. „Postupně jsme si za pochodu nastavili určité standardy. Samozřejmě jsme na začátku dělali různé chyby – třeba jsme na fotbale řekli ,z vašeho pohledu zleva doprava‘ a nevidomí posluchači se začali smát, že oni žádný pohled zleva doprava nemají,“ vybavil si Suchan.
Specifika přenosů v rámci Nevidomého fanouška navíc přinášejí zajímavé synergie i pro rozhlasové vysílání.
„Někteří začínající komentátoři sbírají zkušenosti právě v těchto přenosech. Umožňuje jim to uvědomit si šíři možností popisu, které lze potom uplatnit i v klasickém vysílání. Proč posluchačům neříct, co se děje třeba na tribuně a jaká je atmosféra – to je vlastně návrat k tomu, co dělal už zakladatel rozhlasové sportovní reportáže Josef Laufer,“ míní Suchan.
Porozumění ve stáji
Po skončení nedělního mítinku se návštěvníci se zrakovým postižením seznámili s koňmi i zblízka během krátké návštěvy stáje trenérky Martiny Havelkové. Mohli se tak pomazlit s nedělními vítězkami Louboutine, Cerca Trovou a jejich tréninkovými kolegy.
„Tenhle rozměr je pro naše nevidomé posluchače velmi důležitý. Když jsme třeba zavítali na tenis, oni pak šli na kurt a sáhli si na míčky a antuku. Hmatové vjemy vyhledávají i na jiných sportovištích,“ vypíchl Suchan.
„Přivítali jsme je u nás rádi, protože si myslím, že takové projekty mají smysl a je dobře, že existují,“ přízvukovala úřadující šampionka a vedoucí žena průběžného pořadí Lázně Poděbrady Cupu Martina Havelková.
Nevidomí návštěvníci měli původně z dostihových koní respekt. „Ledy se ale rychle prolomily. Většina hostů byla překvapená, jak byli naši koně hodní a že se s nimi můžou pomazlit. Kůň je citlivé zvíře a dokáže tyhle věci vycítit. Měla jsem radost, jak to naši svěřenci zvládli a že udělali dobrý dojem,“ uzavřela Havelková.
